yvett239 přečtené 94

Nemilovaná – z deníku sedmnáctileté Perly Sch. 2001, Arnošt Lustig

Knihu jsem četla asi před rokem a koukám, že jsem tak dlouho oddalovala udělení hodnocení, až jsem na to zapomněla... Nechci být za ignoranta a nevím co všechno, historii miluju, baví mě čtení o druhé světové, přečetla jsem o tomto období už několik knih, ale tohle mi prostě vůbec, ale vůbec nesedlo. Dokonce bych řekla, že co se týče stylu, byla to jedna z nejtěžších (a nejhorších) knih, co jsem zatím přečetla. A nemyslím, že to je jen faktem, že to je kompozice deníkových záznamů. Zkrátka všichni Lustiga strašně vychvalují a podle této jedné knihy upřímně nevím, v čem je tedy to jeho kouzlo. Nicméně abych nebyla za p***u, tak mu ještě šanci dám, třeba nějaké známější dílo bude stravitelnější. :D A taky má anotace, co zaujmou...... celý text

Strašná nádhera 2012, Halina Pawlowská

Četla jsem před několika lety. I když mi bylo cca 16 a autorčina cílovka je spíš ženy 35+ (nebo aspoň tak mi to přijde), špatné to nebylo, chvílemi to bylo i docela vtipné. Jedná se o moje první setkání s psanou podobou Haliny, ale nenadchlo mě to natolik, abych toužila po setkání dalším.... celý text

Miláček 1972, Guy de Maupassant

Maupassanta miluju, už mám od něj přečtenou Kuličku, Mont Oriol a asi 40 povídek, takže další na řadu přišel Miláček. První asi polovinu jsem si říkala, že to přece vůbec není o chlápkovi, co šplhá po společenském žebříčku přes postele, jak nám říkali ve škole. Georges mi přišel jen přemýšlivý a ambiciózní; vždyť kdo se nesnaží o to, aby se měl lépe? (I když musím přiznat, že sympatický mi nebyl, ale to asi nikomu.) Asi v půlce to začalo. Už dříve mi bylo zřejmé, že Forestier je tam, kde je, hlavně díky své ženě. Ale až později mi došlo, že se do ní Georges jenom nezamiloval, ale že taky chce, aby ho postrčila svými novinářskými schopnostmi a politickými intrikami výš. Vcelku nečekané pro mě bylo to, jak ji odkopl, aby si mohl vzít lepší partii. Obecně ke knížce: Na rozdíl od Mont Oriolu, kde mě Maupassantovy popisy poprvé nudily, mě tady zase bavily, úplně jako bych tam byla. A řekla bych, že právě v této knize se autorovi nejvíc podařilo dokonale vykreslit charaktery postav. Ač neznáme vnitřní svět nikoho jiného kromě Georgese, hlavní ženské hrdinky jsou uvěřitelné a perfektně propracované. Klasika, která je v mnoha ohledech stále aktuální. Doporučuji k přečtení.... celý text

Mé nepálské lásky 2018, Michaela Gautam

V mnohém souhlasím s uživatelkou Jass. Není to veledílo, ale ani si to na něj nehraje. Autobiografie je to upřímná. Souhlasím také s dalšími názory tady - že první půlka byla mnohem čtivější. Zhruba od té půlky do konce jsem se musela do čtení chvílemi až nutit. Také proto jsem to měla rozečtené několik měsíců. Nicméně i přesto už si sháním druhý díl, chci vědět, jak to dopadne. (Navíc je kratší, tak doufám, že i přesto, že ho lidé většinou hodnotí jako slabší než první díl, bude to odsýpat.) Co mi ale celkem vadilo a na tuto notu se asi nikdy nedokážu naladit - ty ezo řeči jako že "Vesmír něco seslal" atd. Chápu, že to je životní postoj autorky, ale v mých očích to celý její příběh trochu shazuje - z těchto průpovídek mám prostě vždycky pocit, že mluvčí nemá svůj život pevně v rukou a čeká na zázraky... Pardon. Musím ale uznat, že Michaela zvládla ve svém životě něco, co není úplně běžné. Klobouk dolů.... celý text

