Zmiu Zmiu přečtené 1384

Velryby: Malovaný oceán

Velryby: Malovaný oceán 2022, Kelsey Oseid
5 z 5

Moc pěkně udělaná knížka, pro děti i dospělé. Není to jen obrázková kniha, dost se z ní i dozvíte.


Arazanini vlci

Arazanini vlci 2023, John Flanagan
3 z 5

Oproti dvěma předchozím dílům, byl tenhle mnohem zajímavější a čtivější. Líbilo se mi připomenutí minulých událostí, ale na druhou stranu pár nelogičností mě zarazilo. Stopování vlka po cestě? To nešel někudy krajinou? I to, jak jen tak nakráčeli do vesnice, kde Arazan bydlela, když byla celá vesnice pod jejím vlivem, mi přišlo zvláštní. Trocha magie nevadila, i ve starších dílech se takovéto jevy vyskytovaly, i když ne přímo takto okatě.... celý text


Julie z vlčí smečky

Julie z vlčí smečky 2020, Jean Craighead George
5 z 5

Nádherná kniha o arktické přírodě, o přechodu od tradičního žití k modernímu, což je téma, které mě vždycky těžce zasáhne. Kniha je taková smutně poetická a věřím tomu, že si mě našla ve správné době. V dětství bych ji asi tak neocenila, na to je málo akční, málo se v ní mluví a řeší se v ní docela vážné věci. Jsem ráda, že na konci byla ukázka z dalšího dílu, protože konec mi přišel takový otevřený. Díky té ukázce jsem si tento příběh v sobě mohla lépe uzavřít. Každopádně jsem knihu zhltla včetně předmluvy a doslovu, které jsou neméně zajímavé. Hledala jsem si i v mapě, kde jsou ta místa, o kterých se v knize mluví, abych si lépe představila, kudy vlastně Julie-Mijax putovala.... celý text


Richard III. (komiks)

Richard III. (komiks) 2009, Richard Appignanesi
3 z 5

Je super, že v manga edici je na konci komentář od pana Hilského.


Mýtus o věčném návratu

Mýtus o věčném návratu 1993, Mircea Eliade
2 z 5

Před 20 lety jsem Eliadeho docela hltala a například kniha Posvátné a profánní mi kdysi dávala dost smysl. I když už tenkrát jsem ve škole poslouchala kritiku jeho přístupu, měl zajímavé vhledy a byl celkem čtivý, pro studenty byl asi nejpřístupnější. K této knize jsem se dostala až z odstupem let, i když v rámci studia jsem se s ní zběžně seznámila. Bohužel, četla se mi velmi špatně. Kdyby neměla pouhých 100 stran, tak bych ji asi odhodila po pár stranách. U Eliadeho je typické, že tam sype informace jednu za druhou bez ladu a skladu z různých někdy i nesouvisejících kultur a ten guláš nějak dohromady funguje. S odstupem času musím říct, že tento styl mi dnes vůbec blízký není a hlavně už nevěřím obsahu. Mraky cizích slov a nadbytek informací dobrou studii nedělají.... celý text