Velká Feferona
přečtené 162
Zpěv lamie
2012,
Jan Hlávka
Za mě určitě lepší než Hitman. I když je to trochu předvídatelné, to je pravda. A taky asi nebylo účelem, aby lamie byla daleko zábavnější než Feny a zbytek EF. A vůbec, kde je toho víc?... celý text
Hitman
2010,
Miroslav Žamboch
Musím říct, že u pana Žambocha jsem zvyklá na lepší. Začátek vyzníval přiměřeně slibně, ale pak jako by to celé tak nějak vyšumělo... no nevím. Na vlastní pěst bylo každopádně o dost lepší, ale... Ale. Nesporným plus je, že to (na rozdíl od podstatné části jiných JFK) nepůsobí jako slohová práce žáka 8. třídy ZŠ. Jistě, dalo se z toho vytřískat víc a není to zdaleka tak kulervoucí, jak bych čekala, proto ta 1 hvězda dolů, ale v rámci série pořád těžký nadprůměr.... celý text
V prachu a krvi
2012,
Míla Linc (p)
Ne. Za mě prostě ne. Samozřejmě jsem nečekala, že Linc dokáže konkurovat výbornému předcházejícímu dílu, ale tohle bylo prostě slabé. A to tak, že hodně. Abych to upřesnila, mně nijak zvlášť nevadí, když se v knížkách popisují násilnosti a válečné hnusárny, ale dávám přednost tomu, aby to mělo nějaký význam. Třeba jenom kvůli budování atmosféry, to je jedno, ale ASPOŇ nějaký. Tohle je... prostě jenom hnusné. Hnusně otravné. A ne, nemělo to žádný význam. Takže ne. Louskala jsem to s přestávkami skoro dva týdny a nakonec si naordinovala bezpečnostní přestávku v podobě slavného cimrmanovského kroku stranou. Abych se trochu vzpamatovala, přečtu si Agenta X-Hawka a pak začnu sama sebe přemlouvat, že už jich do konce nezbývá tolik a že to nějak dám. Po tomhle zážitku se mi totiž na další díl ale ani trochu nechce.... celý text
Ravenor
2017,
Dan Abnett
Myslím, že má vysoká očekávání byla víc než naplněna. Je to pojaté trochu jinak než předcházející Eisenhorn, chvíli jsem si musela zvykat, ale pak jsem to zhltla jedním dechem a už netrpělivě vyhlížím další. Zvlášť samotný závěr je naprostá pecka. Snad jen jediná věc... za sebe můžu říct, že bych v ději uvítala více Ravenora samotného a méně některých jeho podřízených (kteří - nalijme si čistého vína - občas působí, že by se bez svého šéfa nedokázali ani poškrábat na zadku). Ale je to čistě jenom můj subjektivní pocit.... celý text
Dlouhý černý úsvit
2012,
Jiří W. Procházka
Solidní řežba. Při čtení jsem měla nespornou výhodu toho, že JFK není žádná moje srdcovka (na to se na projektu podílelo až příliš mnoho lidí) a na tom, jestli bude některá postava žít nebo umře, mi nijak extra nezáleží. Ale jedno po druhém: hned na začátku jsem chvíli nevěřícně kulila oči. Mám k smrti ráda Pulp Fiction i Quentina Tarantina, ale Mazaný králíček!? A podaný tímhle způsobem? Seriously? Bohužel, pokud se chci vyhnout spoilerům, nemůžu být úplně konkrétní, takže jen tak obecně: čte se to vcelku dobře, najde se i pár slušných hlášek a je to velmi - velmi - krvavé. Což samozřejmě nevadí, pokud to není na újmu ději, který se ale tady mezi těmi potoky krve, hromadami těl a výbuchy občas trochu ztrácí. Co se rozuzlení a onoho restartu série týká, budu zlá a napíšu pouze tolik, že něco podobného se mělo udělat už několik dílů zpátky. Ušetřili bychom si pár hodně rozpačitých výkonů. A ještě poznámka na závěr: Pokud to chápu správně a mělo se jednat minimálně o uzavření určité kapitoly JFK, dere se mi na mysl jedna věc. A to bylo jako ono? Mám vtíravý pocit, jako by to končilo dřív, než to vůbec stihlo pořádně začít. A (ať už jinak sýčkuju sebevíc) to je přece jenom škoda. V průběhu času se objevilo několik velmi zajímavých nápadů a slušně našláplých, byť nedotažených zápletek, které teď co? Nejspíš vyšumí do ztracena. Nejspíš nebudu jediná, kdo si připadá trochu podvedený. Měla bych toho na srdci ještě víc, ale tenhle komentář je už tak delší, než by bylo zdrávo. Každopádně, abych nekončila žalozpěvem, ještě poznamenám, že už jsem se pustila do dalšího, a zatím to vypadá DOST dobře. P.S. Dala bych čtyři. Pět dávám především proto, že se mi zdejší hodnocení zdá nespravedlivě nízké.... celý text
Zabíjení
2004,
Štěpán Kopřiva
Ráda bych si o sobě myslela, že dokážu ocenit dobře napsanou řežbu a přesně to taky Zabíjení je. Srovnávání s pozdější Kopřivovou tvorbou mi nepřijde zrovna dvakrát fér. Každý nějak začínal. Pozdější knihy jsou samozřejmě daleko propracovanější, o to se nikdo nepře, ale já vidím půvab Zabíjení právě v té neučesané zběsilosti. Nepopírám, že jsem na Kopřivu vysazená, takže mu odpustím spoustu věcí, se kterými bych jinde měla problém, ale četla jsem to onehdy po delší době zase znovu a ne - vůbec to není špatné. Chce to jenom trochu nadhledu, to je vše. Snad bych za normálních okolností dala čtyři hvězdy, ale za ty recenze ve Splatterhousu a Jeho očí žár nemůžu jinak. Zajímavé je, že tohle je jedna z věcí, které bych třeba u Kotlety asi nedala, ale když to dělá Kopřiva, tak to má styl...... celý text
Stroncium
2006,
Jiří Kulhánek
Tak tedy Stroncium... vzpomínám si, že když vyšlo, snesla se na ně salva hejtů. Nuže, já půjdu jako vždy proti proudu. Jsem tady totiž především proto, abych prohlásila, že Stroncium je... jednoduše skvělé. Má to všechno, co by dobrá postapo akčňárna měla mít, je to přiměřeně vtipné a dokonce to i dává smysl. Což u pana Kulhánka není úplná samozřejmost. Jasně, je to krok stranou od obvyklých kulis, tentokrát žádné české reálie, žádní upíři, jenom spousta zombíků a trajdání po vesmíru. Příjemná změna, řekla bych. Kdyby se toho Mistr chtěl přidržet i napříště, vůbec bych se nezlobila - řeknete si, že žárlím, ale Mazlík už se mi začíná poněkud zajídat. Chtěla jsem se vyhnout srovnávání s jinými Kulhánkovými knihami, ale nedokážu to tak úplně - co se mě týká, Stroncium může směle konkurovat i takovému Nočnímu klubu a určitě není horší než Vyhlídka na věčnost. Za mě tedy jednoznačně ano.... celý text
