Velká Feferona
přečtené 162
Asfalt
2009,
Štěpán Kopřiva
Efektivní brutalita. Jako když vyšije. Ale ne, vážně: knihy ze zásady posuzuji jedině podle kritéria baví - nebaví. A tohle bavilo. Hodně. Je to naprostý úlet, to samozřejmě, ale zároveň je jasné, že pan Kopřiva velice dobře ví, co dělá. Nejsou tam žádná hluchá místa, všechno šlape a každé slovo plní svůj účel. Nemám dost superlativ pro způsob, jakým zachází s češtinou. Naprosto brilantní. Nicméně ten konec (tím myslím úplný závěr) je tak trochu WTF a navíc nedokážu ocenit zdaleka všechny popkulturní odkazy (což je samozřejmě jenom můj problém), ale i kdyby to snad stačilo, stejně bych fyzicky nebyla schopná dát jiné než nejvyšší hodnocení. Protože jsem to četla už pětkrát. A protože je to jedna z nejzábavnějších věcí, co jsem kdy četla.... celý text
Soumrak Camelotu
2011,
Karolina Francová
No… jako dobrý, ale kdybych stála o červenou knihovnu, přečtu si něco od Bertrice Small (nebo jak se jmenuje). Trochu se tím vymknu zdejšímu veskrze pozitivnímu hodnocení, ale pro mě je to jeden z nejslabších JFK – ale ne co do kvality zpracování, ale spíš obsahu. Abych předešla nedorozuměním, rovnou říkám, že nejsem úzkoprsá a ani v nejmenším mi nevadí, když se v knížkách souloží. Dokonce by se dalo říct, že je to právě naopak, Kotletova Příliš dlouhá swingers párty (zdravím do Bruntálu) je jedna z nejzábavnějších věcí, co jsem kdy četla. Problém je v tom, že tyhle věci se musí umět. A zatímco František Kotleta (Long Live the King) zachází s erotikou ve svých knihách se samozřejmou lehkostí, u Francové je tomu přesně naopak. A když asi v polovině textu začne používat ich-formu… já nevím, na mě to v první chvíli zapůsobilo, jako když přejedete nehty po tabuli. Ale abych jenom nehaněla… v druhé polovině to přece jenom nabere spád, čímž se celkový dojem přece jenom trochu zvedá. Když si odmyslím ta psychosociální dramata a pindání o ničem, je tam i pár kousků standardního JFK děje, a ten - pokud už se tedy vyskytne - je celkem ucházející. Jako nesporné plus beru to, že Soumrak Camelotu jsem na rozdíl od předcházejícího dílu aspoň dokázala dočíst. Není to nic moc, to připouštím, ale zjevně by mohlo být ještě hůř. Pokud do příště vyřadí ty pocitové hovadiny a ich-formu (jakkoli tomu ani na okamžik nevěřím), třeba by se mi to jednou mohlo i líbit. Přinejmenším tomu nemůžu upřít určitý potenciál. Dvě hvězdy dávám proto, že jednu jsem dala Vrbenské (teď si honem nemůžu vzpomenout za co vlastně) a TAK strašné to přece jenom nebylo.... celý text
Vyhlídka na věčnost
2011,
Jiří Kulhánek
A tak já teda budu trochu kritická. Napoprvé jsem to nadšeně zhltla, protože přece Kulhánek, že jo, ale mám teď takové období, kdy znovu přechroustávám (a přehodnocuju) starší věci a kdy se mi objeví v hledáčku tohle Mistrovo veledílo byla jen otázka času. Já si totiž myslím, že Vyhlídka je trochu přeceňovaná. Ne moc, ale je. Pro mě prostě už asi absolutním vrcholem Mistrovy tvorby zůstane Stroncium. Jak už tu někdo psal, v první části Vyhlídky se vůbec nechytáte, o co gou, což autor naštěstí poměrně záhy napraví (originální nápad - to musím nechat), následující pekelná sekvence se dá považovat za nejzábavnější (a pro mě tudíž nejhodnotnější) část knihy (ale do Asfaltu tomu pořád kus chybí) a pak už to jde jenom z kopce dolů (s drobnou výjimkou té apokalypticko-jezdecké epizodky téměř v závěru). A na další větu pro jistotu použiju verzálky: JÁ-UŽ-NECHCI-ČÍST-O-MAZLÍKOVI! A ještě takovou zamilovanou červenou knihovnu, fuj! Jo, dobře, tak je to sexy nebezpečná kočka, no. Pochopili jsme. Ale všeho moc škodí.... celý text
Válka pašeráků
2010,
Vlado Ríša
