tynkaiscrazy
přečtené 120
Solitaire
2014,
Alice Oseman
Tori je jako tiramisu. Někomu příšerně vadí, někdo ji miluje. Já se řadím do té druhé skupiny. To, že je cynická, pesimistická a uzavřená, to, že je Tori, z ní dělá pro mnohé lidi neskutečně špatnou hrdinku. Spousta lidí se přes to nedokáže přenést, protože Tori nenávidí knihy, Disneyovky a lidi okolo sebe. Když to tak přepočteme, nenávidí skoro všechno. Ale to je právě ten důvod, proč jsem si Tori zamilovala. Ve spostě věcech se s ní ztotožňuji, směju se jejím cynickým vtipům a mezi vámi všemi, kteří Tori nedokážou zkousnout, se cítím trochu nepatřičně. Ale je to zkrátka tak, že Tori je tiramisu. "Projdou kolem nás dvě holky v obrovitánských podpatcích a v šatičkách tak těsných, že jim z nich vytéká kůže, a jedna z nich právě říká té druhé:,Tak počkat, kdo je sakra Lewis Caroll?' A já v duchu vytáhnu z kapsy pistoli, obě je zastřelím a pak zastřelím i sebe." Co se týče zápletky, četla jsem spoustu recenzí, kdy lidé psali, že je to totálně předvídatelný a tak jsem se spokojila s tím, že je to Michael Holden. No, nechte se překvapit, já se trošku unáhlila. Příběh jako takový mi přišel celkem jednoduchý, ale rozhodně to není žádná výtka. Je to spíš oddychové čtení okořeněné pěknými výrazy mladé Tori Springové. Ke konci mi už sice nepřišla tolik cynická jako na záčátku, což mě trošku mrzelo. Na druhou stranu pro mě bylo překvapením celkové rozuzlení a vlastně i závěr. Samozřejmě jsem si Torin blog našla a jsem z něj úplně nadšená, takže se ze mě stává také tak trochu Tmblr závislák.... celý text
Zkrocení zlé ženy / The Taming of the Shrew
2000,
William Shakespeare
Na "Zkrocenku" jsem chtěla jít do divadla ještě když ji u nás hráli, bohužel jsem si vzpomněla pozdě a já nestihla derniéru. Teď jsem si hru přečetla v knize a musím říci, dámy a pánové, že jsem se u jiné knihy snad nikdy tolik nenasmála. Sáhla jsem po v tu pravou chvíli, bylo to v období, kdy jsem četla jen samé smutné knihy a proto to bylo příjemné zpestření. Je vidět, že Shakespeare je a bude nesmrtelný. Několik staletí starý příběh a lidé se k němu stále vrací a stále se mu smějí. Jsem vskutku ráda, že jsem měla možnost přečíst si Zkrocení zlé ženy a už se těším na další Shakespearovky v mojí knihovně.... celý text
Muž, který sázel stromy
2006,
Jean Giono
Mistrovská povídka, přesně jak je v anotaci. Víte, ke knize jsem se dostala přes našeho češtináře. Zprvu se mi do knihy moc nechtělo, přece jen jsem v rámci školy zhlédla i film. Nakonec jsem si pro ni tedy do knihovny došla (resp. mi ji později musela půjčit spolužačka, ale to nikoho nezajímá). Po přečtení jsem měla smíšené pocity. Děj se mi musel rozležet v hlavě, potřebovala jsem o knize popřemýšlet. Zhruba po dvou dnech jsem měla jasno. Už můžu napsat recenzi na databázi. Kniha (knížečka) má naprosto bezkonkurenční myšlenku. Mlčenlivý, osamělý muž sází každý den stromy. Nikdo se o něj nezajímá, nikdo neví, že takový génius existuje. Po pár letech desítky tisíc vzrostlých stromů promění kraj k nepoznání. Z pusté plochy, kde se lidé předhánějí a navzájem si závidějí, se díky novému životu stává láskyplný kraj. Když nad tím přemýšlím, vlastně ani nedokážu moc dobře popsat, co ve mě příběh zanechal. Jsem ráda, že se mi dostal do rukou. A vzhledem k tomu, že má jen něco okolo padesáti stránek, myslím, že by si to měl přečíst každý. Buď si z toho něco odnese, nebo ne. Ale rozhodně to nebude zmařený čas.... celý text
Zlodějka knih
2009,
Markus Zusak
Právě jsem knihu dočetla. Bála jsem se vyprávění od smrti. Bála jsem se, co mám čekat, ale na druhou stranu mi to připadalo velice nápadité. Knihu jsem si chtěla dávno přečíst. To, co s vámi udělá Zlodějka, to s vámi nikdy žádná, zdůrazňuji žádná Greenovka neudělá. Desátou část jsem četla nejdéle, protože jsem přes tu horkou sůl v očích měla místo řádků jednu velkou šmouhu. Jo, Zusak to umí. Příběh je neobvykle poutavý a čtivý. K hlavnímu se dospěje až později, ale stojí to za to. Těch 400 stránek prostě překonejte. A pak finálová stovka. A pak konec. A pak sedíte a přemýšlíte nad tím, co vám zlodějka knih dala. Přemýšlíte nad jejím příběhem. Přemýšlíte nad tím Saukerlem Rudym a Saumensch Rose. A nad tátovo stříbrnýma očima a celou druhou světovou. Je mi jedno, že je ten příběh třeba smyšlený. Ale všichni Němci nebyli s Hitlerem a někteří (kromě Židů) kvůli jeho slovům hodně trpěli. Na konec jedna Lieseliina otázka: k čemu jsou slova?... celý text
