Yel_len komentáře u knih

Napětí vrcholí!!!!
No, moc ne...
Zatím asi nejslabší díl. Dohrává se poslední zápas - teda už jen 15 min. - a těch patnáct minut tak nějak vyplňuje celý děj. Dokonce i ty výborné otázky typu "Jak mám sakra tu zbraň používat???" nebo "Jak máme sakra dát gól, když nemáme šanci???" mě poněkud štvaly. Naštěstí týmu Z Budha bije, takže po zápasu, napínavém jak prasklá kšanda, tým Z kupodivu vyhraje. A pak samozřejmě tvrdej tréning, tady si rovnou někdo koleduje o autoimunitní nemoc.

Na konci se potom ještě dozvíme jednu velkou zradu, hodíme nějakej ten výkec o tom jak ta jednička budu já (přičemž teď už relatině víme kdo to nebude) a pak se jdeme všichni nechat vyhodit. Nebo spíš jenom ti, kdo nedali zatím žádnej gól, pá pá!

A mě se trochu rozpadá perspektiva. Tak uvidíme další díl.

07.03.2025

Na druhou stranu, aby to nebyl jenom hate, tu kupodivu mám i pár kladných věcí.
O kolik víc mají Japonci rádi technologie, o tolik pečlivějc si chrání tradice a zvyky. Není tohle důkazem? Bůh kleteb. To i vypadá že by v japonském folklóru mohlo být (toť k tradicím) a pak ta apka (toť k technologiím). Ale pitomý mi to může připadat i tak.
Pro co omluvu nemám, je to, že jsou všichni stopro v pohodě s tím že jim na škole zavraždili 4 lidi. Ani je to až tak neznepokojuje.
V psychologii se až tak nevyznám ale Mikija mi fakt smysl nedává. Třeba se pletu. A za to že to vyznívá tak blbě může moct i překladatel.
Když o tom člověk trochu popřemýšlí, trochu to přestane vypadat jako až tak špatná manga...

05.03.2025

No jo, no. Tady je tý současnosti dost víc. Ta čínská část mě opravdu baví, ta současná část mě opravdu moc nebaví. A paní doktorka superhodná, co chce jen pomoci, vůbec pořád není superpodezřelá.

28.02.2025

Byla jsem trochu zklamaná. Tenhle díl se mi nějak špatně četl, a navíc mi chyběl Will jako mladej kluk. Poslední dobou (asi poslední 4 díly) už mi to přijde jako takové vyžádané pokračování. A moc se toho tam nedělo... Bych to skoro utla už po Ztracených příbězích, max po Souboji na Araluenu.

28.02.2025

Tato manga je opravdu prokletá...
Šílený "princ" se rozhodne vraždit lidi, co nemá rád, jednou strašnou kletbou... (jááá á to je tak děsivý!) Ta kletba spočívá v tom... ...že vás prostě zabije pomocí PROKLETÉHO TELEFONÁTU (to je taková pitomost... až je to stupidní...). A jeho motiv je... (*dramatické mlčení) ...překvapivě vůbec žádný. Prostě jen tak. Hhhhhh...

A co se tu zmateným popisem snažím říct? Že Mikija prostě nemá vůbec důvod ke svému jednání. Žádný motiv. Očividně má všech pět pohromadě a dobře si uvědomuje co dělá. Většinou mají vrazi (i blázni) nějaký motiv k vraždě. I kdyby to mělo být jen to, že se mu nelíbí barva něčích bot. Zábava fakt není motiv k vraždě. Navíc, co by mu museli dělat aby to takhle dopadlo? Pokud vím, ten šikanovanej je celou dobu Jódži. Jestli má někdo důvod vraždit, je to on.

