Vindur
přečtené 127
Plechový bubínek
1969,
Günter Grass
Kniha se mi líbila jak po formální tak obsahové stránce. Na stylu psaní mě nejvíce zaujalo střídání ich- a er- formy Oskara jako vypravěče, který je velice nespolehlivý. To mi přišlo zpočátku velmi otravné, pak jsem si ale uvědomil, že v opravdovém světě to tak právě často je. Člověk zná někdy pravdu jen z části, a přesto si musí o světě obrázek co nejlépe složit. Navíc je čtenář často pochybuje správnosti činů vypravěče. Obsahově mě oslovil neotřelý a nekonvenční pohled na události před, během a po WWII. V knize s Oskárkem zažíváme nevšední a často velice bizarní i vtipné až hnusné události na pozadí tohoto strašného období lidské historie. Především jsem si z knihy odnesl fakt, že život lidí se, pokud přežijí, nikdy nezastaví a jde dál, ať se na poli dějin odehrává cokoliv. V tomto chaosu pak člověk chybuje, žije ve lži, zažívá lásky, snaží se přežít a někdy i dochází k vlastní sebereflexi. Oskárek vlastně stojí na kraji společnosti a popisuje svět (lidé se před ním neschovávajím, nestydí...), brání se mu (svým bubínkem a pronikavým sklotříštícím křikem) a někdy do něho i zasahuje. Nejvýce šokující a nejlépe napsanou částí je první kniha (ze 3). Nezklame ani konec knihy. Je toho ještě mnoho, co bych mohl o této knize povídat...doporučuji (samozřejmě po přečtení i oscarovou stejnojmennou adaptaci od Volkera Schöflera). Jedna z mých nejoblíbenějších knih.... celý text
Nešťastný milenec
1973,
Alberto Moravia (p)
Moc krásné povídky. Velice se mi líbila Bouře (připomínala mi styl povídek H. Bölla; oproti jeho povídkám je tato chronologická a má štastnější konec), Dobrodružství (napínavé s prvky romantismu), Architekt (předevšim pro charakter postavy matky). Naopak povídka Nešťastný milenec měla pomalejši děj a chování hlavního mužského protagonisty mě iritovalo. Nemyslim si, že jsou povídky napsány typicky ve stylu italského neorealismu, ale některé příběhx a situace velice krásně vykreslují mezilidské vztahy a často nemožnost vymanit se z vlastní role v nich. Těším se na další díla A. Moravii (hlavně povídky).... celý text
Jiné básně
2018,
Nicanor Parra
Verše Nicanora Parry jsou břitké, ponuré, úsměvné, nerýmují se ani se neskrývají za všelijakými jazykovými prostředky. Zpočátku se mi popravdě zdály nesrozumitelné, snad i jako pouhé tlachání...poté co jsem celou sbírku dočetl jsem se konečně dobral k tomu, že se o nic v (anti)básních (anti)básník nesnaží a tak se i mají číst, bez zbytečného rozboru jen jako svědectví života, pravdy. To by snad stačilo, přesvědčte se sami. Škoda tak málo překladů do češtiny! A Chile, odkud autor pochází, je tak nádherná zem. Skvělá je báseň o Freudovy! Nicanor Parra je starším bratrem Violety Parry, zpěvačky, která byla pionýrkou hudebního stylu Nueva Canción Chilena. Je známá především pro svou píseň Gracias a la Vida, jež napsala těsně předtím, než spáchala sebevraždu. Tato píseň se také dočkala mnoha cover verzí (zmínil bych především tu od Mercedes Sosa a Joan Baez!). Byla také velkou inspirací pro slavného chilského Karla Kryla/Vladimíra Vysockije Víctora Jaru.... celý text
