Tyyynab
komentáře u knih
Skrytá církev: Felix M. Davídek a společenství Koinótés
Jiří Hanuš
Knihu o Koinotes jsem v prvním vydání četla již před deseti lety, ale k Davídkovým textům se dostávám poprvé. Neskrývám svůj obdiv nad odvahou bojovat nejen proti režimu, ale i konzervativní církevní vrchnosti. Davídek byl o půl století dál a mnohými tématy, která se rozhodl měnit a promýšlet jinak, bolestně předeslal výzvy, jež církev zdaleka ještě ani nezahlédla na obzoru. A bohudíky za to vše, ať už je to kontroverzní více či méně. Kdyby ty ženy tenkrát nevysvětil, neměli bychom se dnes o čem bavit, dal nám do rukou úžasný materiál, úžasné myšlenky, důkaz, že to jde... A v mnohém poznávám potřeby člověka dnešní doby, jejichž ukojení se mu bohužel v církvi nedostává. Ale budoucnost církve na nich víceméně stojí. Budoucnost je v malých společenstvích, v mnohém jistě podobných právě Davídkovu Koinotes. Jediné, co doteď nechápu a trochu mě i mrzí: že Davídek také nezkusil promýšlet jinak určitý "klerocentrismus" a také jeho až posedlost právoplatnými svěceními. Myslím si, že i bez takového množství kněží by se dala dělat spousta věcí a možná i s menšími riziky prozrazení. Ale to teď vidím spíše pohledem dnešní doby.
Žena ať v církvi promluví
Zdeněk Jančařík
(SPOILER) Omlouvám se, že řeknu věci, které tu víceméně už zazněly, ale přesto...
Jsem vděčná za tuto knihu, protože jsme zvyklí, že k těmto tématům oficiálně v církvi nic nevzniká, proto padáme na zadek bez ohledu na kvalitu... ALE: kvalita není úplně špatná. Jen mi právě uniká ten cíl. Ano, jedním z cílů určitě bylo čtenáře seznámit s více či méně známými inspirativními ženami s církví nebo vírou nějak spojenými. Což není špatně, naopak: např. Sv. Terezii z Lisieux mám spojenou s tím opravdu nejšílenějším katolickým kýčem a obsesí ohledně líbání ostatků a osahávání deček a koberečků, kterých se dotkla její končetina. Jsem ráda, že se mohu bez tady těch věcí okolo dozvědět pravou podstatu jejího přínosu, díky za to. Nicméně někdy mě opravdu štve, omluvte mi ten výraz, autorova připosranost. Na jednu stranu super, že jsou ty otázky otevřené a člověk si může popřemýšlet. Na stranu druhou: je tady obrovská potřeba a obrovský hlad nějak definovat všechny ty otázky, které se s postavením žen v církvi pojí. A cítím z toho fakt obavu, aby náhodou to nebylo pro nadřízené moc... Nechtěla bych, aby byla z knihy laciná agitka o svěcení žen, ale přece jen... Tohle mi tam prostě bolestně chybělo.
Písně tvorů
Karel Dostál-Lutinov
Nevím, co mám napsat. Strašné. Strašně banální, prvoplánové, místy až kýčovité.
Hodina smíchu
Miloš Kratochvíl
Strašně super knížka. Některé básně se teda fakt povedly: rýmy jsou vynalézavé, básničky mají vtip i překvapivou pointu. Doporučuji, škoda, že tato kniha není moc známá.
Zima, jaro, ptáčata
Josef Václav Sládek
Obrázky pěkné, ale básničky už dnes nicneříkající. Když si vezmu, že sládek překládal Shakespeara... Mnohdy mu ty básně pro děti nějak pokulhávají. Kvalita celkem kolísá.
Dětem: (Mimočítanková četba pro školy všeobecně vzdělávací)
Josef Václav Sládek
Já nějak nevím. Tohle už je prostě těžce out, nemá šanci to děti zaujmout... A obávám se, že už ani dospělé ne. Sentimentální a kýčovité... Nemohu, nemohu tomu přijít na chuť.
Nevyplazuj jazyk na lva
Daniel Hevier
Na první prolistování působí kniha opravdu krásně, musím říct, že z grafické stránky je to opravdu propracované a hravé. O to hůře pak vypadá, když obsah jaksi pokulhává za vizuálem. Není to špatné, takový průměr. Ale znám mnoho lepších knih básní pro děti.
Věci, květiny, zvířatka a lidé pro děti
Vítězslav Nezval
Ano, vím, že většinu těch věcí už děti neznají. Ale když je to taková nádhera! Je to vlastně napsáno metodou automatického textu, takové básně v próze. A ta obraznost, ta něha, v každé věci je nějaké kouzlo. Pro děti to už možná není. Ale což: mně mnohdy až slza ukápla.
Čertoviny
František Novotný
Tato knížka je úplně boží, pokud se to tedy může říci o čertovské knížce. Má to energii, drive, hravost a skvělé obrázky. František Novotný je pro mě především autor těch nejkrásnějších lyrických písňových textů, jaké znám. Jeho obrovský básnický talent je patrný i zde, což lahodí i dospělému oku.
