Zdeněk Brdek
přečtené 276
Kasta metabaronů
2014,
Alejandro Jodorowsky
Alejandro Jodorowsky je fascinující úkaz. Tento básník, dramatik, spisovatel, loutkoherec, mim, tanečník, divadelní a filmový režisér, scenárista, autor komiksů, psychoterapeut, mystik, filozof a vykladač tarotu se narodil v roce 1929 v Chile v rodině židovských přistěhovalců z Ukrajiny. Pobýval ve Francii nebo v Mexiku a vytvořil vlastní duchovní nauku, kterou nazval psychomagie. Kromě Jodorowského literárních textů, jež vydává nakladatelství Malvern, je v češtině dostupná také celá řada komiksů, k nimž napsal scénář. Spousta z nich se odehrává ve vesmíru zvaném Incal, mimo jiné i sci-fi série Kasta metabaronů. Tato fúze space opery a antické mytologie, pojednávající o rodu mezigalaktických válečníků, původně vycházela na pokračování v letech 1992–2003 ve Francii, nicméně české vydání představuje kompletní soubor. Svět metabaronů je plný násilí, bizarních nápadů, vtipných narážek a zapomenutých modelů chování: dominantním motorem, který metabarony pohání, je hrdost spojená s kodexem klanové cti podobným samurajskému bušidó. Některé dějové zvraty jsou sice trochu přitažené za vlasy, ale to se dá díky postupující četbě akceptovat jako součást hry. Pokud vám připadá, že Hvězdné války jsou pohádka pro děti, doporučuji zkusit Kastu. Už jen kvůli tomu, jak velkou pozornost věnuje Jodorowsky tematizaci lidského těla – přičemž jeho ujeté představy výborně podtrhuje detailistická kresba argentinského výtvarníka Juana Gimeneze. Rituální mrzačení, porod v beztížném stavu, duševní incest, transplantace mozků, nejrůznější robotické protézy či hermafroditické sebeoplodnění, to vše tak někdy může ve čtenáři vyvolat až mírnou nevolnost.... celý text
Fyzika smutku
2018,
Georgi Gospodinov
Tak schválně: dokážete jmenovat nějakého současného spisovatele nebo spisovatelku z Bulharska? Předpokládám, že to nebude úplně samozřejmé; ona totiž bulharská literatura má v českém prostředí hodně okrajové postavení. Vždyť v posledních pár letech by se české překlady bulharské beletrie daly spočítat na prstech jedné ruky. Našli bychom mezi nimi ovšem Fyziku smutku, už pátou česky publikovanou knihu Georgiho Gospodinova, v zahraničí patrně nejznámějšího literáta současného Bulharska. Gospodinov (narozen 1968) patří ke generaci, která se začala prosazovat od začátku 90. let, přičemž na ni měla velký vliv literární postmoderna. To je poznat i na Fyzice smutku – žádný monumentálně vystavěný epický oblouk tu nečekejte. Text naopak působí fragmentárním dojmem, často jej tvoří úvahy o každodennosti nebo bizarní seznamy, jimiž je vypravěč posedlý. Ten se také nesnaží zakrýt skutečnost, že čteme jím konstruovaný příběh. Dokáže velmi obratně pracovat s analogiemi a motivickými variacemi, zároveň však umí být i poetický, vtipný či dojemný. V románu můžeme vysledovat základní příběhovou linku, jež se odvíjí od vypravěčova dětství, jeho příbuzných, přes mládí až k dospělosti. Popisy 70. nebo 80. let v Bulharsku nám budou připomínat českou historii, nicméně pozornost je spíše něž dějinným pohybům věnována subjektivním historkám, panoptikálním postavám, které vypravěčovi uvízly v paměti, nebo zasutým emocionálním prožitkům. Jedním z takových je třeba úzkostný, v různých podobách se vyskytující pocit odvrženosti. A právě díky němu začne vypravěč v dětství soucítit se zapuzeným Mínótaurem, jehož starořecká mytologie vykresluje jako odporné monstrum. Mínótaurovo systematické obhajovaní pak vlivem nápadité a osvěžující změny perspektivy patří k nejpůsobivějším pasážím celé knihy. Jestli vás zajímá, o čem může člověk s býčí hlavou snít, neváhejte sáhnout po Fyzice smutku.... celý text
Možnosti milostného románu
2019,
Jan Němec
Brněnský spisovatel Jan Němec (narozen 1981) na sebe výrazně upozornil v roce 2013, kdy vyšel jeho oceňovaný román Dějiny světla. V něm autor umělecky zpracoval osudy světoznámého fotografa a buddhistického praktika Františka Drtikola. A rovněž ve své nejnovější knize Možnosti milostného románu se rozhodl pro beletrizaci skutečných událostí, tentokrát takových, které pocházejí z jeho vlastního života. Dějovou linku románu, v podstatě docela banální, tak tvoří (podle všeho) autobiografický příběh milostného vztahu spisovatele Jana a mladší dívky Niny: od seznámení přes poznávání se, společné soužití až po krizi a finální krach celého vztahu. Příběhové pasáže jsou ovšem střídány úvahami (především o lásce a psaní samotné knihy), vloženými texty jiných autorů (novinové články i úryvky prózy) nebo více či méně zábavnými doplňky – čtenář si třeba může sám vybrat z nabídky mott. K tzv. postmoderním hrátkám se čtenářem také patří setkání dvou Janů z různých časových období, rozhovor autora se sebou samým nebo jmenný rejstřík umístěný ve dvou třetinách knihy. Síla Němcova psaní rozhodně spočívá v jeho bravurním vypravěčství. Dokáže být vtipný, přemýšlivý, dojemný, výstižný i poetický (na každém odstavci by se daly vyučovat druhy obrazných pojmenování); Němcův styl je propracovaný a inspirovaný. Pro někoho možná až příliš, občas mohou množství metafor nebo sklon k efektně formulovaným moudrům působit protivně. Podobně otravné je někdy také Janovo mentorství či nenápadné intelektuální machrování. Pokud se čtenář navíc neorientuje v českém literárním a akademickém provozu, bude jeho zážitek patrně chudší. Každopádně jsou Možnosti milostného románu pozoruhodným příspěvkem k žánru autofikce, jehož nejvýraznějším představitelem je dnes Nor Karl Ove Knausgård se svým šestidílným opusem nazvaným Můj boj. Němec Knausgårda několikrát ocenil, například za otevřené komentování vztahu literatury a spisovatelova všedního života nebo za upuštění od jejich utopického oddělování, na němž je založena moderní literární věda. Autofikci pak považuje (viz Host z března 2017) za reakci na enormní množství znaků a mediálních produktů, jimiž jsme v současnosti zahlceni a skrze něž se pisatelé autofikce pokoušejí propsat zpět ke svému autentickému životu. Nakolik se to Janu Němcovi podařilo, ví jen on sám. Pokud my čtenáři překousneme jeho místy přehnané předvádění, co vše v literatuře dovede, můžeme se pobavit tím, jak si s psaním i s námi pohrává.... celý text
