witiko
přečtené 681
Andílkovo vánoční putování
2016,
Zuzana Pospíšilová
Milá knížka, ale ničím zvlášť mimořádná. Dětem se líbila, mě trošičku nebavila. Snad jen ten základní nápad, kdy je hlavním hrdinou putující vánoční ozdobička, je velice pěkný a neotřelý.... celý text
Dráček s červenýma očima
2013,
Astrid Lindgren
Astrid Lindgrenovou jsem začal nesnášet právě od té doby, kdy se můj syn po přečtení této knihy usedavě rozplakal. Pochopil jsem, že je v této slavné autorce něco trochu úchylného, co děti rádo citově drásá. Už jen závěrečná věta, že červené oči měla sama holčička (poté, co se musela s dráčkem natrvalo rozloučit), mi přijde podivně výsměšná, až zlá. Tak je to v celé řadě jejích dalších knih, které jsem po podobných zkušenostech přestal dětem půjčovat a číst. Snad jen Děti z Bullerbynu jsou vyloženě milé – bez všech těch špendlíků a žiletek narafičených do plyše.... celý text
Orlík, hrad na skále
1993,
Zdeňka Bezděková
Ze všech dílů trilogie je tento asi nejbarvitější, čemuž napomáhá ústřední motiv cesty, nastupující ovzduší módy humanismu (v kontrastu k rozmáhající se asketické víře českých bratří) a také střídání vypravěčských perspektiv očima několika ústředních postav. Víc než v předchozích dílech je také tu patrná autorčina schopnost odstínění různých jazykových stylů a vrstev a také pěkná práce s archaismy. Opět skvěle vykreslené poměry v zemi vyčerpané vleklými náboženskými spory pod vládou nepříliš důvtipného a příliš vzdáleného panovníka v Budíně, to vše se prolínající s individuálními životními osudy, tužbami a vášněmi. Jde tu vlastně o zajímavý milostný čtyřúhelník (z něhož jeden aktér již není naživu, ale i tak zůstává milován a vzpomínky na něj jsou stále hybatelem děje). Kniha trochu trpí tím, že na začátku je příliš mnoho retrospektiv, delší dobu trvá, než se rozběhne nějaká výraznější dějová linka, ale dobrodružná cesta z Orlíku přes Zvíkov, Budějovice, Horažďovice, Sušici, Rabí na Kašperk to později vynahradí. Jak říká orlická paní v závěrečné samomluvě: "Cestou jsme mnoho zažili – a bylo to dobře. Viděli jsme kus země a jak vlastně vypadá. Že je to hromádka těch nejrozmanitějších sutin a stálého hledání něčeho pevného. Rozvracet, bořit, strhávat, to jsme uměli, ale budovat, stavět, podepřít, to ne! Nade vším trčí jen náš hrad na skále. Náš Orlík!" Autorka podala ve své trilogii české dějiny konce 15. století velmi kriticky a skepticky, ale maximálně poutavě a autenticky.... celý text
Pán vzduchu (převyprávění)
2014,
Ondřej Neff
Sám jsem nečetl, ale můj syn se do toho zabral tak, že se nemůže odtrhnout. Prý je to šíleně napínavé. Když začínal číst verneovky, vsadili jsme na původní, Ondřejem Neffem nepřevyprávěné verze, ale tady se Neff vyloženě blýskl a projevil se jako skutečný dědic odkazu Julese Verna. Klobouk dolů! Docela by mě zajímalo, jaký ohlas by tato trilogie měla v zahraničí.... celý text
Dobytí ostrova Saaremaa / The Conquest of Saaremaa Island
2007,
Marek Toman
Výtvarně i koncepčně jde o knižní skvost, ale nesedl mi způsob vyprávění. Autor příběh seká po krátkých větách, ve kterých se vytrácí rytmus a plynutí děje. Chyběla mi schopnost evokace, čtenáře to úplně nevtáhne do děje. Občas mi některé věty nebo jejich spojení nedávalo smysl a musel jsem je číst podruhé, potřetí, abych pochopil, proč tam jsou. Zkrátka krásná kniha se skvělým nápadem a zajímavým příběhem, který by si ale zasloužil trochu talentovanějšího nebo zkušenějšího vypravěče.... celý text
Tatínek a moře
1998,
Tove Jansson
Příběhy o mumincích jsem měl v dětství moc rád, některé jsem četl i opakovaně, tento však až jako dospělý, synovi před spaním. A mám velmi rozpolcené dojmy. Na jednu stranu krásná, seversky drsná ostrovní atmosféra s hukotem větru a vlnobitím vln do chudých skalnatých břehů a majákem, který nelze rozsvítit, na druhou stranu příliš mnoho nedořečeností a záhad, které zůstaly jen vysloveny, ale nevyřešeny. Kdo je strážcem majáku, je víceméně patrné od začátku, ale ani tak v závěru nevíme o moc víc než na první stránce. Jako by kniha nevěděla, komu chce být určena. Spousta nápadů a motivů jako by se na konci zapomněla složit do nějakého výsledného smyslu. Snad že není třeba všemu přicházet na kloub a stačí jen být? Že péče a starost o druhé je jedinou cestou ze samoty? Možná se tatínek v závěru naučí to, co umí podivínský rybář, a ten zas to, co umí tatínek? Níže uveřejněné komentáře se mi líbí, ale jejich vyznění se od sebe natolik liší, že mě to v mé rozpolcenosti jen utvrzuje. Tak opravdu nevím – jsem na tuto knihu už moc starý, nebo jsem k ní ještě nedospěl?... celý text