Moje první reakce krátce po rozečtení vypadala asi takhle: Při Trůnu, stíhačky? Už zase!? Ten začátek je opravdu nesmírně nablblý a co je ještě horší, ani symbolicky se nesnaží navázat na předcházející díl. V historii JFK by to nebylo poprvé, ale tady to působilo vyloženě jako pěst na oko. No nic. Po rozpačitém úvodu to chvilku jakžtakž šlapalo, vybuchující ryby pobavily, ale... já nevím, snad je to tím námětem, který je pro mě osobně zoufale neatraktivní. Navíc mi to urputné honění rozsahu neodbytně evokovalo mé vlastní psaní absolventské práce pár let nazpátek. Když mě už asi po sedmé (resp. po sedmém dialogu, tak naprosto dementně zbytečném, až mi způsobil bolení zubů) napadlo, že bych se na to mohla vykašlat a jít na další, usoudila jsem, že na něco takového je můj život přece jen příliš krátký. 1 hvězda za lemrouchy.... celý text
Apokalypsa
2010,
Jaroslav A. Polák
Tak nakonec to nebylo tak strašné, jak napovídal první dojem. Tak dobré jako Vincent Vega nebo Odplata to není ani omylem, ale má to určité kvality, které celkový dojem dost zvedají. Samotný JFK je zajímavě maniodepresivní (příjemná změna), potěší zmínka o Iron Maiden... ale abych jenom nechválila: určitě by nebylo na škodu, kdyby si autor víc si pohrál s detaily, místy je to málo živé a zbytečně zkratkovité, nepropracované. Vynikající kniha zkrátka vypadá jinak. I přesto je můj dojem poměrně dobrý, sedlo mi celkové ladění.... celý text
Vincent Vega
2009,
Miroslav Žamboch
Tak jo: nic jsem od toho nečekala. Vůbec nic. Dokonce jsem měla chuť jít rovnou na další, když jsem viděla ten název, protože pana Vegu mám ráda snad ze všech kovářovských charakterů nejméně a westerny (jedno jestli knižní nebo filmové) taky nijak moc nemiluju, ale tohle bylo... prostě boží. Předně si myslím, že autor udělal velice dobře, když celý ten vědecko-fantastický cirkus nechal stranou. Jistě, děj z něj vychází, ale jinak je to příjemně komorní (jen mi trochu chyběl drahoušek Xaverius, ale to je čistě otázka mé osobní preference - jsem ostatně přesvědčená, že jeho přítomnost by kvalitu knihy nijak nevylepšila, spíš naopak). Tím chci říct, že Vincent Vega by naprosto s přehledem obstál jako samostatný román a vůbec by svému stvořiteli neudělal ostudu. Je to totiž minimálně stejně dobré jako Koniáš, blahé paměti. Jsou tam některé velice vytříbené charaktery, je to psané velice příjemnou češtinou, barvité a má to spád, ale přitom to není chaotické (což u JFK vůbec není samozřejmost). Bavila jsem se od začátku do konce a navzdory úvodním rozpakům mě ani na chvíli nenapadlo knihu odložit, jakmile jsem jednou začala číst. Nemám k tomu výhrady, prostě nemám. Kéž by byly všechny díly JFK TAKHLE dobré...... celý text
Naganty a vlčí máky
2011,
Františka Vrbenská
Jedním slovem: strašné. Opravdu. JFK beru postupně a samozřejmě: některé jsou slabší, jiné lepší, pár opravdu výborných, zábavných, ale tohle je první díl, který jsem nedokázala dočíst do konce. Vzdala jsem to někde kolem první čtvrtiny a šla na další a opravdu nemám pocit, že by mi něco uteklo. Je to strašně nepřehledné, kostrbaté a v jádru nesmírně nudné... hraje si to na umění a to je něco, co u JFK vážně nepotřebuju. Nebrat. P.S. O co je Vrbenská horší, to lepší je hned následující díl ;-)... celý text
Xenos
2013,
Dan Abnett
Eisenhorn - všechny tři knihy - jsou podle mého názoru asi to nejpropracovanější a nejplastičtější, co bylo z Wh40 zatím přeloženo do češtiny (zatím nepřeložené tituly nemůžu hodnotit, protože jsem moc líná, než abych to louskala v originále). Uf, ani nevím, kde ten chvalozpěv začít. Má to spád, pěkně ucelený děj (není to chaotické, jak knihy z tohoto univerza někdy bývají) a nesmírně působivou atmosféru... Na tomto místě nemůžu nezmínit PC hru stejného jména, se kterou jsem rovněž měla tu čest a která je sice daleko horší, ale právě atmosféra je to, co se jejím tvůrcům při vší bídě přece jen podařilo jakžtakž vystihnout. Ale dál: postavy jsou daleko propracovanější, než bývá zvykem (Alizabeth zpočátku trochu rozčiluje, ale dá se to vydržet) a co se týče Eisenhorna samotného... no, úplně mě uchvátil. Skoro jsem litovala, že to o čem právě čtu, není skutečně a nemůžu se za něj provdat. (...) Mohla bych takhle pokračovat ještě velmi velmi dlouho, ale myslím, že má hlavní myšlenka je zřejmá. Sto procent, naprosto suverénně.... celý text