Hostina pro vrány 1 2006, George R. R. Martin

Vždycky nejprve trochu pročítám hodnocení ostatních, než sepíšu to svoje. A uvědomila jsem si jednu věc - že tento díl byl asi vážně nejslabší. A to proto, že tam chyběla většina těch nejdůležitějších postav. Ale opravdu mi VADILA jiná věc a s tou nemá pan Martin nic společného - PŘEKLADATELKA se rozhodla, že až uprostřed série přejmenuje téměř všechny postavy. Děs se v tom vyznat. Ani nespočítám, kolikrát jsem nadávala, že vážně nevím, co je tohle za šlechtice, když má najednou české příjmení. (Ve čtečce se bohužel nedá moc dobře listovat na konec do slovníčku a ani jsem o něm nevěděla.) Až na konci knihy je v dovětku vysvětlení - že jména šlechticů jistým způsobem vystihují jejich charakter, a proto nemá smysl je nechávat v angličtině. Ano, dává to smysl, ale ne, když se všichni nehlavní šlechticové přejmenují do češtiny až ve 4. díle... Jsem zvědavá, jak bude přeložen Tanec s draky. Jinak k ději. Briennina linka nebavila příliš ani mě, ale dost mě zaujal její konec - jsem zvědavá, jak se z tohohle vymotá. Sansina linka není moc akční, ale mě bavila. Navíc mě velmi překvapilo, že jí Malíček vyjednal úplně jiného ženicha než v seriálu. Na to jsem taky zvědavá, jak to bude pokračovat. Z nehlavních postav si musím ještě postěžovat na další osudy Jeyne, Robbovy královny. Krvavou svatbu jsem sice v seriálu totálně obrečela, ale asi nakonec dopadla lépe než v knize. Na Jeyne Westerling/Západovcové mi vadí to, že to je nějaká polourozená holka z mini bezvýznamného rodu (která není ani těhotná a Krvavou svatbu přežila), a že má nechutně prospěchářskou matku. Ta mi leze krkem. V seriálu byla Robbova královna mnohem zajímavější - krásná ošetřovatelka z Východu a matka radši nikdy nedorazila. Víc mi toho už asi neutkvělo. Jen pro shrnutí: nejdřív jsem viděla seriál, teď čtu knižní podobu. A překvapuje mě, že na to, jak scénáristi zmršili poslední série, jsem si pořád ještě našla dost věcí, které jsou podle mě v seriálu udělané lépe. Ale samozřejmě je i hodně věcí lepších v knize. Je to i o zvyku. J.R.R. Martin se musí líbit fanouškům Tolkiena a obecně fantasy nadšencům. I přes jednu ztrhnutou hvězdičku (hlavně kvůli tomu překladu) doporučuji.... celý text

Bouře mečů 1 2002, George R. R. Martin

Až teď, když už čtu Hostinu pro vrány, jsem si všimla, že mi tu chybí hodnocení. Napravuji. Jako pro milovníka historie a fanouška fantasy se pro mě celá série stala takřka povinnou četbou. Nejprve jsem viděla seriál, teď to doháním knižně. A miluju to. Martinův styl mi neskutečně sedí, jsem nadšená z množství postav a z proměnlivosti jejich osudů. Jednou jsi dole, jednou nahoře, tohle přísloví tady sedí "jak prdel na hrnec". Abych to zkrátila, protože jsem víceméně celkové hodnocení už psala u prvního dílu... V tomto díle se staly snad ty nejhorší tragédie mých oblíbených postav (když nepočítám Neda Starka, ten už to má dávno za sebou, chudák). Obrečeno. V tomto díle jsem se velmi radovala nad utrpením některých postav, které naopak nesnáším. Moje škodolibost měla pre. V tomto díle začínají být linky některých postav naprosto odlišné od seriálu (Catelyn by mě bývala v knize hodně překvapila, ale bohužel jsem tento rozdíl měla předem vyspoilerovaný). V tomto díle vám možná dojde, že i když se někdo choval jako s prominutím hajzl, začnete k němu pociťovat jisté sympatie a možná se stane vaší oblíbenou postavou. Vyzkoušeno za vás. Už bych dodala jen to, že fanoušek Tolkiena si podle mě musí zamilovat i Martina. Doporučuji.... celý text

