Zlord Antiježíš
přečtené 1101
Pavučina lží
2005,
Dan Brown
Bohužel jsem se nechal přemluvit a dal jsem Brownovi ještě šanci. Ač s obrovskými obtížemi a přemáháním, které se někdy během nekonečně natahované pasáže na lodi změnilo již v čisté utrpení a agonii, vydržel jsem do konce. Důvodem proč jsem vydržel je jedině to, že jsem knihu nečetl v klasickém provedení, ale v podobě audioknihy, jako takzvaný "podklad" při řízení v autě. Brown zde převedl to nejhorší (doufám) čeho je schopen. V Šifře Mistra Leonarda šlo alespoň o napínavou konspiraci, která díky zamlčování/doplňování skutečnosti podle toho, jak se to zrovna hodilo, dávala trochu smysl a fungovala. Pavučina lží smysl nedává, respektive samotná její existence je nesmyslná. Z logiky zůstala hromádka výkalů a vrstvení náhod, které se stávají tak maximálně jednou za... ...stránku a půl, až hraničí s drzostí a nabízí otázku - Jak si autor může dovolit urážet inteligenci svých čtenářů a takto otevřeně z nich dělat voly? Čekal jsem šablonu, čekal jsem ohýbání skutečností, čekal jsem oddychové a nenáročné čtení. Čekal jsem ale zábavu, nedostalo se mi jí. Kdo Browna zná, nečeká od jeho knih zázraky, ale co je moc, to je příliš.... celý text
Svědkyně ohně
2012,
Lars Kepler
Tak tohle jsem opravdu nečekal! Chladný kalkul, kde vše je podřízeno modernímu proudu. Severská detektivka je dnes populární a Svědkyně ohně má možná být její esencí. Bohužel, neklape to. Sex, nefunkční systém, nadpřirozeno, detektiv-génius, ubližování malým dětem a hraní na city kolem toho, detektiv-oběť, brutální vraždění, moderní metody...vše působí vypočítaně a "na efekt". Nefunguje to. Místo toho, co patrně měla autorská dvojice v úmyslu, totiž trumfnout ty Larssony a Nesby, kniha působí jako neoriginální příživnictví na slávě děl právě těchto autorů. Během celého čtení se mi vracel jeden výjev - autorská dvojice u iMacu: ON: Mámo, co kdyby jí rozmlátil hlavu šutrem, to bude brutus, z toho se poserou. ONA: Tak jo, ale dáme tam i to jak si to naše rozvedená snobská panička udělá v lese. ON: Hele já ti nevím, není to laciný? ONA: Je, ale představ si těch nadrženejch floutků, kteří to budou číst několikrát dokola. Zabere to, věř mi. ON: Tak jo. ONA: A co milující matka který by náhodou unesli dítě, to je drámo, to je citovka. ON: Jo, to bude teprve pecka, to bude fungovat na každýho kdo má dítě. Jdem to sesmolit. ... ... Takový pocit mám z téměř každé části děje... Nemohu hodnotit knihu v kontextu celého díla, protože to je první (a patrně i poslední) kniha "Larse Keplera" kterou jsem četl. Nedokážu tedy posoudit, zda zmínky o "šablonovitosti" jsou, nebo nejsou skutečností. Detektivka je obecně dost svázaný žánr, daný strukturou zločin-vyšetřování-odhalení, která příliš měnit nejde. Přesto si dovolím spekulaci. Pokud se tento "šablonovitý" nešvar skutečně objevuje, jen to dokresluje pohled příživnictví na severské vlně. Nemusí to být vina přímo autorů. Viník je hlad spekulantů z vydavatelství po kutí severského železa, dokud je žhavé (nebo mrazivé?). Čtivé ano. Originální? Šokující? Zajímavé? Přelomové? Nebo snad alespoň nadprůměrné? Ani náhodou. Nebýt propagace, leží to léta v regálech knihkupectví, po boku méně šťastných a dalšího vydání se to sotva dočká. Ale takhle, bůh ví, kolik knih s Joonou Linou bude ještě napsáno (viz. berlička na konci knihy) a vidím dokonce šanci že některá bude třeba jednou opravdu dobrá.... celý text