Takže charaktery postav jsou prostě divný. Jódži je ten, co má důvod někoho zavraždit, ale ne... Mikija poněkud nedává smysl, Kanta je ten nejvíc random člověk. Smrt dvou lidí ho očividně moc nezaujala a v naprostém klidu se vybavuje s několika "policajtama" a biologikářem-nebiologikářem nad mrtvolama (zcela profesionální přístup ze strany policie). Když ze Saejamy konečně vypadne, že je vyšetřovatel vražd kletbou, začne se vykecávat, jak je dobrej a co všechno umí, před dvouma studentama (to ani neví že ty vraždy maj nějaký pravidla). Alespoň ten Saejama je celkem sympaťák. Dočasně. Podle toho co naznačují jisté okolnosti, se z něj vyklube nakonec taky pěknej chcípák. Nejsem si jistá jestli se mi kvůli němu chce číst další díl.

No prostě jestli chcete, aby vás tato děsivě prokletá manga bavila, musíte pominout že je to strašná slátanina. A pozor, když jsem to poprvé dočetla byla jsem fakt zmatená. Při čtení jsem někdy fakt neměla páru wo co go. A jenom tu scénu s mobilama nakonci jsem musela přečíst asi 7×, a ještě si nakreslit schéma abych to pochopila. Navíc mám takový dojem, že to prostě jenom kombinuje kusy různých jiných mang dohromady.

23.02.2025

Letopisy jsou lepší.
Tohle je druhá série, co od autorky čtu a ze začátku mě to fakt moc nebavilo. Ale není to ani tak proto, že by se opakoval motiv z Toraka, což je pravda, ale zároveň je tam dost věcí co je jinak. Spíš mi to prostě nejdřív nepřišlo až tak zajímavý. Druhá půlka už ale jede a je to zajímavý. Našla jsem to v knihobudce a jsem spokojena.
Co mě štve, je co maj s tím žraním očí... Ok, jezení želev mi nevadí, z těch očí mi fakt dobře od žaludku nebylo. A hlavně pozor na ježky!

15.02.2025

(Já tu hru neznám) Jsem myslela že se bude odehrávat v Číně, proto mě mírně zarazilo že na mě po náhodném otevření čumí nějaká týpka v brýlích. Později jsem zjistila že je to doktorka, která chce rozhodně jen pomoct jisté holce ze současnosti a není vůbec od první strany podezřelá. Za tu současnost ubírám hvězdu. Ta Čínská část už je ovšem pádný důvod proč číst dál. Kresba byla občas divně neproporční, kdo to ale dělá dokonale.

20.01.2025

Furt se ne a ne rozhodnout jestli mě to teda baví nebo ne. Já bych hrozně ráda aby mě to bavilo, obzvlášť když pomyslím jak jsem se těšila na první díl, ale jestli se musím vyloženě snažit aby mě to bavilo... tak to asi úplně nefunguje. Je to tak zvláštně neutrální, říkám si proč to ještě čtu, na druhou stranu, celkem dobrý to je, ne? Kresba je dobrá. Celkem. Někdy u takových "nervy drásajících" scén mi přijde, že to má přesně opačnej efekt než bylo zamýšleno. Asi jako když chcete udělat něco strašně vážně, až je to pak vtipný. Nebo kreslíte vážnou scénu ale chechtáte se u toho na půl města.
No nevím co s tím... a vzdávat se mi to nechce.

20.01.2025

Jo, je to dobrý. Styl psaní trochu ponouká k tomu, aby si z toho člověk dělal srandu, ale alespoň si to nehraje na něco, co to není. Hele na český fantasy fakt výkon. Já teda zatím četla jen jedno cosi, co si říkalo "fantasy" a to byla taková blbost, že jsem z toho nemohla. Dokonce větší než Čtvrté křídlo.

Tady je to fantasy relativně dobrý, může to být lepší, samozřejmě, ale jinak je to mega OK a když vyjde další díl (předpokládám že jo), tak si ho přečtu. Navíc hlášky jako "Reálně se obával mdlob" nebo "Až ho dostanu do rukou, vezmu značkovač na dobytek a vyznačkuju mu po celém těle obrovské píči!" jsou hlášky které se mohou objevit fakt jen v českém fantasy...