Vítr z hor 2019, Andy Wildwood

Moc ráda jsem přijala nabídku autora, abych si knihu přečetla a ohodnotila ji. Děkuji Vám, Andy. :) To, co si teď přečtete, je tedy konstruktivní kritika či pokus o ni. Řekla bych, že na první knížku je to super. Kdyby se mně podařilo napsat první knížku takhle čtivou, tak si pískám. Děj je zajímavý, má spád, kniha je velmi čtivá. Kapitoly jsou akorát dlouhé, ještě navíc jsou rozdělené po časových úsecích. Zkrátka se to dobře četlo a splňovalo to jistý čtenářský komfort. Postavy jsou vykresleny fajn, je možné si je oblíbit. - I KDYŽ - hlubší psychologie či nějaký životopis postav by neuškodil. Třeba o Kassovi a Nartesovi toho moc napsáno nebylo. Škoda. Oblíbila jsem si je, ale vlastně nic moc o nich nevím. Třeba je to autorův záměr a bude o nich další díl, uvidíme. Jak je psáno pode mnou, vývoj vztahů mi tam trochu chyběl. Ale neberu to jako něco extra důležitého. Oceňuji propojení s mytologií (přiznám se, že moje znalosti bohů končí v Řecku, Římské říši a Egyptě, takže nevím, zda jsou bohové vymyšlení nebo je to nějaké existující božstvo). Mapa na začátku knihy se mi taktéž líbila (ač jsem ji moc nevyužila, četla jsem ve čtečce a tam moc listovat na mapu nejde). Jakožto fanoušek fantasy jsem v knize viděla náměty z jiných fantasy. Viděla jsem podobnosti s Hrou o trůny a Zaklínačem. Jo, je těžké vymyslet něco nového. Ale proč se hlavní hrdina jmenuje Jon a je možné si ho vizuálně (i povahovými rysy) představit podobně jako Jona Sněha? To mě zamrzelo - tedy že jsem v něm viděla tu už známou postavu. Nicméně uznávám, může to být moje chyba a hledám tam něco, co tam není. - ALE - v knížce jsem našla i hodně originálních nápadů a námětů. Rozhodně na mě nepůsobila jako směsice všech fantasy dohromady. Co jsem moc nepochopila: Proč jsou v českém prostředí (český autor, čeští čtenáři) míle a podobné (u nás nepoužívané) jednotky? Mě osobně to docela mátlo nebo minimálně to odvedlo pozornost od děje, když jsem se nad tím musela zamyslet. Velký vykřičník dávám ke dvěma věcem: - Často se opakují informace. Vysvětlení, co je to chortoj, bylo v knize snad desetkrát a to nepřeháním. Takových věčně se opakujících informací bylo víc. Rušilo to a zbytečně to nabobtnalo počet stránek. - Je vidět, že Andy má velmi rád výpustku nebo nedokončenou výpověď. Tři tečky byly snad ob tři stránky, i na místech, kam se vůbec nehodily. Končily jimi velmi často jednotlivé části kapitol. Proč? Upřímně mi to dost lezlo na nervy. :D SHRNUTÍ: Kniha dle mě za přečtení stojí, bude se líbit hlavně fanouškům fantasy. Zdařilá prvotina. Další díl si ráda přečtu. :) /Za mě 3,5 hvězdičky z 5./... celý text

