Tyyynab komentáře u knih
Nějak jsem asi úplně nepochopila, kdo byl zamýšleným adresátem této knihy. Pro laiky podle mě naprosto nevhodné - lingvistické pojmy bez dalšího vysvětlení létají vzduchem jako šílené, což je bohužel hlavní slabina této knihy. Ani tabulky změn nezachrání tu šílenou nepřehlednost a nahuštěnost informací, nekonečné výčty změn bez hlubších souvislostí a návazností. Pro bohemisty existují lepší a přehlednější publikace, nehledě na to, že pro studenty bohemistky je kniha zase na informace docela chudá. Jediné, co mě zaujalo, je zasazení změn do historického kontextu a výčet různých teorií a náhledů na tuto problematiku. Pro laiky moc, pro odborníky však zatraceně málo. Myslím, že i bez této příručky bych se jakožto vystudovaná bohemistka v životě obešla.
Naprosto vyčerpávající a skvělá publikace o tom, jak na běžné choroby. Návodů a receptů je zde opravdu mnoho, takže si můžete vybrat podle toho, jakou bylinku či ingredienci zrovna doma máte. Líbí se mi propojení klasické medicíny s medicínou alternativní.
Vynikající kniha, která nemá obdoby. Je vhodná nejen pro začínající bylinkáře, ale i pro ty, kdo prostě chtějí své neduhy řešit přírodně a zároveň levně. Skvělé je rozdělení podle účinků bylin, vždy jsou zde doplněny recepty a návody na výrobu konkrétních přípravků. V rejstříku pak lze hledat podle konkrétních chorob, což usnadňuje hledání bylin k tomu vhodných.
Formálně propracované a promyšlené dílko, není co vytknout... Ale vkrádá se otázka: copak ani na těch starých a nepřitažlivých ženách není nic krásného? Copak je lze redukovat pouze jako opak krásných mladic? Copak hodnota ženy končí s jejím mládím? Nevím, jak to bylo myšleno, ale tento dojem mne po celou dobu neopouštěl a takto redukované chápání ženství mi připadá dosti přízemní, třebaže tu byla snaha zachytit i něco za tím. Nezdá se mi, že by části ženských těl básník opěvoval, nejsou zde žádné pozitivní příměry, vše je popsáno jako nedokonalé, politováníhodné, směřující k zániku. To přece není oslava ani obdiv, spíš ach, vy chudinky... Za těmi verši tušíme něco víc, tušíme, že ta těla změnil nejen čas, ale i život, přesto jako by se nedalo najít nic krásného za tím vším...
Čtení, které není pro každého, kdo aspoň trochu nezná lidi z Orkova okolí, musí to pro něho být nuda. Někdy mě štvalo, že vložená "selfiečka" často úplně stejnými slovy říkala to samé, co se říkalo v textu.
Skvělý nápad napsat knížku, jejíž básně obsahují vždy nějaké to zdvořilostní slovíčko. Má to výchovný rozměr a člověk nemá dojem, že by básně spojovalo pouze to, že jspu v nich zvířátka nebo krtek.
Škoda, že básničky naprosto postrádají jakoukoliv pointu, vždycky mám dojem, že teprve báseň začíná a bude pokračovat další slokou... A ona přitom skončila a nic jsme se nedověděli. A proč tam proboha je ten krtek, když v básních o něm není ani slovo?!
Naprosto úžasná, ne příliš známá, kniha básní pro děti. Rýmy jsou vynalézavé, veršová stavba neobvyklá a nepředvídatelná, což z básní nedělá pitomoucke říkanky. Skvělá je práce s jazykem a obrazností, nutí děti trochu přemýšlet. Ony nejsou hloupé, k čemu pořád jen prostoduché říkanky bez pointy? Moc doporučuji.
Od Žáčka bych asi čekala víc, nemá to vtip, nemá to nic, prostě nudné nevynalézavé rýmy, které se navíc překrývají s rýmy v básních v jiné jeho knize o zvířátkách, což působí dojmem: už nevím co, tak se trochu vykradu...
Dřív to asi mohla být pecka, dnes nevím. Příliš složitá souvětí a informační hutnost mi bránily v tom, abych udržela pozornost. Možná jindy, možná jinak.
Tak tohle byl absolutní děs. Čekala jsem něco ve stylu našeho Kocourkova... Ale dočkala jsem se pouze nekonečného, resp. nekončícího se příběhu o tom, kdo s kým, jak je to fajn a jak ty staré panny jsou nejhorší na světě a beztak by taky rády, ale měly v životě smůlu, neboť nebyly dost hezké, což je ten největší hendikep v životě člověka, že... Nevím popravdě, co chtěla kniha zesměšňovat, moc vtipné mi to nepřišlo, spíše ubohé (možná proto, že takto vypadá dnešní svět, což mě spíš znechucuje, než že bych se tomu smála). A po pár stránkách člověk úplně zapomněl, že to má být satirické a že se má smát. Fakt nebylo čemu... Hvězdička za překlad a za nápad zparodovat žánr kroniky.
