zanzara
přečtené 331
Soumrak
2013,
Dmitry Glukhovsky
Skvělé zpracování historického příběhu, aby lehkým a zajímavým způsobem připomenout o civilizaci Mayů (hodně postav a příběhů je autentická!), a k tomu zamyslet se nad tím, co je líp: znát předem svůj osud, anebo mít stále nadějí, že se mu můžeme vyhnout, že je možné vyhýbat se smrtí... Gluchovský snaží se vskutku taky pojasnit, proč Mayové opustili své velké města ještě před příchodem Španělů. Je tam i trochu zahalená a hodně ironická kritika současného Ruska. Kde? Glukhovsky představuje organizované vládou, falešné zbožňování "Veliké Otečestvěnné Vajny", tehdy druhé světové, vedené přece proti německým fašistům, a přesně tahle ruská vláda, včetně speciálních služeb, podporuje dnes ruské fašisty... Bývalí důstojnici komunistické strany - kdysi kněží státního ateismu, dnes staví církve, slaví Boha a státní církev požehnává jejich limuzíny... Pozice "boha", ve kterého hlavě se všechno odehrává, stává se jasná teprve teď, když v jeho roli si představíme Vladimíra Vladimiroviče, prezidenta Ruska, který vše upravuje ručně a po svém. A přece největším překvapením pro mě bylo, že Juri Knorozov je skutečná postava. Byl to ruský lingvista a kryptolog, který dešifroval psaní Mayů. A zajímavé se mi zdálo taky, že poprvé přišel na toto psaní, když knihy z vypálené Královské pruské knihovny z dobývaného Krásnou armádou Berlina dorazily v 1945 do Ruska (Tady otázka: vypálena, aby dorazily do Ruska? Aby je už nikdo nehledal?). A mezi nimi bylo guatemalské zpracování od bratrů Villacortů, ve kterým přetištěno tyhle 3 zachovalé v Evropě kodexy Mayů.... celý text
Strašidla
2007,
Chuck Palahniuk
Nechutné k zblití. Ale opravdu čtivé. A je to o lidech, který existovali skutečně, kterých si Palahniuk nemusel vymyslet. Takže máme tady postgotický román, ve kterém nejstrašnější a nejhnusnější strašidla nejsou už klasické živé mrtvoly jako Frankenstein (Mary Shelley), upíři (Polidori) anebo lupiči a duchové (E.T.A. Hoffmann, H. Walpole), ale obvyklí lide - naše sousedy a my samotni. A k tomu autor dodává tuny humoru a ironií, které věnuje lidské blbé touze po slávě, po soucitu, po penězích, a odměňování za utrpení. A tim způsobem uspěl ještě v zábavném románu uzavřít kousavou kritiku současného vývoje společnosti. Respekt! Prostě větší hnus a horror než v gotické literatuře máme dneška na ulicí a v televizí.... celý text
Škvár
2015,
Charles Bukowski
Román o smrtí a nesmrtelností psaný jako škvár, asi aby Češi nezabili spisovatele smíchy. Protože se nesmí psát vážně o něčem, co neexistuje, jako smrt nebo život věčný, že? Dneška aspoň tak to chodí. Proto Céline, kterého Bukovski velmi považoval, je tady pořad živý, skoro nesmrtelný (smrtka není schopna ho najít, protože jeho knihy zařizují mu nesmrtelnost), a jako symbol absolutna objevuje se červený vrabec. A možná rudý? Co to je? Americký sen o komunizmu? Že prý lepší vrabec v hrsti než holub na střeše? Zajímalo by mě, jaký mafián přemaloval Nickovi Belane'ovi vrabce-absolutno vevnitř... Protože vevnitř už je žlutý (činský, nebo co?)! Že prý vždycky budeme překvapení, cokoliv čekáme, když už nás zubatá zobne?... celý text
