Vjeerus
přečtené 538
Poslední bitva
1993,
C. S. Lewis (p)
Člověk by čekal jakési vyvrcholení série, které se pro mě moc nedostavilo. V tomto díle jsem nejvíc cítila náboženský vliv, který chtěl autor asi předat a tak mě poslední třetina knihy o juchání o tom, co se všem stalo úplně nenadchla. Narnie je krásné místo a fakt mě mrzí její konec a celkově nerozpracovanost postavy Taše, která mohla nabídnout víc, než jen „ukažme si na zlouna“. O to víc jsem vděčná aspoň za Opičáka a úplně nejvíc mě vlastně bavili trpaslící, kteří šli sami za sebe a díky tomu trošku rozhýbali jinak dost jednotvárný děj k zajímavosti. Opět jsem knihu poslouchala v audioverzi od pana Táborského a nebýt jeho práce s intonací, rozhodně bych se s knihou mořila dýl, protože pro mě nebyl příběh ničím moc výjimečný a ani ta dětská jednoduchost to nezachraňovala.... celý text
Čarodějův synovec
1993,
C. S. Lewis (p)
K této knize se vracím zhruba po deseti letech a rozhodla jsem se dát rereading formou audioknihy. A musím přiznat, že začátek byl šok. Nějak mi úplně vypadlo z hlavy, jak moc je to pro děti. A jak moc je příběh náboženská masírka. Teď mě neberte špatně, ke každému náboženství přistupuji s respektem a když vynechám radikálně smýšlející věřící, občas těm lidem tu víru ve vyšší moc i závidím, protože nikdy na nic vlastně nejsou sami. Překvapení spíš pramenilo z toho, že jsem si ten důraz nepamatovala. Rozhodně má dílo i v dnešní době co říct a určitě může dětem ledasco předat. Kdo by si nepřál být u zrodu magického světa? Já rozhodně ano a nepotřebuju být ani dítě. Líbí se mi, jak autor krásně vystihl dětské charaktery. Úplně mě to vrátilo v čase, kdy všechno bylo vlastně jednoduché, třeba přestat se zlobit na kamarády, objevovat tajná zákoutí a vrhnout se do každého dobrodružství. Kniha byla příjemná jednohubka a návrat ke sterému dobrému fantasy, kdy děti jsou děti a žádní super nadaní vrazi už v patnácti. A navíc jsme dostali krásné otevření série s jeho tajným světem, který známe jako místo za skříní.... celý text