17.01.2025

Tohle je jedna z nejlepších fantasy co znám. No, fantasy... Je to spíš poetické vyprávění o našich předcích, co ještě neznali zemědělství a ani jim nechybělo. Když něco potřebovali, věděli, kde to roste, nebo jak to vyrobit a neznámé si vysvětlovali magicky. Je to ale pojaté spíš jako fantasy, prostě knížka jak má být. Má to Paver moc hezky vymyšlené a myslím že to rozhodně není jen pro děti. Občas mě z toho všeho neznáma taky mrazilo v zádech, jako Toraka. Podle téhle knihy jsme jednou měli tábor a když jsem si to přečetla úplně se mi vybavily všechny ty etapy. Teď budu číst znova v originále.

1 17.01.2025

Tak jak jsem si tuhle knihu nechala rozležet v hlavě, tak mi až teď došlo jakou jsem to vlastně četla blbost.
Uvědomila jsem si to při návštěvě knihkupectví a zkoumání YA literatury. Zjistila jsem, že tam snad není jediný titul, co by se dal označit za kvalitní fantasy. Jo, jasně je to líbivý, rychle se to čte, ale jako fantasy to v podstatě za moc nestojí. Holt populární žánr no...

Navíc je tam ta erotika. Samo o sobě mi to nevadí, ale když to tam není násilně vecpaný a dává to pro děj alespoň elementární smysl. A, jako sorry, ale vážně to nepotřebuju tak podrobně...

A vůbec, pojem "romantasy" mi vlastně moc nedává smysl. Když už si dáš tu práci vymyslet nějaký svět, tak jsou přece mnohem zajímavější věci co se tam dá dělat. Draci, oheň, válka, meč, zabíjení, kouzla atd. atd. A cožpak nemůže být mezi ženou a mužem v jiném světě jen přátelství, kde není nikdo nikomu nic dlužen? Asi ne...

Každopádně jestli chcete pravé fantasy s nějakým smyslem, tak tohle nic pro vás. Doporučuji něco pro děti, i to je často kvalitnější.
Dvě hvězdy se ale musí nechat. Jedna za obálku, druhá za to, že je tam přece jen alespoň systém. Koneckonců jsou i horší věci...

6 12.01.2025

(SPOILER) První díl u kterého můžu říct že jsem se bavila. Holubice si dávají na chvíli pauzu (že by něco chystaly?) a tak se můžeme podívat na očko jiným ghúlům.

Přichází nám na scénu ghúl s přezdívkou Labužník, který se samozřejmě chce jenom kamarádit s Kenem.
Spoiler: ne. Chce ho akorát tak sežrat, chcípák jeden.
A vůbec není od začátku podezřelej. To je ale trapný, že hlavní postava umře už ve 4. díle, co? Naštěstí je Cukijama náhodou i sobec a rozhodne se že si takovou lahůdku přece musí sežrat sám. Silně důvěryhodná osoba...

11.01.2025

Nemám ráda sci-fi, fuj. Dala jsem manze velkou šanci, co když třeba. Ale ne. Kresba hezká, tím to asi končí... v poznámkách jsem se ztrácela, nechápala jsem to, vlastně jsem ani nechtěla. Svět taky fuj, fuj. Obálka hezká, na vnitřní straně text v originále na žádost autora, proč nevím. Asi chtěl čtenáře pocvičit v japonštině? Efekt každopádně dobrý.

08.01.2025

Můj začátek s manhwou. Už z obálky se na mě smála krásná barevná ilustrace. Hned na příští straně to pokračovalo, a i na další. Úplně jsem se viděla v myšlenkách (úplně ne) princezny Athy, v té chvíli bych nevypadala jinak. Ta s každým dalším slůvkem může přijít o život, zoufale se snaží něco nepokazit, a navíc se její život nevyvíjí úplně podle plánu... Spíš vůbec. Jak si s tím asi udělá?

2 31.12.2024

Tenhle díl jsem četla po jedné velmi vydařené manhwě a tak jsem na začátku trochu zapochybovala jestli mě to stále baví. Ovšem jen na chvíli. Tentokrát se nám do toho zamíchá trochu matematiky. Což ale vůbec není sranda!

