yvett239 komentáře u knih

Tuhle knížku jsem měla v seznamu Chystám se číst už od gymplu. Dostalo se na ni až teď, po tom, co jsem se skoro umořila předchozí čtenou knihou, naučnou literaturou. Beletrie tak pro mě byla velmi vítané zpestření.

Od Orwella jsem četla do kánonu 1984 a Farmu zvířat. Tato kniha mě zaujala svou anotací, a tak jsem jakž takž představu, o čem bude, měla. Bavila mě, je to velmi zajímavá sonda do pro nás neznámého a přehlíženého světa.
Zaujaly mě dvě věci: 1) podobnost stylu s Guy de Maupassantem, chvílemi jsem se musela ujišťovat, že to vážně nepsal on (v pařížské části);
2) jistá bezčasost knihy. Kdybych nevěděla, kdy Orwell žil, mohla by se kniha klidně odehrávat i v 19. nebo možná i 18. století (nebýt sem tam zmínky o autech).
Také mě více bavila pařížská část.
Mini poznámka: Ztrácela jsem se v měnách a jejich částech (navíc tam peníze byly zmiňovány z pochopitelných důvodů opravdu často), ocenila bych nějaké vysvětlivky.

2 18.12.2024

Poslechnuto jako Radiokniha Českého rozhlasu.
Fuuu. Vtáhlo mě to okamžitě (na tom ale mělo určitý podíl i brilantní audio zpracování). Ještě teď mi běhá mráz po zádech, když si na to vzpomenu. Vyprávění šlo celkem poklidně, první půlka se pozvolna nabalovala, druhá půlka se pozvolna nabalovala, ale ten závěr najednou ryc fic bum a konec, po kterém jsem chvíli jen seděla a koukala před sebe. Chvílemi jsem natahovala, chvílemi se mi začalo dělat u určitých popisů lehce mdlo, ale bylo to nadávkované tak akorát.
Nemusím opakovat, co tu píšou všichni, že je děsivé, že se ještě dnes něco podobného někde na světě děje. Ano, je.
Určitě si to časem i přečtu. A doporučuji, skvělý počin. V KLDR a u paní Špitálníkové jsem se knižně určitě nezastavila naposledy.

10 17.06.2024

Moc hezké seznámení se se Shakespearem nejen pro děti. Jak už je napsáno v dřívějších komentářích, na základě tohoto seznámení si pak můžete krásně vybrat, po kterých konkrétních titulech od Shakespeara se vám bude chtít sáhnout. Na knize velmi oceňuji literárně-historický kontext, úryvky a samozřejmě krásné ilustrace. Jediné, co mě mrzelo, bylo použití úryvků i názvů od jiného překladatele než Hilského, na kterého jsem zvyklá a přijde mi tradiční.

1 17.06.2024

Kafka se mi už na gymplu příliš nezalíbil, ale vzhledem k tomu, že jsem se s úryvkem jeho Zámku potkala při psaní maturitní slohovky a že jsem shodou náhod prozatím skončila v knihovně coby knihovnice, seznala jsem, že je ostuda od něj nemít přečteno nic. Sáhla jsem tedy po této sbírce, chtěla jsem si přečíst zejména Proměnu.
Na Proměně velmi oceňuji skvěle povedené kouzlo první věty. Fakt miluju. Dějově je taky zajímavá, ale zbytečně zdlouhavá a shoduji se s komentářem dřívějším, že mě rozhodně nezaujala tolik, jak by asi vzhledem k věhlasnosti autora měla. Minimálně polovinu krátkých dílek jsem přeskočila, protože mě absolutně nezaujaly.
Zjistila jsem taky, že stylově mi Kafka přijde podobný Arnoštu Lustigovi, jehož Nemilovanou jsem dočítala s velkým sebezapřením, jak moc mi jeho styl psaní nesedl.
Ještě asi někdy zkusím sáhnout po tom Zámku a tím budu mít splněnou sebevzdělávací povinnost a půjdu od Kafky.

