Tyyynab
přečtené 684
Kazatel
2024,
Martin C. Putna
Ne, nejsme závislí na kněžích a jejich "správném" výkladu Bible. Protože svěží a aktualizovaný výklad může podat i literární historik. A moc a moc se mi líbí ten jeho někdy provokativní a jedovatý tón, to je něco, co v církvi nezaznívá a přitom to člověka burcuje k přemýšlení, přináší to nové možnosti výkladu a nové úhly pohledu. Moc sympatická je mi i forma: text je rozkouskován na kratší úseky, aby bylo možné si každý den přečíst kousek a rozjímat. A vůbec nevadí, že málokdy to skončí jedním úryvkem.... celý text
Zpívaná poezie
1990,
Vladimír Merta
Existence této knihy mě velmi překvapila, neboť jakákoli publikace o teorii tvorby písňového textu v našem prostředí zcela chybí. Z obsahu ovšem už tak nadšená nejsem. Autor víceméně mluví o svých zásadách a dojmech, které sice ve výsledku asi platí, ale jsou opravdu hodně subjektivní. Vše prokládá bohatými citacemi z různých písňových textů, až se v tom člověk ztrácí a ve většině případů vůbec neví, co chtěl úryvek říct nebo ukázat. Do toho autor šermuje literárněteoretickými pojmy, které mnohdy o kvalitách daného úryvku nic neříkají, až to vypadá, že se spíš autor chlubí tím, že je zná. A už vůbec nechápu abecední řazení kapitol. To je něco, co by patřilo spíš do uměleckého textu než sem. Nu, nic moc nového o genezi písňových textů mi to nepřineslo.... celý text
Zpověď farářky
2023,
Martina Viktorie Kopecká
Není to špatné. Čekala jsem hluboké rozhovory o víře, vlastním nitru, vlastních pochybách... Částečně to tam i je. Ale přijde mi, že i tak kniha klouže spíše po povrchu. Při čtení má člověk pocit, jako by šlo o ústní zkoušení: tazatel položí otázku a Kopecká odpovídá jakoby našprtanými větami, které jsou strašně obecné, vlastně se málokdy dotkne opravdu svého nitra a tohle se bohužel táhne celou knihou. Po přečtení se ptám sama sebe, co jsem se vlastně dozvěděla? Jak mě to obohatilo? A s lítostí odpovídám, že vážně nevím. Nejvíc oceňuji kapitolu o ženách, ale i tak mám pocit, že to bylo spíš obecně o tom, jak to v husitské církvi je, člověk se nedozvěděl moc o úskalích té služby pro ženy atd. A co mě mrzí asi teda úplně nejvíc: hlavní reklama spočívala v tom, že tady má dojít ke coming outu. Pevně věřím, že to udělala spíš média, že Kopecká to takhle neprezentovala... Dobře, ale o tom, že je na ženy, padne jediná věta a to ještě tak mlhavá, že by ji člověk i přehlédl. Nejsem čtenář bulváru a o tohle mi opravdu nejde, ald přece jen jsem čekala víc odhalení o tom, jak to člověk prožívá, jak vypadá to hledání, uvědomování si své jinakosti... To tam bolestně chybí. A z tohoto důvodu mi přišla zmínka o tom vlastně zbytečná a působí fakt jenom jako laciný Marketingový tahák.... celý text
Život je sacra zajímavej
2013,
Marek Vácha
Jedná se o knihu, kterou v době vzniku všichni v mém okolí opěvovali, chválili a považovali za kontroverzní. Nuže, čteno 10 let poté... Žádnou kontroverzi nevidím. Ba co hůře: nějak vůbec nevidím přínos tohoto tlachání o modlení pro běžného člověka. O tom, jak se teda modlit, aby to mělo hloubku, jsem se nic moc nedozvěděla, protože o tom hovoří dva kněží, kteří přece jen vědí víc a nepotřebují si nic moc vysvětlovat. Nevím, no, miluju život i přírodu, ale pampeliška u cesty mě do extáze asi prostě neuvede. Stejně jako tato kniha. Opravdu velká její část se věnuje velmi abstraktním a běžnému životu vzdáleným úvahám hlavně o modlení. Bohužel jsem se nemohla začíst, bylo to strašné. Škoda že epizod ze skutečného života bylo tak málo, působily jako příjemné koření toho šíleného mimózního toku. Škoda, určitě se to dalo pojmout lépe.... celý text
