woita
přečtené 419
Let 305
2016,
A.G. Riddle
Připodobnění ke Ztraceným (The Lost) není samoúčelné a dost vystihuje zejména atmosféru na počátku knihy. Teoretizování o důvodech pádu letu 305, stejně jako hledání řešení jak přežít první dny byly to nejlepší na knize. Ani rozkrývání pravdy, kdy část přeživších vydala do pusté a divoké anglické krajiny hledat pomoc, ve které najdou jen opuštěné stavení a záhadný monument, byla uspokojující. Snad i následný návrat k vraku letounu a souboj hitech plavidel a postav by ještě šel. Ve fázi, kdy se příběh přehoupl do Londýna už šla atmosféra dolu. Vinu na tom má nelogičnost popisu desítky let opuštěného Londýna. Budovy stály téměř nedotčené, ulice nebyly nijak zarostlé a byt jedné z postav vůbec nedoznal zubu času. Skoro to tedy působilo, že každou chvíli zpoza rohu vykoukne zbídačený obyvatel města. A tak to pokračovalo téměř s každým popisem až do samotného závěru (Kdo někdy slyšel o myšlence přehrazení gibraltarské úžiny zajisté ví, že Titáni by tímto krokem odsoudily Evropu a další okolní země k ekologické katastrofě a nic by na tom neměnily výhody, které by členství v jejich alianci mělo). Premisa Titánu nebyla zcela mimo mísu a myšlenka se mi líbila i s tím, jak autor došel poznání, že být bohem není zase tak lákavé, ale zasloužila by si více rozpracovat do hloubky a méně stavět na technologiích, které jako by některé vypadly z péra Julie Verna. Závěr, jak napravit vše, co se událo, byl dobrý a trochu zachránil celé knize reputaci. Skoro jsem si řek, že by Let 305 byl dobrým materiálem pro film :-)... celý text