Selekce
2014,
Kiera Cass
Čeho si čtenář všimne jako první, je zaručeně obálka. S kamarádkou jsme se shodly, že je to jedna z mála knížek, která má na obalu fotku a ta fotka není otřesná. Naopak, je to ta nejlepší fotka, hned po Maře Dyerové! Nejen že vás nutí přemýšlet, kdy tak zatraceně božské šaty sehnat, ale zároveň je hrozně zajímavá. Ke knize. Upřímně, vyrazila mi dech. Anotace zní hrozně nudně, hrozně dětinsky a pohádkovsky. Nevím co, ale ta kniha má něco, co z ní nedělá přihlouplou pohádku. Je to naprosto dokonale podané. Po přečtení prvních dvou kapitol se řeknete, že už z názvu dalších knih odvodíte i jejich příběh a že kniha je předvídatelná. Jenže pak se začtete a zjistíte, že jste se sakra pletli! Vlastně je tam spoustu zvratů a America je moc sympatická. Už jen ten fakt, že je jako jedna z mála hlavních hrdinek rusovlasá, dává knize výjmečnost.... celý text
Delirium
2012,
Lauren Oliver
Strašně se mi líbila nápaditost celé knihy. Už jen námět mi přišel opravdu zajímavý a bez přemýšlení jsem se pustila do čtení. Postavy: Lena je podle mě úplně blbá, ale co dělat. Nad některými jejími rozhodnutími mi nezbývalo nic jiného, než kroutit hlavou. Alex mi taky není dvakrát sympatický, celé to začalo jeho jménem. Alex mi prostě přijde nevhodné, neoriginální jméno pro hlavní mužskou postavu. Jenže to bude nejspíš opět vada ve mně, začínám být v poslední době na knihy hrozně kritická. Hana mi naopak sympatická byla, taková správná kamarádka. Lenina rodina byla spíš taková upjatá, hrozně šetřivá, Leně téměř nic nedovolovala. Styl psaní: už při čtení mi bylo jasné, že Lauren Oliver má nějaký blízký vztah s filozofií. Až později jsem se dozvěděla, že filozofii opravdu studovala. Autorka vždy vstoupila do příběhu, dva odstavce nechala jen Leniným myšlenkám a způsob, jak se Lauren Oliver vyjadřuje, mi bere dech. Kniha je plná nádherných věcí k zamyšlení. Konec je fakt skvělý, druhý díl už mám taky za sebou. Upřímně, Pandemonium se mi líbilo více než Delirium, takže se do druhého dílu určitě pusťte.... celý text
Prozření Mary Dyerové
2013,
Michelle Hodkin
Pořád si všichni myslíte, že dokonalá kniha neexistuje? Pojďme si o tom povídat, až si přečtete Maru Dyerovou. Já jsem tuto knihu dočetla někdy v únoru tohoto roku. Následovalo obrovské pátráni po druhém díle a nyní jsem ve fázi, kdy mě ubíjí myšlenka, že se závěrečného dílu dočkáme až v létě příštího roku. Nejlepší by však bylo, kdyby byla série nekonečná, jenže co si budem povídat, stejně nás všechny moc zajímá, jak to celé dopadne. Vyjádřím se spíše jen k mým dojmům, o čem kniha je máme uvedeno výše. Co mě jako první na knížce uchvátilo, je styl psaní. Opravdu, ta kniha se čte jedním dechem, snad možná je to ale způsobeno tím, jak moc mě bavila. Jak jsem četla v jiných komentářích, kniha je opravdu jiná. Je jiná problémy, je zajímavá, napínavá a neskutečně čtivá. Spíš by se asi měla jmenovat "Co všechno jde do háje v přítomnosti Mary Dyerové,"protože Mara má fakt neskutečnou smůlu. Víte, přijde mi zajímavé psát knihu o holce - polocvokovi. Michelle Hodkinová perfektně popisuje jaké to je mít halucinace, prostřednictvím Mary se nám nabízí myšlení paranoika. Jediný problém je však v tom, že tohle z Mary udělala situace a její vystresovaná matka, jinak je to vcelku normální holka. Teď zpět k tématu, říkala jsem, že nebudu popisovat obsah :D Takže: knihu naprosto doporučuji, pokud vás už nudí ty knihy na jedno brdo, tohle vás opravdu poznamená.... celý text
Jestli zůstanu
2011,
Gayle Forman
ztráta času
