zanzara
přečtené 339
Žalm pro divostrojné
2022,
Becky Chambers (p)
Román připomíná esej středoškolaka: růže bez trnů. Vyprávění je jako v knihách o Medvídkovi Pú a prezentovaná realita vypadá jako obraz ráje ve Strážné věži svědků Jehovových. Akce není složitá: mladý/a (nerozhodl se o svém pohlaví) čajový mnich se setká s robotem, který se - jako všichni lidští roboti po získání sebeuvědomění - usadil v divočině a věnuje se rozjímání o přírodě. V tomto Chambersově románu se z robotů stali lidé (protože znají historii, technologie, původ výrobků, uvažují logicky a pragmaticky), a lidé (nevědí nic o světě mimo město) jsou snílci věnující se psychologii a psychoterapii, která se vyvíjí v lůně náboženství založeného na mnohobožství. Je to právě robot, kdo vysvětluje mnichovi buddhistické principy života (jsí nádherný, cokoliv jsi; mířit na něco je zbytečné, protože stačí jen být; štěstí a smysl života závisí jen na tobě - hledej je v sobě, protože venku je nenajdeš). To jsou moudrosti, která asijská náboženství hlásají po staletí. To není žádná filozofie a nic originálního. Mám pocit, že je to nějaký druh Teletubbies pro skoro dospělé (protože Chambers používá hodně vulgárních výrazů). To je trochu urážka inteligence čtenáře.... celý text
Zaujímaví muži
1978,
Nikolaj Semjonovič Leskov
Leskovův román je zasazen do doby, kdy jej spisovatel vydal, tedy do 80. let 19. století. Vypravěč – starší muž – po přečtení článku Uspěnského v novinách souhlasí s autorem, že dřív muži bývali pro ženy zajímavější, než současně. A proč? Protože byli romantičtější, odvážili se udělat velká gesta na ochranu ženské cti, byli připraveni za to zaplatit životem. A aby uvedl příklad ze svého života, vypráví o jistém případu, jehož byl svědkem, když jako mladý kadet sloužil v carské armádě. Příběh se odehrává na polských územích okupovaných Ruskem. Vojenští důstojníci se v hostinci nudí, pijí a hrají karty, ale když se k nim přidá polský šlechtic, který nemohl spát, dojde k tragédii... Nejzajímavější mi připadalo, že už před 140 lety byl postoj mnoha Rusů k Polákům stejný jako dnes: nedůvěra (Polák prý chce ukázat, že Rus je nečestný), což - podle mého názoru - vyplývá z hluboce skrytého pocitu viny a sebeuvědomění Rusů, že jsou okupanti. Leskov se dokonce snaží na čtenáře zapůsobit, že zná Poláky, a zároveň tohoto polského šlechtice představuje jako velmi ctihodného muže. Zajímavé je právě to, že důstojníky ho nemohou obvinit z ničeho, a právě kvůli tomu snaží se ho vyprovokovat anebo urážet - cítí se prostě vůči němu méněcenní, horší. Cítí se být obviněni z krádeže, a protože se nemohou z obvinění očistit, reagují agresí. Autor klade důraz na poctivost a čest Poláka – galantní chování oceňují a obdivují i ženy. Leskov ukazuje, jak blízko je k tomu, aby někdo, kdo je považován za nečestného, skutečně spáchal nečestný čin. Vede k tomu pocit studu. Přes všechen obdiv vypravěče k Polákovi - polský šlechtic zde hraje roli jakéhosi "vytrvalého prince" - mám dojem, že Leskov nepodporuje vše, co se děje ve jménu cti. Alespoň gesto mladíka, který spáchá sebevraždu ve jménu cti, se mu nezdá zcela oprávněné. Zároveň tedy jako vypravěč souhlasí s ženským pohledem na tuto bývalou "zaujímavost mužů", ale jako autor už ne zcela souhlasí...... celý text
Ptáci, zvířata a moji příbuzní
2008,
Gerald Durrell
Je to druhá část Geraldových vzpomínek na mládí, které strávil s rodinou v Řecku na pobřeží Korfu u Kalámi. Knihu napsal o 30 let později (1969), ale vše se odehrává kolem roku 1939. Nejzajímavější jsou příběhy se zvířaty a autorův (tehdy mu bylo kolem 14 let) zájem o zvířecí svět, kterému se později věnoval celý život. Chtěl bych navštívit zoologickou zahradu, kterou založil na ostrově Jersay. Příběhy o jeho rodině mi připadaly méně zajímavé, i když neustále potkával zajímavé lidi, jako byl Theodoros Stefanidis. Jeho bratr Lawrence, kterému bylo v té době 27 let, ale už bydlel s Durrelovymi v jednom rodinném domě se svou první ženou, byl však v knize vykreslen poněkud nesprávně: o jeho ženě tam není ani slovo. Ale když to Gerald napsal, Lawrence byl už dlouho s druhou manželkou... Tohle ale pro mě znamená, že v knize je hodně konfabulací.... celý text
Underground
2020,
František Kotleta (p)
Přečetl jsem si překlad a jsem opravdu dost zklamaný... Mám (bohužel malou) naději, že originál bude o něco lepší. A co tak vysoká hodnocení na DBK a tolik natěšených čtenářů?... celý text
Drsný spasitel
2007,
Miroslav Žamboch
Opravdu, docela zklamání... Żamboch mi tohle ještě nikdy neudělal. Jeho hrdinové byli doposud pragmatičtí, ale ne hloupí. Zde je kůň chytřejší než jezdec. Popis bojů byl dosud výhodou jeho románu, protože sám bojuje a umí to popsat. Při představování světa románu se také zatím držel jisté věrohodnosti. Tady to všechno nechal být. Raymond Curtis – sešívaný hrdina – neví, kdo je, odkud přišel a kam jde (mám během čtení pocit, že autor to asi taky neví - mám dojem, že neustále improvizuje). Lidé, kteří ho považují za boha, jsou chudí, na světě nic neznamenají a není jasné, proč je bohové a hrdinové jako on potřebují. Tedy kromě pravidelného zachraňování dětí a panen a občasného šoustání pro zlepšení nálady. Je tam málo bojů proti sobě, hlavně jednoduchá střelba. Až na to, že nikdo nezemře... Prostě typické: zabili ho a on utekl. A tato diskutabilní klimatologie: V Rumunsku se při přechodu Dunaje prochází džunglí, v Jablunkove je tajga a v Ostravě - 60 km daleko - je tundra a -80 stupňů. A ledová pokrývka na hranicích s Polskem. Poláci ale odněkud těží rudu (zpod ledu??) a vyrábějí zbraně. Aha, takže Polák to umí? Je tam všechno, ale je to tak nacpané, že to přestává být zajímavé. Jedinou výhodou celé věci je, že se Žamboch snaží literárně propagovat svůj rodný kraj.... celý text
Rozvaliny Gorlanu
2019,
John Flanagan
Příliš mnoho slov... Rozmělněný příběh. Možná by se to pro děti mělo psát právě takto: vše v pořadí, bez spoléhání se na inteligenci či prozíravost čtenáře, bílý má být bílý a černý černý... Román pro skauty. Ale nad 18 to musí být nuda.... celý text