4 14.05.2024

Víc takových knih! Když si to tak vezmete, výuka (vlastně nejen) dějepisu je jedna velká dědkologie. Takže jsem se velmi ráda konečně dozvěděla také něco o významných a přitom málo známých ženách z Habsburského domu. Tuto charakteristiku narušuje vlastně jen Marie Antoinetta, místo které bych možná klidně zařadila nějakou méně známou princeznu (ačkoli mám Toničku ráda). Nebudu ale lhát, i o ní jsem se dozvěděla něco, co jsem nevěděla. Vlastně nedokážu říct, kterou z žen jsem si oblíbila nejvíc. Co si ale autor mohl odpustit, byly dokola se opakující fráze, kterým jsem se při každém dalším setkání s nimi musela pousmát. Nicméně neubraly knize na čtivosti a faktičnosti, takže jsem velmi spokojená a podobné knihy budu vyhledávat častěji.

2 16.01.2024

Na tuhle knížku jsem narazila náhodou v práci a hned jsem si řekla, jestli není o mně (přítel ve mně vidí draka plus mám ráda čokoládu). Četla se sama a děj krásně ubíhal. Moc příjemný a pohodový příběh o věkové kategorii (a pro ni), která ještě neřeší zaláskování, takže v něm má hlavní místo rodina a přátelství, což jsem strašně uvítala. Hlavní postavy byly správňácké a hned jsem si je oblíbila. A moc se mi líbily výrazy, které používala Aventurína ve chvíli, kdy ještě nechápala lidský svět (chlupaté čárky nad očima neboli obočí atd.). Zkrátka velmi roztomilé fantasy, které je tak příjemné, že vám nebude vadit, že je dětské. A měla jsem u něj permanentní chuť na čokoládu!

16.01.2024

Tahle knížka je podle mě dost podhodnocená, což je škoda.
Na první pohled mě v knihovně zaujala podle obálky a posléze podle anotace, kteráž je část poslední povídky. Povídky mám ráda, dobové zasazení do normalizačního Československa mě velmi bavilo. Četba mi vyšla na adventní čas, což bylo ideální už vzhledem k poslední povídce s názvem Vánoce.
Asi u každé povídky jsem se pousmála, u některých smála a u pár z nich místy vyloženě chechtala. Některé povídky byly takové povzdechnutí, v čemž souhlasím s uživatelem DriftBooks, ale za mě to není špatně. Hodně mě bavila absurdita doby (a její zpracování), která hraje hlavní roli snad ve všech povídkách. Nejvíc se mi líbily povídky Pražský dixieland, Slušný člověk a Vánoce.
Tuhle knížku se asi nebojím doporučit - pokud máte rádi historky ze života z předrevolučního Československa a povídka je váš žánr. Nicméně vytkla bych celkem dost chyb a překlepů.

02.01.2024

Knížka je hezký úvod pro trávení společného času s kočkou. Obsahuje zajímavosti o kočkách a zmiňuje pár slavných koček - v internetové době je ale podle mě poněkud nešťastné uvádět i informace jako počet sledujících na sociálních sítích, to se mění velmi překotně a knížka tak zbytečně ztrácí aktuálnost. To se dalo pojmout lépe.
Návody na kočičí trénink jsou vcelku polopatické, i když některé jsou podle mě popsány zbytečně složitě a zdlouhavě. Nicméně většinu z nich mám v plánu se svojí čůzí smečkou vyzkoušet. Jako úvod fajn.

1 12.12.2023

Příběh je velmi čtivý, kolikrát jsem se od něj ani nemohla odtrhnout. Často jsem ale byla zděšená, zhnusená a naštvaná - a ještě více proto, že je to pravdivý příběh. Hrozné, co se děje ještě ve 20., potažmo 21. století. Na pozadí příběhu Barbary jsem se navíc dozvěděla leccos o íránské moderní historii, o které jsem neměla ani páru.
Doporučuji přečíst tomu, kdo se zajímá o arabskou tematiku nebo kdo má rád pravdivé příběhy.

2 27.11.2023

Podepisuji komentář uživatelky Majdule a jen ho rozšířím.
Dá se říct, že jsem na Jiřím Padevětovi vyrostla (na jeho pořadu Krvavá léta jsem strávila celé gymnázium a i díky němu se tolik zajímám o historii). Tato kniha mi byla studijním materiálem a přípravou k rozhovoru, který jsem s ním vedla jakožto praktickou část absolutorijní zkoušky. Inspirovala mě k několika dobrým otázkám a o Jiřím Padevětovi jsem se z ní dozvěděla hodně nového. To, že se zrovna u rozhovoru s tak kultivovaným člověkem šetřilo na korektuře, mě ale dost mrzelo.