MŮJ BOŽE, CO JSEM TO ČETLA? Knížka bez naprostého nápadu, bez originality, bez všeho. Nesnášela jsem Miu pro její neustálé žvatlání o cellu a klasické hudbě. Není to tím, že nemám ráda klasiku, co si budem povídat, při čtení nic jiného než Beethovena neposlouchám, ale vážně musela svými řečmi o hudbě zaplnit třičtvrtě stránky? Adam mi přišel jako kluk, co se k ní absolutně nehodí. Ona byla tichá, divná, on hrál v rockové kapele, nosil křiváky a podobně. Navíc mi přišel nerealistický. Děj tedy taky nebyl žádný zázrak. Na třetí stránce už byli všichni už mrtví (navíc popisování válejících se vnitřností... Vážně? Má to být román, ne?) a následovalo nekonečné vyprávění o tom, jak se Mia se svým přítelem setkala, jak ji bral na koncerty a podobné absolutně nezajímavé a nezáživné věci, které by možná za něco stály, kdyby byly dobře popsány. Pokud si to chcete přečíst bez té zbytečné omáčky, stačí vám první a poslední kapitola. Nebo vlastně jen ta první, protože poté stejně už všichni víte, jak to dopadne. Nejsem ten ekologický typ člověka, který tvrdí, že třídění zachrání svět, ale po přečtení tohoto braku mi bylo opravdu líto všech těch stromů, které musely být poraženy.... celý text
Velký Gatsby
1991,
Francis Scott Fitzgerald
Vůbec nemám nejmenší ponětí, co sem napsat. Jak je mým zvykem, nejdříve si přečtu knihu a až následně zhlédnu film. Jinak tomu nebylo ni v tomto případě, čehož rozhodně nelituji. Koho jsem si naprosto zamilovala, je samotný Jay Gatsby. Nemám zdání, čím si mě tak získal, možná tou jeho zvláštností, což je přinejmenším... podivné. Příběh se odehrává v Americe ve dvacátých letech dvacátého století. Stačí vědět tohle, a Gatsby se stává knihou, kterou si musím určitě přečíst. Stačí si přečíst anotaci a já vím, že ji musím sehnat do konce týdne. A až ji dočtete, nestačí už nic, protože příběh skončil a vy nikdy nezapomenete na muže tak dobrého jako byl Gatsby. Jak říká sám Carraway, Jay Gatsby je jediný muž, který si zaslouží poklonu, ačkoli neexistuje. Nemám k tomu co víc dodat, příběh se nevleče, je napsán krásný způsobem. Jen vás všechny prosím, přečtěte si ji.... celý text
Den co den
2013,
David Levithan
Tuto knihu jsm četla na táboře a víc jak polovina sedmičelnné chatky ji ćetla se mnou. Ta druhá část si knihu nechala převyprávět. Námět je velice origonální a já obdivuji A, že tento život zvládal. Já bych takhle žít nemohla. V knize jsme se vyrovnávali společně s hlavní postavou s jeho problémy. Celá kniha se tak nějak vleče, A se každý den snaží dostat k Rhiannon a podobně. Mě na tom spíše upoutal nápad: každý den se probouzí v těle někoho jiného. Každý den příběh někoho jiného. Dále mě zaujal nápad kapitoly pojmenovávat podle dnů. Celkově je kniha velice nápaditá a zajímavá. Konec je tak trochu předvídatelný. Obrečela jsem ho, asi bych to nezvládla tak, jako A. Je to spíše oddychovka, ale rozhodně stojí za přečtení. :)... celý text
Aliance
2014,
Veronica Roth
Celá tato trilogie ve mně zanechala silné stopy. Podle mně to byla nejzdařilejší kniha v celé trilogii. Líbilo se mi to vysvětlení veškerých otázek. Líbily se mi odpovědi, které se Tris a taky Tobiasovi dostaly do rukou. Vidím , že spoustu lidí hodnotí konec negativně. Já k nim nepatřím. Sice jsem závěřečnou část knihy obrečela, byla bych stvůra, kdyby ne, ale líbí se mi takovéhle lidské konce. Je to podle mě lepší, nž kdyby to končilo, že se nad Chicagem objevila černá díra, celé Státy pohltila, takže se teď nacházejí v páté dimenzi. Ačkoli celá kniha patří spíš mezi fantasy román, konec mi přišel vystřižený jako ze života, a to se mi na tom líbí. Hlavní hrdinka mi po dobu čtení neskutečně přirostla k srdci. Stala se mi vlastně i trochu motivací do života, protože se mi líbila její Neohroženost, a také jak se dokázala rozhodnout. Že byla praktická, čestná. Líbilo se mi na ní i to, že byla výbušná a nedokázala se ovládat. Co se týče stylistické upravy, nemám k tomu výtky. Že je kniha napsaná z pohledu Tris i Tobiase mi přijde originální a moc pěkné. Tuto knihu hodnotím velice pozitivně, bohužel nevím, kde se dávají hvězdičky. Takže kdybych to věděla, dávám jednoznačně plný počet.... celý text