Mont-Oriol 1967, Guy de Maupassant

Ač je Maupassant můj nejoblíbenější klasik, tuto knihu považuji za zatím nejslabší, co jsem od něj četla. Obvykle mám jeho popisy krajiny ráda, ale tentokrát mi přišly zbytečně zdlouhavé. Mohly být kratší. Opět mistrně vykreslil charaktery postav a proměnu těch hlavních. Knížka je pěkná sonda do tehdejšího lázeňství, dozvěděla jsem se plno nového. Ale ti boháči se tam vážně museli kousat nudou... Ve zkratce: Knížka by mohla být ještě o něco útlejší a nic by se nestalo. Chvílemi jsem se musela do čtení až nutit, příliš mě nebavila. Z mého pohledu má autor mnoho lepších děl.... celý text

Sophiina volba 2017, William Styron

Rok po maturitě jsem se rozhodla přečíst si něco z klasiků. Sophiina volba pro mě byla kniha tajemná, protože, ač jsme se o ní ve škole nějak zmínili, věděla jsem o ději pouze to, že se Sophie musela rozhodnout mezi jakýmisi (možná svými) dětmi a ani ťuk víc. Neměla jsem tedy jediný spoiler, což je u klasik ze školy spíš vzácné, a byla jsem za to ráda. Bavilo mě zejména autorovo načasování odkrytí jednotlivých informací. Tak do půlky jsem se semtam strachovala, jestli jsem si stáhla do čtečky správnou knihu, tak byl děj jiný oproti mým očekáváním (pořád jsem si říkala "Kde jsou sakra ty děti?!"). Potom začala Sophie vyprávět Stingovi svůj životní příběh, přičemž mu občas zalhala a přivedla tak čtenáře na slepou stopu. Vzpomínání na velmi temné časy bylo bohatě prokládáno současností aktérů a atmosférou poválečného New Yorku. Jsem ráda, že osudná strašná volba je naředěna příběhem z léta a podzimu 1947, díky tomu je to mnohem lehčí čtení. Navíc právě lovestory Sophie a Nathana a jejich přátelství se Stingem je na knize to originální. Ač nemám ráda, když jsou souvětí extra dlouhá a rozvětvená, v Sophiině volbě mi to tolik nevadilo. Přiznám se ale, že někdy jsem si musela souvětí přečíst dvakrát, aby mi neunikal jeho význam. Co bych knize vytkla, že obsahuje (na mě) spoustu zbytečných faktů a narážek na USA té doby a jejich historii, což pro děj není tak moc podstatné a jinému než americkému čtenáři to mnoho neřekne. V knize se také objevovalo mnoho cizích výrazů hlavně z jidiš a polštiny, u kterých bych uvítala vysvětlivku. Celkově knihu rozhodně doporučuji. Sophiina minulost mi dala mnohé dějepisné informace, které jsem neznala, a dává i jisté ponaučení nebo řekněme to jinak, má silné poselství. A rámcový příběh, tj. lovestory Sophie, Nathana a Stinga, je dle mě originální a velmi vydařená beletrie.... celý text

Šelma 2018, Andrew Mayne

Theo mě strašně bavil, je to originální hlavní postava potažmo vyšetřovatel v thrilleru. Když si tady čtu, jak je to nezajímavá postava, tak takhle - mně sympatický byl, v knížkách mě divnolidi baví. A vědátorské pasáže mi přišly naopak obohacující. Ale jo, uznávám, že je to suchar. :D Děj měl spád, velmi mi vyhovovaly krátké kapitoly. Styl autora se mi líbil. Vraha mi odhalil až autor, já sama jsem měla pouze pár lichých podezřelých. Posledních sto stran jsem už musela dočíst na jeden zátah, jak to bylo napínavé. Chvílemi jsem až zadržovala dech. Konec byl až nervydrásající a uspokojivý.... celý text

Příběhy plné lásky 1969, Guy de Maupassant

Maupassant je zkrátka můj nejoblíbenější klasik, mám od něj načteno už asi přes 40 povídek, takže začíná pro mě být těžší a těžší najít nějakou novou. Jeho styl mě zkrátka baví, miluji všechny ty popisy prostředí a společnosti a psychologické procesy protagonistů. Doporučuji třeba čtenářům, kteří raději čtou kratší, ale o to poutavější žánry, s jeho povídkami nešlápnete vedle. :)... celý text