5 27.11.2023

Z knihy mám trochu rozporuplný pocit, protože podle mě docela hraje na city a dává pocit, že ÚPLNĚ všichni Arabové jsou stejní a že úplně všechny vztahy Evropanek s Araby musí nutně skončit stejně, takto. A to je určité zkreslení, které se mi jako absolventce publicistiky moc nelíbí. Tím určitě neříkám, že není důležité o tom psát a šířit povědomí o tomto nebezpečí - to bezpochyby je. Ale nedá mi to a kvůli tomu musím jednu hvězdičku strhnout.

3 21.11.2023

Tahle knížka se ke mně dostala na hromádce knih s arabskou tematikou, která mě zajímá. Lehkou románovou formou poskytuje vhled do arabské společnosti, při kterém zůstává rozum stát - a to jde o tu nejprivilegovanější společenskou vrstvu! Je zajímavé vidět, že tamější ženy řeší podobné problémy jako my, ale k tomu mají ještě svoje mnohem nerovnější postavení ve společnosti, skoro žádná práva a tak dále.
Překlad místy pokulhává, děj není tolik čtivý a strhující jako v jiných knihách, ale pokud se zajímáte o arabskou společnost, za přečtení stojí.

1 21.11.2023

Od knížky jsem neměla přehnaná očekávání, chtěla jsem se pobavit. To se mi splnilo. Oceňuji otevřenost autorky v popisování trapnosituací, nicméně, jak už název i anotace napovídají, klenot s hlubokým přesahem od Panny nečekejte. Já si ale myslím, že mnohdy úplně stačí vědět, že v tom nejste samy. :)
PS: Na hitlerka si od té doby s úsměvem vzpomínám takřka pravidelně.

1 21.11.2023

Touto knihou jsem se s autorkou seznámila. Jednak mě zaujala obálka, jednak jsem chtěla vědět, jak píše držitelka Nobelovy ceny (neboť jsem asi ještě žádného držitele Nobelovky nečetla). A kromě toho mám ráda povídky (hlavně tedy od Maupassanta), tak jsem si chtěla rozšířit obzory. Povídky byly bizarní, podivné, znepokojivé... a takto napoprvé jsem vlastně nevěděla, co si o nich mám myslet. Vždycky jsem po dočtení měla svůj šokovaný WTF výraz, až se mě nezřídka kdy okolí zeptalo, co se mi stalo. :D Nejvíc mě bavily Zavařeniny. Souhlasím s ostatními komentáři, že třeba Transfugium by bylo zajímavé rozpracovat do většího celku. Sci-fi mám ráda, takže bych si ho i ráda přečetla.

Jak to tak vnímám po roce od přečtení, asi si to v budoucnu přečtu ještě jednou, protože za jedno přečtení jsem si komplexní názor zkrátka utvořit nedokázala.

4 21.11.2023

(SPOILER) Tahle kniha neobsahuje objevné a nové informace. Jde spíš o pěkné shrnutí věcí, kterých by si ženy mohly až měly být vědomy, třeba aby si více vážily samy sebe a znaly svou hodnotu. Přečetla jsem si ji na základě doporučení od kamarádky a v porozchodové době mi dost sedla. Nejednu věc jsem si na jejím základě uvědomila.

Níže vypisuji rady, které ve mně nejvíce zarezonovaly:
Pokud se žena hned zítra vzdá všeho, jen aby mohla být s mužem, kterého miluje, pak nemyslí na pozítří.
Pokud si sama necení toho, kým je a co může nabídnout, nelze čekat, že si toho bude cenit někdo jiný.
(Pokud je vážně připravená vzdát se všeho kvůli muži, kterého miluje, pak žije ve špatném století.)

Nedávám plný počet hvězd, snad proto, že to zase takový poklad není a asi bych se bez ní obešla. Nicméně třeba po tom rozchodu je fajn do sebe cpát věci, které vám pomůžou v přemýšlení a uvědomování si. Takže třeba pro takovýhle případ opravdu mohu doporučit.