Jde tu úplně o všechno a taková fotbalmatika není jen tak nějaké počítání... Jde o to umětvy počítat nejlepší vzorec gólu kdykoliv a kdekoliv. Situace je téměř nekontrolovatelná, navíc zase jen v deseti. Teď se do toho musí dát ještě víc, než nejvíc a všechno dohromady. Když nefungují zbraně tak se prostě musíte posunout dál. Napětím praskají žilky na čele, ale to by bylo trapné kdybychom věděli jak to dopadne už v tomhle díle.

31.12.2024

Opět super díl! Fotbal jede dál, a tak to musí být. Hoši do toho musí dát všechno, a to to ještě ani není nejvíc.

Okruh mých oblíbených postav se trochu rozvíří, když se z mě velmi sympatické postavy vyklube pěkný chcípák. Naštěstí to jistí naše (již ne) spící slečinka a sebevědomě chcípáka nahrazuje, čímž raketově zachraňuje poněkud vykolejenou společnost. Počet oblíbených postav se snižuje z 10,5 na 9,5.

31.12.2024

Bavilo mě to trochu míň než první díl. Trochu mi to ze začátku připomínalo takový ty trapný americký filmy o sportu, kde nejdřív musí všichni totálně rozbít systém, aby je pak ten inteligentní mohl srovnat.

Systém 'blbě hraješ, blbě jíš' se rozjíždí naplno. Upřímně lituju chrámového fotbalistu Igaguriho. Postavy se vám míhají před očima urputněji než komáři v bažině. Ostatní týmy jsem se ani nesnažila si pamatovat, stejně buď vysmahnou nebo na to budu mít čas potom. Úspěšně jsem se u prvního dílu stihla naučit u každého Ztka alespoň jedno jméno a najít si oblíbence. Ale svým způsobem jsou moji oblíbenci všichni.

31.12.2024

S touhle mangou jsem se setkala v podstatě náhodou, na výletě ve Španělsku. Šla jsem si prostě vybrat nějakou levnou knihu a tahle mi ke Španělsku docela seděla (navíc byla výrazně zlevněná). Moc jsem nevěděla co čekat, na fotbal nijak neujíždím, ale kupodivu moje zatím nejoblíbenější manga.

Japonský fotbalový svaz se tu rozhodne něco už udělat s tím fotbalem, a to tradičním řešením, čili zavřít hromadu středoškoláků do nějakého objektu a teď ať zvítězí ten nejlepší. Kde na to pořád berou finance? Hlavní postava je tu samozřejmě (skoro) nejhorší z nejhorších, ale on to nějak zvládne... Má to přece asi 24 dílů, ne? Mám takový pocit, nevím proč, že se s Kirou ještě někdy uvidíme...

30.12.2024

(SPOILER) Fuj, no nepříjemný to bylo. Bylo mi pak fakt divně. Byla to totiž moje první manga (chtěla jsem si přečíst něco co nemá milion dílů) a netušila jsem do čeho vlastně jdu. Určitě jsou i brutálnější mangy, ale ne díky, možná jindy. Nejdřív nic, nic a pak vás to přetáhne po hlavě palicí, nanejvýš podezřelým plyšákem, nebo deníkem (KTEREJ SI ZAS BYL NĚKDO LÍNEJ POŘÁDNĚ PŘEČÍST!). Takovej ten pocit kdy víte jak to dopadne (a že to bude solidně blbý...) a nejde s tím zaboha nic udělat ani kdybyste se rozkrájeli...

1 09.12.2024

(SPOILER) Zajímavé. Zde jsou hezky poznat rozdílné kulturní názory a myšlení. V Japonsku mají dost jiný vztah ke smrti. Knihu mi bratr přinesl z knihobudky. Zdá se mi že ani tento původní majitel nepřelouskal Jošia, protože asi od poloviny novely byly některé stránky stále slepené barvou na vrchu. U Šunkin mi bylo poněkud nevolno při pasáži s vypichováním očí. Na to jsem fakt citlivá. Mechanizmus byl asi nejzajímavější. Byly tam trochu divné vztahy mezi postavami, ale ne úplně nepochopitelné. A poslední novela je jako odraz překrásné dívky v okně vlaku na pozadí ubíhající horské krajiny.

1 27.11.2024