vlkodlaq
přečtené 587
Vesmír je báječné místo pro život
1987,
Jaroslav Veis
Nejsem velký příznivce těchto antologií. Dělá mi problém přeskakování z jednoho příběhu do jiného a kazí to můj čtenářský požitek. Stejně tak u této, vcelku dobrou kvalitu a čitelnost jednotlivých povídek kazilo nejvíce to, že spolu téměř nesouvisely a při přečtení jedné, byť dobré, se mi příliš nechtělo do čtení další, tématicky jiné. V kontextu antologií však patří k tě lepším.... celý text
Město červeného prachu
2003,
Ben Okri
Snažím se ke knihám nebýt subjektivně kritický, ale do dočtení této jsem se musel vyloženě nutit a vlastně o ničem nebyla. Pokud dočtete dobrou knihu, ještě Vám chvíli doznívá. Tato "nezní" ani při čtení. Přečtení a času do knihy vloženého spíše lituji.... celý text
Plastikový svět
2007,
Martin Buzek
Za přece jen horší čitelnost a chvílemi drhnoucí spád si nejvyšší hodnocení nezaslouží, přesto stojí za pozornost. Plastikový svět nabízí na sci-fi pozadí vcelku živý náhled na současné problémy a naznačuje "špínu v pozadí", kterou v realitě jen tušíme a občas se ukáže nějaká ta špička ledovce. Za mě doporučuji každému čtenáři, který dokáže vnímat sdělení z nadsázky.... celý text
Záhada hlavolamu
2003,
Jaroslav Foglar
Klasika. I když jsem vyrůstal spíše na Štorchovi, Karatovovi, Verneovi a Mayovi, ani Foglar mě neminul a nebylo to špatné čtení. Dnes mi připadá Foglarův styl úsměvný, ale jako kluk jsem to hltal, div jsem se nezakuckal.... celý text
Kronika Ztracené stopy
1997,
Jaroslav Foglar
Kronika Ztracené stopy byla jedna z prvních knih o tom, co všechno se dá v přírodě dělat (což vedlo k trampingu a bushcraftu), kterou jsem četl. Skvěle napsaná a jednoznačně moje nejoblíbenější Foglarovka. Ony jiné Foglarovky, odehrávající se v temných uličkách Prahy (nebo jiných, i fiktivních měst), jsem četl také, nicméně jsem se k nim už nevracel. Coby desetiletý jsem si začal vést deník s originálním názvem "Já, zálesák" :), první stránka měla samozřejmě opsanou a překreslenou onu první stránku "Pojď se mnou tam, kde nebe je vysoké a modré..." a nadšeně jsem si zapisoval zajímavá pozorování z přírody, stopy, které jsem našel, zvěř, kterou jsem viděl atd. Do dnes ho mám. Kroniku ztracené stopy jsem četl mnohokrát, nedávno jsem si ji přečetl s nostalgií po letech znovu. Jsem to pořád já, ten kluk, co byl nadšený z každé přírodní zajímavosti a maximálně si užíval každou minutu v lese nebo v horách, ale třeba i v remízcích mezi poli za domem, pozorující ptáky, divoké králíky a třeba i vyorané larvy hmyzu. Ten kluk nikam neodešel, jen je o třicet let starší, má trochu jiné starosti, už není tak zdravý jako tehdy, ale je to pořád on, jsem to pořád já.... celý text
Kronika Hochů od Bobří řeky. II.díl, Tábory ve Sluneční zátoce a na Zelené říčce
1996,
Jaroslav Foglar
Dobrodružství v zemi nikoho
1990,
Jaroslav Foglar
Po téměř třiceti letech jsem si tu malou knížku přečetl zas. Některé části mi samozřejmě tak docela nesedly, například přílišný (přehnaný) respekt k rodičům (já osobně jsem byl spíše rebel), pak to je samozřejmě méně logické uvažování kluků, nicméně tady se musím přiznat, že ve svých deseti nebo dvanácti letech jsem nejspíš nebyl jiný a pak nelze Foglarovi upřít autenticita. Nicméně to ostatní se příliš nezměnilo. Vyrostl jsem, dospěl, oženil jsem se a vesnici jsem z praktických důvodů vyměnil za město, ale dětská duše s nadšením z každé chvíle v přírodě zůstala. Pořád chodím na čundry kdykoliv to jde a průzkumy neznámých koutů stále patří k mým nejoblíbenějším. Stromy, skály, geologické průzkumy zaručeně zaženou chmury a starosti středního věku.... celý text
Chata v Jezerní kotlině
2005,
Jaroslav Foglar
Přes lehce archaický styl má nejoblíbenější foglarovka a jedna z nejoblíbenějších knih mého dětství. I když se neodehrávala hlubokých lesích koloniálního západu, měla své čestné místo vedle Rolfa zálesáka, Verneovek, U táborového ohně a podobných pokladů. S radostí čtu po cca dvaceti letech znovu a baví mě tak moc, až se tomu sám divím a překvapuje mě, kolik z toho kluka ve mě zůstalo dodnes.... celý text