1 07.05.2023

Jak bych knihu popsala jedním slovem? Divnokniha. To ale nutně nemusí být špatně.
Chtěla jsem vyzkoušet něco zvláštního, už název to sliboval. Kniha obsahuje velmi naturalistické popisy, dost jadrná slova, místy mi připomínala pomalu porno, ale obsahuje i některé zajímavé myšlenky, třeba:
"Ta paní byla dědečkova paní. Paní nikdy nemůže být ženou a naopak. Babička byla ženou."
Musím říct, že jazyk autorky mě opravdu zaujal. Dokáže vymyslet neotřelá a zajímavá přirovnání jako třeba:
"Vidím se se všemi orgány nezbytnými pro život, hebkým fialovým mozkem, krkem jako píšťalou, hladkým na omak, břichem plným generálů a každoměsíčních bitev, srdcem, brzlíkem a játry, pohlavními orgány, čistými jako sklo. Vidím se s čelem tvrdým jako kamenný dům, s prsty, které dokážou vnímat. Vidím své rty a usmívám se."
Styl celé knihy mi hodně připomínal Nemilovaná - z deníku sedmnáctileté Perly Sch. od Lustiga. Tato knížka se mi ale líbila víc než Nemilovaná. Obě knihy jsem ale pochopila podobně málo.

Na závěr: Nemůžu říct, že se mi kniha líbila, ale nemůžu ani říct, že se mi nelíbila. Byla zajímavá. Někdy se k ní možná i vrátím a zkusím pochopit nepochopené. Uvidíme. Určitě ale zkusím i jiné knížky autorky.

4 16.10.2022

Zvažovala jsem, jestli dát 3 nebo 4 hvězdičky. Dávám 4, i když přiznávám, že moje hodnocení je citově zabarvené.
Byla to první knížka, kterou jsem četla po rozchodu. Sáhla jsem po ní jako po oddychovce, u které se zasměju. Trefa do černého, výborně jsem se bavila.
Mel a její kamarádky mají velký smysl pro humor a moc se mi líbilo, jak drží spolu. Přesně takhle mě držely moje kamarádky, takže jsem se v Mel i trochu viděla. Všechny Meliny eskapády včetně #PeroVeTme byly popsány tak vtipně, že hrozí reálné nebezpečí hlasitého smíchu v MHD. Vyzkoušeno za vás.
Pravda, není to žádný literární klenot, na 5 hvěždiček to nemá. Čtivé, děj odsejpal, výborné hlášky, správně ztřeštěná skupina kamarádek v popředí. Kniha pomůže i v období po rozchodu. Doporučuji.

5 16.10.2022

Nebudu přehánět, když napíšu, že mě kniha dost ovlivnila. Hodnocení píšu s odstupem pár měsíců.
Knihu jsem četla letos v březnu-dubnu. Byla jedním dílem skládačky, proč jsem ukončila dlouholetý vztah, ve kterém jsem nebyla spokojená. Popisy toho, jak Barack svou ženu ve všem podporoval a byl jí oporou, i když toho měl sám dost, mi nejednou vehnaly do očí slzy. Uvědomila jsem si, že i já si takovou podporu od partnera zasloužím. Jestli mají aspoň z půlky tak krásný vztah, jaký je v knize popisován, vyhráli oba životní loterii.
Ke knize: je napsaná velmi příjemně a čtivě. Ačkoliv jsem se toho o Michelle dočetla hodně, nic z toho mi nepřišlo zbytečné a byly to relevantní dílky skládačky.
Kniha se mi opravdu moc líbila a mohu ji doporučit. Inspirativní.

12 16.10.2022

Bylo krásné ještě jednou se začíst do světa Měsíčních kronik a dozvědět se pár dalších střípků o mých oblíbených postavách. Ale snad každá povídka by klidně mohla být delší. :)
A teď po dočtení jsem smutná, protože už žádné další pokračování Měsíčních kronik není. A já si je zamilovala.
K ukončení příběhu Scarlet + Vlk bych řekla: Konečně! To prostě potřebujete vědět a na konci Winter to nebylo. Bylo to očekávatelné, samozřejmě.
K povídkám nemám výhrad, určitě stojí za přečtení. Ale až po Winter! Samostatně asi nezaujmou, fungují vcelku se sérií.