Stvoření světa
Jaromír Kazda
Text je takový suchopárný, ale chápu, že šlo o to být stručný a zajmout menší děti. Z hlediska výtvarného je to ale super!
Matka a dítě ve světě zvířat
Heinrich Dathe
Mám teda jiné vydání, které přeložil někdo jiný. Ale nutno říci, že je to přeložené strašně. Bohužel je patrný vliv německé stavby věty a mnohdy má i dospělý problém porozumět tomu, co chtěla věta říci. Navíc se tu skáče z jednoho na druhé a mnohdy pak věty, které jdou po sobě, spolu nemají nic společného a zní to komicky, jak z Cimrmana. Bohužel ani velmi archaický jazyk porozumění moc nepomáhá. Pro děti zcela nevhodné.
Dvakrát dvě je někdy pět
Jiří Žáček
Přiznám se, když je přímo deklarováno, že je knížka pro děti, vadí mi Žáček o něco méně než v knihách tzv. pro dospělé. Co mi ale vadí opravdu hodně - četla jsem teď několik jeho sbírek za sebou a velmi mě ubíjí, jak se neustále vykrádá a recykluje... Spousta básní se točí pořád dokola a když jsou ty básně slabé, o to více to bije do očí... Navíc spousta básní migruje z knih pro dospělé do knih pro děti a naopak, což se mi zdá také mírně divné. Některé z nich se mi totiž nezdají pro děti úplně vhodné.
Kolej Yesterday
Pavel Šrut
Jako básně to není až tak špatné. Ale s tou hudbou, nevím, no, moc mě to nezasáhlo. Šrutovy básničky pro děti mi přijdou propracovanější.
Jak jen teskná je noc
František Lízna
Literárně to vlastně vůbec není zvláštní, i když formát kratičkých básní v próze se mi moc líbí - lze je číst na etapy před spaním jako krátké modlitby. Co ovšem zajímavé je: jak na tak malé ploše dokáže Lízna zachytit to, jak se cítí. Z textu vás to vždycky píchne jako šíp a rozumíte tomu velmi dobře i bez okázalých metafor a dlouhých pojednání. V jednoduchosti je krása.
Hovory s mým horším já
Jiří Žáček
Nemohu si pomoci, ale většina těch aforismů mi přijde opravdu hloupá... Někdy až trapná. Na ZŠ jsem měla zálibu v tvoření podobných aforismů a myslím, že v té době by se mi kniha velmi líbila. Asi už jsem stará nebo co. A nejvíc mi vadí ty o ženách. Nebo:
"Někteří lidé jsou jako zažívací trakt: ze všeho vyprodukují hovno." Díky, za vysvětlení a neotřelost. Sama bych na to určitě nepřišla...
Sladká beznaděj
Kamil Bednář
Kdyby mi bylo náct, budu nadšená. Ta obraznost je opravdu bohatá a nevídaná. Ale nějak mi to připadá příliš patetické, příliš na jedno brdo: milenka v noci. Hm. Vím, že to je výbor z milostné lyriky, ale i tak mi to přijde příliš jednotvárné.
Achilles a želva
Miroslav Holub
Moc nerozumím tomu, proč by měla být z Holubovy tvorby vyzdvihována zrovna tato sbírka. Vedle Ačkoli se nemůže postavit a i jiné jeho sbírky se mi zdají mnohem lepší. Nějak mě ti brigádníci a Leninové neoslovují...
Ortely a milosti
Oldřich Mikulášek
První část neuvěřitelná nádhera. Pak už to trochu upadá. Tak proto hvězda dolů.
Zpěváci bez konzervatoře
Jiří Černý
Moc se mi líbilo, že se Černý nebojí psát o věcech, které daným zpěvákům nejdou a nejsou v nich dobří, což je možná dáno i tím, že v době vzniku knihy z nich ještě nebyly legendy a dalo se o nich psát opravdu čistě z perspektivy tady a teď bez ohledů na nějakou uplynulou kariéru. Zároveň umí Černý nalézt to, co je na těch, kteří úplně pěveckému umění nevládnou, novátorského a inspirativního. Nejvíce mě zasáhlo pár vět o Heleně Vondráčkové, kterými víceméně vystihl celou její kariéru: "Soudím, že možnosti H.V. jsou větší. Zatím jich ještě nevyužila. (...) Zůstane-li Vondráčková u svého úzkého žánru ještě dlouho, měla by se pokusit v něm více využít svých technických možností, případně tyto možnosti ještě rozšířit." Nu, netušil, že H.V. bude ve stejném duchu a téměř bez vývoje zpívat popíček o ničem dlouhé desítky let...
Básníkův skrytý čas
Zdeněk Rotrekl
Nic zásadního jsem se nedocetla. Není to reprezentativní sběr jeho tvorby ani žádná svědectví o něm. Takové nicneříkající.
