Witchann
přečtené 583
Carrie
1992,
Stephen King
Jedna děsivá holka aneb mé seznámení s králem hororu. Svoje konkrétní dojmy si bohužel moc nepamatuju, přec jen už je to nějaký ten pátek (17 let), a je to Kingova prvotina (tak víme, že každý nějak začínal), ale každopádně to nejdůležitější – přiměla mě přečíst si od něj další knížku. A pak další, a další…... celý text
Zelená míle
2008,
Stephen King
Když jsem tehdy v knihovně brala do ruky podezřele mrňavý paperback „Dvě mrtvé holčičky“, já naivka neměla ponětí, do čeho to vlastně jdu. Mistr King mě vždycky dokázal spolehlivě vyděsit (případně i pěkně znechutit), ale než jsem poznala Johna Coffey („Jako kafe, madam, jenom psaný jinak.“), nemyslela jsem si, že mě taky dokáže dojmout k slzám. Několikrát. Tenhle příběh vás zasáhne do srdce a zamrazí do morku kostí. Některé postavy budete milovat, jiné z duše nenávidět. A už nikdy se nebudete dívat stejně na malé myšky… Zelená míle je rozhodně jedno z nejlepších prozaických děl, jaké jsem měla tu čest číst. Nejvyšší hodnocení bez zaváhání. A výjimečně musím pochválit i filmové zpracování – věrohodně drží atmosféru předlohy a tvůrci měli šťastnou ruku na výběr herců, takže ve výsledku mě film nerozbrečel o nic méně než kniha…... celý text
Den Trifidů
2009,
John Wyndham (p)
Fascinující klasika. Jedno z nejlepších sci-fi. Kdo rád postapokalyptické téma - můžu jen doporučit.
Harry Potter a Ohnivý pohár
2008,
J. K. Rowling (p)
Obrýlený čarodějníček zase středem pozornosti celé školy, ale tentokrát k tomu vážně přijde jako slepý k houslím. Pletichy dlouhou dobu neznámého protivníka s ním celý čtvrtý díl mávají jak s hadrem na holi, až hodně tvrdě přistane do hrozivého finále. Vážně jsem Harryho litovala. Příjemná délka knížky je už o dost obsáhlejším výletem do čarodějnického světa než předešlé části, a i přes poněkud sporné dějové detaily jednotlivé stránky krásně utíkají.... celý text
Harry Potter a Fénixův řád
2008,
J. K. Rowling (p)
Pátý díl je pěkně tlusťoučký a i přes chybějící hlavní motiv rozhodně není nudný. Hltala jsem scény ze starobylého sídla Blacků, kde vesměs panovala tím správným způsobem pochmurná atmosféra. Jestli byl některý z profesorů „prokletého předmětu“ na kopanec do zadku, je to rozhodně růžová ropucha Umbridgeová. A kdybych si tak nevážila knih, tak tahle by po finálním střetu na Ministerstvu kouzel letěla z okna. Supěla jsem jen o drobátko méně než samotný Harry. Jak autorka postupně víc a víc tlačí na pilu, rozhodně se ve mně při čtení probouzí dost emocí…... celý text
Harry Potter a princ dvojí krve
2005,
J. K. Rowling (p)
Zprvu jsem šestý díl považovala za poněkud slabší v porovnání s ostatními, ale s odstupem uznávám, že je hlavně pořádným nádechem před skokem do pěkně hluboké vody. Odhalit něco z minulosti Harryho úhlavního nepřítele bylo potřeba, lord Voldemort pak rozhodně působí uvěřitelnějším dojmem. Harry se nám taky projevil jako pěkný pitomec (viz Sectumsempra), i když ho šlechtí, že toho vážně litoval. V téhle fázi příběhu už jsem taky naprosto propadla (pro mnohé spornému) kouzlu postavy Draca Malfoye. Neměl to ten blonďatý hajzlík zrovna jednoduché… A už v podstatě tradičně jsme na konci přišli o další důležitou postavu, zatímco jiná se velmi zajímavě vybarvila. Stručně shrnuto – šestka není můj oblíbený díl, ale do HP série patří a zapadá stejně dobře jako všechny ostatní.... celý text
Harry Potter a relikvie smrti
2008,
J. K. Rowling (p)
Na úvod si tentokrát vypůjčím Harryho slova: „Miluju kouzla.“ Byla to vážně pořádná jízda. Nebo tedy spíš parádní let na koštěti, hipogryfovi a testrálovi zároveň. A nakonec je stejně všechny trumfnul drak… Tahle série už bude navždy součástí mé výstavní knihovny a také mně samotné. Mohlo toho být víc, ale zároveň bohatě stačilo. Takový dvouměsíční výlet do opravdových Bradavic by se mi určitě moc zamlouval, ale nechtěla bych během svých školských let prožívat to, co Harry. Bylo toho na něj vážně dost… Poslední díl se rozjel zostra a netrvalo dlouho, aby mi došlo, že tohle velká legrace nebude. Ale jednu stránku za druhou jsem hltala tak jako tak. Síla přátelství, vítězství dobra nad zlem, dokonce i u těch, u kterých bych to nečekala, podrazy těch, od kterých jsem to každopádně čekala a v neposlední řadě srdcervoucí finální odhalení skutečné motivace Severuse Snapea. Nejedna slza mi při tom grandiózním finále ukápla. Jednou si celou sérii přečtu znovu a vsadím se, že v ní najdu spoustu krásných detailů, které jsem předtím neviděla a úmyslně přehlédnu nedokonalosti, které těmhle knížkám stejně na kráse neubírají. Velké díky paní Rowlingové za to, že sdílela Harryho příběh se světem mudlů. Klaním se.... celý text