(SPOILER) Velké zklamání. Oceňuji kompozici střídání minulosti a přítomnosti, ale vkrádá se otázka, proč tam ta minulost sakra byla? Kniha by si vystačila s příběhem o podivné skvadře lidí s kufrem, jestli bylo jediným cílem vytvořit dojem cykličnosti, jak se na konci ukáže, ta námaha za to nestála. Dále se vkrádá otázka, jak je na tom stařík morálně - říct na všechno ano a pomáhat k utrpení jiných lidí jen tak, abych pak mohl vyprávět, jak jsem se setkal s tím a tím... Vím, že někdy někoho i zachránil, ale pořád k tomu byly prostředkem výbušniny, které připravily o život jiné lidi. Srovnání s Forestem se nelze ubránit, ale spíš ke škodě. Nevím, jestli tyto otázky byly autorovým záměrem, řekla bych spíš, že mu šlo hlavně o humor. Ale zas taková bžunda (až na některé okamžiky z přítomnosti) to teda nebyla.
(SPOILER) Nemůžu si pomoct, ale mám dojem, že Shakespeare psal komedie jenom proto, aby se zavděčil prostému lidu a vydělal si nějaký ten peníz, aby pak mohl psát své geniální, a pro prostý lid tedy nevhodné tragédie. Ok, proč ne, i dnes se dobří herci živí hraním v Ordinacích a Ulicích... Ale proč se tedy dodnes tyto pitomoučké komedie hrají a opěvují? Jenom proto, že je napsal velký Shakespeare! Číst tuto hru bylo utrpení, vydržet se na ni v divadle dívat by bylo asi ještě horší. Hluboká myšlenka či zásah do srdce samozřejmě chybí. To, že hra pracuje s jistými stereotypy o ženách, ponechme době, ve které hra vznikla, s tím člověk nic nenadělá (a asi jsme to my a naše doba, co jest zdeformováno optikou genderových rovností a korektností). Ale i tak mi připadá hodně pitomoučké zkrotit ženu tím, že budu oblečený jako tajtrlík, že budu mluvit sprostě a nedám jí najíst... Přijde mi to jaksi prvoplánové a nepravděpodobné. A ještě hloupější mi přijde, že hlavním cílem má být žena, jež poslouchá jako pejsek, který na zavolání přiběhne. Ani "slovní šerm" Kateřiny a Petruccia mi nepřijde kdovíjak vtipný, prostě odsekává jeden druhému, ale není to nijak zvlášť vybroušené, prostě se jen předhání, ale nic sofistikovaného, jen mlácení prázdné slámy. Inu, myslím si, že měl Shakespeare na víc, což dokázal ve svých jiných hrách...
(SPOILER) Tato kniha je pro mě zklamáním, protože již od střední mě lákala a očekávala jsem humor a hlavně teda ty tučňáky... No, začátek byl velice slibný, teologické hádky o platnost křtu tučňáků skvěle parodují disputace tohoto typu. Skvělý je také konec, tedy vize budoucnosti, kde se France trefil do podoby dnešní doby neuvěřitelně. Ale to, co je mezi tím? Člověk málem zapomněl, že je na ostrově tučňáků, kdyby to byla jen parodie na francouzské dějiny s žertovnými jmény, co by se změnilo? K tomu ti tučňáci vůbec nebyli potřeba (čímž byl hlavní nápad trochu zabit). Nehledě na to, že i člověk francouzských dějin relativně znalý se ztrácel a moc nevěděl, kdo nebo co je parodován(o). Pro středoškoláky naprosto nevhodné, i pro dospělého je to dost nuda a žádná třeskutá bžunda to také není.
Většina hvězd je za vypravěčské postupy a strategie, v dané době neuvěřitelně inovativní. Ale slovy klasiků: ta kniha je především dlouhá, a to tak, že i kdyby byla o polovinu kratší, pořád by byla dlouhá. A tp je pravděpodobně důvod, proč se o ní neučí ani ji skoro nikdo nečte.
Velmi mě potěšilo, že se kniha nesoustředí na fakta o Koinotes (toho už bylo řečeno dosti), ale na pocity a psychologickou motivaci dvou nejvíce pozoruhodných postav - Ludmily a Felixe. Moc se mi líbilo, jak byl rozhovor veden, zdá se mi, že Jančařík se ptal opravdu citlivě a možná byl i sám některými odpověďmi fascinován (Ludmila má jasno a umí formulovat prožívání svého kněžství tak, že by jí mnohý farář nestačil). Z knihy každopádně působí tak, že bere Ludmilu jako sobě rovnou, s úctou a respektem, což mě opravdu mile překvapilo. Jen je škoda, že v rozhovorech, které pak poskytoval médiím, se snaží být zdrženlivý a opatrný - no aby to nevypadalo, že s ní sympatizuje moc a aby někde "nahoře" nebyl problém... Trochu škoda.
Velmi působivé, zvláště pokud bydlíte na Vysočině jako já a je zrovna podzim. Je to vyloženě čtení, které si s sebou musíte vzít na procházku, protože teprve, když ty obrazy vidíte před sebou, dostává ta poezie nový rozměr...
Někde jsem četla, že Reynek ve svých prvních sbírkách hledá svůj vlastní osobitý výraz, což je tu krásně vidět - básně jsou opravdu formálně různorodé, dalo by se říci "každý pes jiná ves", a ještě když je jich tolik... No, člověk se v tom trochu ztrácí. Jsou nicméně spojeny alespoň tematicky a motivicky, již zde je to v tomto ohledu Reynek, kterého známe. V kontextu jeho díla si ovšem myslím, že o nic až tak zásadního nejde - jeho pozdější sbírky jsou zajímavější :-)