Skrytá církev: Felix M. Davídek a společenství Koinótés
1999,
Jiří Hanuš
Knihu o Koinotes jsem v prvním vydání četla již před deseti lety, ale k Davídkovým textům se dostávám poprvé. Neskrývám svůj obdiv nad odvahou bojovat nejen proti režimu, ale i konzervativní církevní vrchnosti. Davídek byl o půl století dál a mnohými tématy, která se rozhodl měnit a promýšlet jinak, bolestně předeslal výzvy, jež církev zdaleka ještě ani nezahlédla na obzoru. A bohudíky za to vše, ať už je to kontroverzní více či méně. Kdyby ty ženy tenkrát nevysvětil, neměli bychom se dnes o čem bavit, dal nám do rukou úžasný materiál, úžasné myšlenky, důkaz, že to jde... A v mnohém poznávám potřeby člověka dnešní doby, jejichž ukojení se mu bohužel v církvi nedostává. Ale budoucnost církve na nich víceméně stojí. Budoucnost je v malých společenstvích, v mnohém jistě podobných právě Davídkovu Koinotes. Jediné, co doteď nechápu a trochu mě i mrzí: že Davídek také nezkusil promýšlet jinak určitý "klerocentrismus" a také jeho až posedlost právoplatnými svěceními. Myslím si, že i bez takového množství kněží by se dala dělat spousta věcí a možná i s menšími riziky prozrazení. Ale to teď vidím spíše pohledem dnešní doby.... celý text
Žena ať v církvi promluví
2022,
Zdeněk Jančařík
Omlouvám se, že řeknu věci, které tu víceméně už zazněly, ale přesto... Jsem vděčná za tuto knihu, protože jsme zvyklí, že k těmto tématům oficiálně v církvi nic nevzniká, proto padáme na zadek bez ohledu na kvalitu... ALE: kvalita není úplně špatná. Jen mi právě uniká ten cíl. Ano, jedním z cílů určitě bylo čtenáře seznámit s více či méně známými inspirativními ženami s církví nebo vírou nějak spojenými. Což není špatně, naopak: např. Sv. Terezii z Lisieux mám spojenou s tím opravdu nejšílenějším katolickým kýčem a obsesí ohledně líbání ostatků a osahávání deček a koberečků, kterých se dotkla její končetina. Jsem ráda, že se mohu bez tady těch věcí okolo dozvědět pravou podstatu jejího přínosu, díky za to. Nicméně někdy mě opravdu štve, omluvte mi ten výraz, autorova připosranost. Na jednu stranu super, že jsou ty otázky otevřené a člověk si může popřemýšlet. Na stranu druhou: je tady obrovská potřeba a obrovský hlad nějak definovat všechny ty otázky, které se s postavením žen v církvi pojí. A cítím z toho fakt obavu, aby náhodou to nebylo pro nadřízené moc... Nechtěla bych, aby byla z knihy laciná agitka o svěcení žen, ale přece jen... Tohle mi tam prostě bolestně chybělo.... celý text
Písně tvorů
1917,
Karel Dostál-Lutinov
Nevím, co mám napsat. Strašné. Strašně banální, prvoplánové, místy až kýčovité.
Zima, jaro, ptáčata
1992,
Josef Václav Sládek
Obrázky pěkné, ale básničky už dnes nicneříkající. Když si vezmu, že sládek překládal Shakespeara... Mnohdy mu ty básně pro děti nějak pokulhávají. Kvalita celkem kolísá.... celý text
Nevyplazuj jazyk na lva
1986,
Daniel Hevier
Na první prolistování působí kniha opravdu krásně, musím říct, že z grafické stránky je to opravdu propracované a hravé. O to hůře pak vypadá, když obsah jaksi pokulhává za vizuálem. Není to špatné, takový průměr. Ale znám mnoho lepších knih básní pro děti.... celý text
Dětem: (Mimočítanková četba pro školy všeobecně vzdělávací)
1956,
Josef Václav Sládek
Já nějak nevím. Tohle už je prostě těžce out, nemá šanci to děti zaujmout... A obávám se, že už ani dospělé ne. Sentimentální a kýčovité... Nemohu, nemohu tomu přijít na chuť.... celý text