Ta přede mnou 2017, J. P. Delaney (p)

Z knihy jsem nadšená, moc se mi líbila a vtáhla mě do děje snad hned. O tom, co k ní napíšu, už přemýšlím asi týden. Bavily mě rozdílné sympatie k jednotlivým postavám. Emu jsem zpočátku brala nějak neutrálně, čím víc jsem o ní však věděla, tím víc mi vadila. Jane jsem měla od začátku ráda a tím koncem si mě získala ještě víc, frajerka. O Edwardovi pořád úplně nevím, co si myslet. Možná docela rajcovní, nicméně v jiných knihách jsem byla muži okouzlena víc, Edward nic tak extra. Dvě časové roviny vyprávění mě moc bavily, styl mi vyhovoval, děj měl spád i díky dost krátkým kapitolám. Napětí dle mého názoru dávkováno velmi dobře. Oceňuji také zajímavé dotazníkové otázky mezi kapitolami. Asi si je ještě prolistuji a zamyslím se nad nimi - kniha mě pořád nutila číst dál, takže jsem jim moc času nevěnovala, což je škoda. A konec, ten mě dostal. Překvapivý, ani ne slaďák, ani ne tragický, zkrátka uvěřitelný. Jedinou výhradu bych měla k žánru horor, tento štítek bych zde smazala. Doporučuji jako velmi čtivý psychothriller.... celý text

Střet králů 2011, George R. R. Martin

To nejdůležitější jsem už asi napsala do komentáře pod první díl. Nejdřív jsem zhlédla seriál, teď to čtu knižně. Knihy i seriál mají mezi sebou rozdíly čím dál tím větší. Občas se mi víc líbí seriálové zpracování (v této fázi děje pořád ještě), občas knižní. A nejlepší to je, když si to svou představivostí zamícháte dohromady. Jako slabá povaha občas trochu trpím při líčení nějakých brutálnějších nebo naturalističtějších scén, ale to i u seriálu. Nepokládám to rozhodně za chybu autora, napsané je to skvěle a realisticky. Nemám co vytknout, pana Martina prostě miluju. :) Určitě doporučuji fanouškům historie, fantasy a Tolkiena. SPOILER: PS: Jsem ráda, že jsem nepřišla o Cat.... celý text

Vyhnání Gerty Schnirch 2009, Kateřina Tučková

Za mě perfektní kniha, která mě opět o něco dovzdělala o druhé světové válce, hlavně tedy o poválečném období a situaci v padesátých letech v Československu. Velmi silný příběh. Souhlasila bych s jmenováním knihy povinnou četbou (některé školy ji mají v kánonu), přečteno jako příprava na maturitu z dějepisu a ze zájmu, na velké doporučení mé dějepisářky. Knihy o životě obyčejných lidí za druhé světové války jsou mým velmi oblíbeným tématem. Styl psaní se mi naopak od některých hodnotitelů zde líbil, sedl mi. Nepůsobil uměle, ale velmi autenticky, měla jsem pocit, že jsem součástí děje. Mladou Gertu jsem si jako postavu oblíbila a litovala jsem ji, postupem času mě začala štvát. Po tom všem, co zažila, byla naivní až blbá (jak tu píše tami1) a taky zbytečně tvrdohlavá. Beznadějná osobnost. Doporučuji k přečtení všem. Svou historii by podle mě měli znát všichni.... celý text

Hra o trůny 1 2000, George R. R. Martin

Stejně jako mnozí jiní, i já jsem nejdříve zhlédla seriál. K němu jsem se dlouho nechávala přemlouvat, nakonec mne natolik pohltil, že bylo naprosto logické přečíst i knihy, ač jsem nikdy nemívala sklony zhlédnout i přečíst stejné dílo. Kniha se mi líbí ještě více než seriál, postupem dílů (sérií seriálu) vím, že tento rozdíl bude ještě větší (všichni, kdo viděli poslední dvě série, mi jistě dají za pravdu, hlavně, aby to ten šprýmař někdy dopsal). Baví mě střídání vypravěčů a všechny ty detailíčky, které v seriálu nebyly. Též mě baví zpětně se rozpomínat, co bylo v seriálu (trochu) jinak. G. R. R. Martin je zkrátka velký vypravěč s obrovskou fantazií, miluji vymyšlené středověké fantasy světy stylu Pán prstenů. Doporučuji fanouškům historie, fantasy a Tolkiena.... celý text