Vzorek bez ceny a Pan biskup
1966,
Norbert Frýd
Nikdy bych nečekal, že obyčejné životní příběhy rodinných předků bez jakékoli nápadné stylizace, dramatizace a fabulace potáhnou jako ten nejlepší román. Norbert Frýd dokáže vdechnout kdysi žijícím postavám literární nadčasovost, aniž by to přestával být věrný dokument doby, lidí a poměrů. Umí lidský život podat jako příběh, odhalit jeho skrytý smysl a směřování, vystihnout paradoxy i osudové okamžiky, ve kterých naše celoživotní usilování směřuje ke zmoudření. A v tom se nelze nenajít, do toho se nelze nezačíst. Opravdu skvělá kniha.... celý text
Krkonošské koledy
2013,
Josef Horák
Knížku mám ještě ve starém vydání po dědovi. Je to jako vánoční pohlednice z Podkrkonoší dob minulých. Všude plno sněhu, rázovitých postav, chudoby a současně jadrného humoru. Ale hlavně krásných zpěvných melodií, které, ačkoli se naštěstí neodrhávají v předvánočních supermarketech, díky téhle sbírce nezanikly.... celý text
Od Andulky po Žížalu
2009,
Marie Kšajtová
Knížka je to určitě zábavná, ale pro svůj základní účel – hravou formou naučit děti písmenka – mi přišla zbytečně hyperaktivní a upovídaná. Nakonec ji u nás úplně zastínila a nahradila stará Hrubínova knížečka "Říkejte si se abecedu", takže jsme ji vlastně nedočetli / nepotřebovali.... celý text
Říkejte si abecedu
1949,
František Hrubín
Na téhle knížečce se moje děti naučili písmenka ještě dávno ve školce. Narazil jsem na ni po dlouhém pátrání, kdy jsem věřil, že nějaká taková přeci musí existovat. Ve své jednoduchosti a přitom zpěvnosti, nápaditosti a okamžité zapamatovatelnosti strčí do kapsy všechny modernější knížky, které se zbytečně složitě pokoušejí o totéž. Jediná výhrada může být, že asi ke dvěma písmenkům mě napadly lepší varianty než Hrubína (třeba písmenko "S" přirovnává k labuti, zatímco by se dalo připodobnit hadovi, který "syčí"). Naopak jiná říkadla jsou velice vtipnými minipříběhy (třeba písmenko "R").... celý text
O Josífkovi
2014,
Marie Neubauerová
Dobrodružné a napínavé, jak jen cesta za zmoudřením do podzemní říše může být. A krásné obrázky!
Rozpustilá ozvěna
2006,
Ivona Březinová
Základní nápad opakování konců slov, kterým se mění význam, je hezká hříčka, ale na detektivní příběh je to málo. (Lépe a vtipněji s tím umí pracovat Jiří Žáček ve svých říkadlech). Závěr není nijak zvlášť zajímavý ani chytře promyšlený, takže celá knížka působí jako zbytečně natahovaná. Konečně mi vadí i to, že zmizení holčičky je tu podáváno v lehce komediální formě, přitom víme, že v realitě bývají takové případy tragické nebo přinejmenším traumatizující. Zkrátka je to téma, které tuhle hravou stylizaci těžko snáší, přinejmenším v očích rodičů.... celý text
Lovcovy zápisky
1950,
Ivan Sergejevič Turgeněv
Ruská duše ve své původní a nejčistší podobě – bez všech mučivých dilemat a dějinné tíže, jen skrze přírodu, venkovskou krajinu a zdánlivě bezvýznamné, ale o to větší příběhy malých, krásných lidí. Knihu už si téměř nepamatuji, ale ten základní pocit březových hájů a průzračně dalekých výhledů do kraje zalitého chladnoucím sluncem ve mně zůstal.... celý text
Krajina a paměť
2007,
Simon Schama
Kniha, která vydá na skoro půl roku čtení. Mimořádně obsažná a hutná s obrovským záběrem a zcela originální svým přístupem.
České Budějovice
1979,
Jakub Pavel
Kniha, vydaná u příležitosti 700. výročí založení Českých Budějovic, je stále jedna z nejlepších monografií o městě. Autor velice trefně a přesně formuluje a dokáže tak vystihnout urbanistická specifika a architektonický vývoj jihočeské metropole.... celý text
Jsme téměř 100% šimpanzi? Lidoopi, lidé a geny
2006,
Jonathan Marks
Vtipně, provokativně až sympaticky drze napsaná kniha, která někdy úmyslně přestřeluje a tím vychyluje obecně tvrzená populární klišé na správnou, tedy zhruba prostřední míru.... celý text