3 16.08.2022

(SPOILER) A je to tady, hodnocení závěru úžasné série. Měsíční kroniky jsem si velmi, ale opravdu velmi zamilovala, ačkoliv už nepatřím do cílovky a YA jsem nikdy nehltala po tunách, nýbrž jsem si vybírala. Takže asi nikoho nepřekvapí, že asi od půlky jsem chodila po světě a skoro na potkání říkala, že nechci, aby to skončilo, že to miluju. Miluju ty postavy. A miluju ten svět. A autorka se tím zařadila mezi mé oblíbené.

Rozhodla jsem se dát 4 hvězdičky, protože Scarlet a Cress byly nejlepší díly série (zaslouženě 5 hvězd a dala bych klidně šestou, minimálně u Cress) a tady mám několik výhrad.
Jak píše Lenka.Vílka, Winter jako její osobní příběh měla málo prostoru, nebo míň než kolik mít mohla a kolik si zasloužila (ale jo, je pravda, že dost o ní bylo i v Nejkrásnější). Žádnou postavu nešlo na dlouho odstavit, jako to bylo u Scarlet ve 3. díle, bylo to vyřešené tím, že byl každou chvíli někdo v zajetí a zázrakem to přežil. Kapánek překombinované, ale jo, napětí to udržovalo. Nejlepší řešení by bylo Winter 1 o Winter a Winter 2 o revoluci.
Některé události byly celkem očekávatelné (Maha - už vzhledem k tomu, že vlastně v každém díle někomu zemřel blízký rodinný příslušník, ale Winter už neměl umřít kdo), ale některé mě zase hodně překvapily. To bylo hezky vyvážené, takže nemám výhrad.
Za další - chudák Vlk. Hrozné, co mu udělali, ale přišlo mi, že se z toho "dostal" nějak moc jednoduše, trochu neuvěřitelné.
Konec byl už takový moc poklidný na to, co se dělo prakticky celou knihu. Byla jsem hrozně překvapená, když revoluce skončila někdy v 91 % (čtu na čtečce, tak nevím strany) a potom se řešilo, co bude po ní. Jo, bylo to potřeba, ale už se to trochu vleklo.
A můj největší problém - Levaninu smrt (to snad ani není spoiler, to snad čeká každý, že tahle ježibaba zkape) jsem teda čekala velkolepější, nebo spíš velkolepěji popsanou. Ano, hodně napínavý mentální boj, ale (dobře, radši zaškrtávám políčko spoiler) pak se vystřelí a až po nějaké době se dozvíte, že je teda vážně mrtvá? To mě až naštvalo, zklamalo. Dalších několik stran jsem s hrůzou očekávala, jestli na nás odněkud nevykoukne.

Jsem ráda, že existuje ještě povídková kniha Hvězdy nad hlavou, protože některé postavy (třeba Scarlet s Vlkem) tady mají ten konec až moc otevřený. Zároveň jsem strašně ráda, že jsem sérii četla už v době, kdy už byly na světě všechny díly a nemusela jsem čekat na další, protože bych dost možná onemocněla měsíční nemocí. :)

Suma sumarum, celou sérii hodnotím 5 hvězdičkami s přehledem. Miluju ji. Miluju. Vůbec nevylučuju, že se k ní někdy moc ráda vrátím, když se budu chtít vrátit za svými zamilovanými postavami. A nebyly to jen ty hlavní jako Cinder, Scarlet, Cress, Winter, Iko, Kai, Vlk, Thorne, (Jacina zas tolik nežeru, #teamThorne), ale moc jsem si oblíbila třeba i Torina. Levana byla dokonalá padouška, ale nesnáším ji. :)
(Když už jsem u toho, 2. místo v nejodpornějším charakteru obsadil s přehledem Aimery Park, 3. místo Sybil Mira a bramborovou medaili bych dala Adri. Channary je mimo, ale byla by asi na 2.-3. místě.)

Prostě čtěte. Doporučuju.

5 22.01.2022