Jeptiška 2015, Denis Diderot

Protože jsem si knihu dala do maturitního kánonu, přečetla jsem si ji pro osvěžení podruhé po asi 3 letech. Nutno podotknout, že teď, v 19 ji chápu mnohem lépe (v povinné četbě jsme ji měli v kvintě, což mi přijde brzy). POZOR, SPOILER. Téma je velmi zajímavé (a s touhle datací vzniku ojedinělé) a Zuzanin životní příběh, i když je silný a plný strašných věcí, působí uvěřitelně. Z doslovu se dozvídáme skutečnost, že román byl napsán jako kanadský žertík přátel markýze de Croismare, kterému je adresované Zuzanino vyprávění prostřednictvím dopisů. Jak vidno, i klasicistní lidé měli super smysl pro humor. Navíc pro mě jako ateistku je kniha zajímavým náhledem na kritiku církve z úst věřícího člověka. Co dodat, do kláštera se hodí jen lidé neschopní poradit si ve skutečném světě nebo lidé pokrytečtí (volná parafráze autora).... celý text

Stařec a moře 1957, Ernest Hemingway

Knížka se sice četla dobře, nicméně popis lovení ryby mě nebavil. Myšlenka díla je ale moc pěkná a autorův styl mě bavil. Přečteno v rámci povinné četby.

Farma zvířat 1991, George Orwell (p)

Ačkoli je Orwell bezesporu skvělý, tahle knížka mě nějak nebavila, čekala jsem od ní asi víc. 1984 jsem četla se zatajeným dechem a neodvažovala se předvídat následující děj či dokonce konec, oproti tomu Farma zvířat mi přišla dost předvídatelná, průhledná a nezačetla jsem se, což mě mrzí. Ani jsem si nijak zvlášť neoblíbila žádnou postavu, i když Boxera mi bylo líto a fajn byli Benjamin a Lupina. V četbě Orwella ale budu pokračovat, mám od něj vyhlédnutou další knihu.... celý text

Továrna na vafle 2018, Roman Helinski

Vzhledem k anotaci a některým komentářům zde jsem od knihy očekávala MNOHEM VÍC. POZOR, MOŽNÝ SPOILER!!! Nesympatické a hloupé snad všechny postavy, dost divná hlavní postava (jaký význam mělo, že si při vyprávění historek z války sahal nekontrolovaně do rozkroku?), plytký děj. Byly pasáže, kdy jsem se do čtení už nutila, dočteno jen kvůli tomu, že to byl dárek a že jsem hledala nějakou silnou pointu. Bohužel marně. Navíc se mi místy z toho trhání zubů vyloženě dělalo špatně. Přirovnávání k Orwellově Farmě zvířat je dost mimo a docela to Orwella uráží. Jako moje první setkání s nizozemskou literaturou mě kniha rozhodně nepřesvědčila. Jednu hvězdičku dávám snad jen za přebal knihy.... celý text

Kuře melancholik 2008, Josef Karel Šlejhar

Mým nejoblíbenějším literárním klasikem je Guy de Maupassant. Chtěla jsem tedy prozkoumat pro srovnání český naturalismus a nezklamal mě. Sice je téma úplně jiné, ale kniha je skvěle napsaná, příběh má hloubku a silné emoce. Zastaralý jazyk mi vůbec nevadil, hodil se tam. Hrůza, jakého chování dokážou být lidé schopni... Kniha ve mně vyvolala velký smutek a zároveň agresi - touha ublížit někomu tolik zlému jako macecha a potrestat někoho tak slepého a ignorantského jako otec.... celý text