Zlord Antiježíš
přečtené 1101
Brisingr
2009,
Christopher Paolini
Série má pozvolně, ale rozhodně vzestupnou tendenci, bezesporu související s vyzráváním autora. Zatímco Eragon je pohádka, jejíž jediná dějová linka jde přímo od A do B, Eldest nesměle a zatím dost neohrabaně koketuje s větvením děje, Brisingr je již opravdovou knihou. Nic převratného nebo originálního nepřináší, stále je dost očekávaný, v čele s nezbytnou bitvou na konci, ale upoutá, dobře se čte a hlavně díky lince s Roranem a především pár výletům do Safiřina "nečlověčího" uvažování (kvůli kterým dávám o hvězdu více) je přeci jen Brisingr o trošku více než ten klukovský sen o hrdinovi, jimiž byly předchozí dva díly. minispoilík: Tak jako jsem dle indicií v knihách a jejich názvu odhadoval při čtení prvního dílu že Eragon bude mít jednou svůj modrý meč a ten se bude jmenovat Brisingr, teď jsem zvědav jestli mi vyjde další typ, totiž že Murtagh se vymaní z vlivu Galbatorixe a pomůže Eragonovi v boji proti němu v poslední velké bitvě na konci Inheritance. A stejně jako mě podobné odhady a typy motivovali k dalšímu čtení po dokončení předchozcíh dílů, bude tomu tak i teď a sérii rozhodně dočtu...jo, někdy stačí i málo.... celý text
Zatím dobrý
2004,
Jan Novák
Do přečtení jsem opravdu netušil co si o Mašínech a spol. myslet. Jsou to vrahové nebo hrdinové? Abych získal případný nový pohled a misku vah svého názoru naklonil na jednu, či druhou stranu, sáhl jsem po "Zatím dobrý". Po přečtení můžu jednoznačně říct, že můj názor je teď jasný - nevím jestli to byly hrdinové, nebo vrazi. Možná obojí - vraždit s takovou rozhodností chce kus odvahy. Možná ani jedno - zoufalí kluci kteří kumulují problémy radikálními a extrémními řešeními. Možná by názor vystihovalo lépe to, že státní vyznamenání bych jim neudělil, mohlo by to být ale také zkreslením postoje. Ale nepřijde mi fér jednoznačně odsoudit jejich činy. Za sebe můžu říct že si boj s bezesporu zločinným režimem představuji značně jinak, "srabáčtěji", dalo by se říci, ale to je způsobeno mým názorem deformovaným silným sklonem k rodinné zodpovědnosti a otcovským instinktům. Můj silný konzervativní, tradiční a vlastenecký postoj s důrazem na respekt k historii a svobodě není v souladu se sebeobětováním za imaginární hodnotu - vlast, na úkor reálné hodnoty - rodiny (ostatně rodina je základ státu, přece). Aneb hrdinů jsou plný krchovy a když budu čuchat ke kytkám zespodu, těžko svým nejbližším pomůžu. Mladickou zbrklost, odhodlání, přesvědčení a fatalismus Mašínovců do jisté míry obdivuji, zároveň trochu odsuzuji, a do značné míry chápu, ale nejsem schopen se s tím ztotožnit. Vůbec se nedivím tomu, že případ dokáže vyvolávat tak kontroverzní reakce, bez ohledu na sympatii s, nebo proti komunistickému režimu, když kontroverzi vyvolává i u mě samotného. Kniha jako taková je silným, až dokumentárním dílem, o jedné kapitole našich dějin a obrovským námětem k přemýšlení. Navíc jde o napínavé čtení. Díky tomu rozhodně zaslouží pozornost a já musím doporučit. Přečtěte si to, a několik dnů potom se užírejte!!!... celý text
