Yel_len
přečtené 70
Tokijský ghúl 5
2017,
Sui Išida (p)
Furt se ne a ne rozhodnout jestli mě to teda baví nebo ne. Já bych hrozně ráda aby mě to bavilo, obzvlášť když pomyslím jak jsem se těšila na první díl, ale jestli se musím vyloženě snažit aby mě to bavilo... tak to asi úplně nefunguje. Je to tak zvláštně neutrální, říkám si proč to ještě čtu, na druhou stranu, celkem dobrý to je, ne? Kresba je dobrá. Celkem. Někdy u takových "nervy drásajících" scén mi přijde, že to má přesně opačnej efekt než bylo zamýšleno. Asi jako když chcete udělat něco strašně vážně, až je to pak vtipný. Nebo kreslíte vážnou scénu ale chechtáte se u toho na půl města. No nevím co s tím... a vzdávat se mi to nechce.... celý text
Bratr vlk
2005,
Michelle Paver
Tohle je jedna z nejlepších fantasy co znám. No, fantasy... Je to spíš poetické vyprávění o našich předcích, co ještě neznali zemědělství a ani jim nechybělo. Když něco potřebovali, věděli, kde to roste, nebo jak to vyrobit a neznámé si vysvětlovali magicky. Je to ale pojaté spíš jako fantasy, prostě knížka jak má být. Má to Paver moc hezky vymyšlené a myslím že to rozhodně není jen pro děti. Občas mě z toho všeho neznáma taky mrazilo v zádech, jako Toraka. Podle téhle knihy jsme jednou měli tábor a když jsem si to přečetla úplně se mi vybavily všechny ty etapy. Teď budu číst znova v originále.... celý text
Tokijský ghúl 4
2017,
Sui Išida (p)
První díl u kterého můžu říct že jsem se bavila. Holubice si dávají na chvíli pauzu (že by něco chystaly?) a tak se můžeme podívat na očko jiným ghúlům. Přichází nám na scénu ghúl s přezdívkou Labužník, který se samozřejmě chce jenom kamarádit s Kenem. Spoiler: ne. Chce ho akorát tak sežrat, chcípák jeden. A vůbec není od začátku podezřelej. To je ale trapný, že hlavní postava umře už ve 4. díle, co? Naštěstí je Cukijama náhodou i sobec a rozhodne se že si takovou lahůdku přece musí sežrat sám. Silně důvěryhodná osoba...... celý text