Zvelebilova
přečtené 45
Nemusíš!
2020,
Dagmar Digma Čechová
Příběhy dvou žen - Katky a Marie. Pořád se mi pletly, jelikož si nepamatuji jména a zrovna Marie nebyla moc svatá. Střídání jejich kapitol pro mě bylo až moc rychlé, jinak to byl zajímavý pohled na jednu věc ze dvou úhlů. Bohužel nejsem cílovka (jak se tam nevraždí...), takže jsem to vnímala spíš jako takové povídání ze života. Chápu ten vhled do psychologie Katky, která má nějaký stereotypní život, že se z něj blbě vylejzá, i vhled do psychologie Marie, která má nějaký cíl a jde si za ním. Vše, včetně prostředí a chování dalších postav, bylo vykresleno velmi realisticky, jako by to byl záznam toho, co se opravdu někomu stalo.... celý text
Návrat Terrexantence
2015,
Marie Domská
Fantasy je pro mě obvykle španělská vesnice - hafo ras, divých jmén, obvykle nelogický svět... Jenomže v dílě Návrat Terrexantence bylo všechno trochu jinak. Ani nevím, proč mě hned ze začátku tohle dílko chytlo, když to není vůbec můj šále čaje. Možná proto, že jména postav mají nějaká vysvětlení, proto se dají zapamatovat, možná pro rozmanitost kouzelného světa, který stvořil prakticky jeden týpek, než to zalomil k dlouhému spánku, možná mě potěšilo spojení se sci-fi, kdy někdo podstupuje výcvik v klášteře, a pak narazí na vznášedlo... Samozřejmě mojí nejoblíbenější postavou byl Faniel, o kterém je celý druhý díl, asi tak 100x prďáčtější, než první. Autorce se musí nechat, že má tento svět do posledního puntíku promyšlený, všechno dává smysl a náboženské rvačky jsou suprově uvěřitelné. I když to není můj žánr, opakuji. Furt jsem nepřišla na to, co mě na díle tak dostalo. Stylem psaní to hodně připomínalo Metro 2033 (er-forma, objevování míst, chování a dalších postav). Jenom doufám, že toto nezapadne v historii zneuznalých děl a někdy to pořádně vyjde jako knížka. PS: Celé dílo ke k přečtení na StoryMe.... celý text
Ježek až sem a průběžně…
2021,
Igor Indruch
Říkala jsem si, že poezii nerozumím. Jasně, udělat rýmovačku někomu k narozeninám bych zvládla, to není problém. ALE! Pak jsem objevila tuto sbírku. Dokonalou a geniální básnickou sbírku! V čem je tak dokonalá? Na první pohled to vypadá jako naprosto ulítlá zvrhlost o "mrdání ježka". Jenomže každá báseň má svůj přínos. Každá je psaná jiným poetickým stylem (tu haiku, tu sonet, tu volný verš) a má politicko-společenský přesah. Na jednoduché myšlence (mrdat ježka/ mrdat cokoliv dalšího) jsou ve sbírce předvedeny snad všechny možné básnické styly. Kdyby to nebylo tak vulgární, dalo by se to používat regulérně jako učebnice pro začínající poety. "Takhle se píše sonet: ach pičo pičo!" Dalším plusem jsou ilustrace ve sbírce. Ty odporně neumělé obrázky, které vypadají, jako by byly tisící kopií učitelky angličtiny, která rozdává už 40 let žákům to samé cvičení. Přesně to dokresluje absurdnost básní, které říkají naprosto něco jiného, než je v nich napsané. Ty obrázky jsou jakousi nápovědou, že v dané básni mám hledat třeba politický význam (což by mě bez pohledu na Trumpa vůbec nenapadlo). Závěrem: Sbírka není jen umělecké vycákání autora, který má nějaký sexuální zoofilní problém, jak se někteří domnívají. Naopak - je to hluboce promyšlené dílo, kde na každém slově záleží. Symbolika hraje svoji významnou roli a odráží mnoho společenských problémů. Některé verše se mi zaryly do paměti i do podvědomí a celé dílo změnilo můj pohled na poezii.... celý text
Děti mrtvol
1994,
Igor Indruch
Maličká knížka s malým písmem. S malými lidmi. Puberťáci řeší své problémy... Vlastně to není vůbec o politice, ale o životě. Hele, já když jsem to dočetla, tak jsem si říkala: "Hm, ok, nic moc..." Ale jak už jsempsala jinde - Igor je autor, který se musí nechat uležet v hlavě. Až za asi 2 dny jsem si uvědomila, že nad tím přemýšlím a teď, když o tom píšu, mám husí kůži. Prostě to vlezlo v pozadí se ukáže až dlouho po přečtení. Jinak oceňuji popisy erotiky. To Igorovi jde.... celý text
Buď rád, že nic nemáš
2021,
Igor Indruch
Jako Igorova fanynka musím tuhle nejnovější knížku ocenit právě pro milý charakter klasického českého trouby, který se nějak prokousává životem. Je to zajímavý příběh a kupodivu napsaný s takovou lehkostí a samozřejmostí, že se to dá shltnout naráz.... celý text
Mozkodlab: Fifíkovská variace
1999,
Igor Indruch
Ke knížce jsem se dostala spíš náhodou. Považovala jsem ji za fanfikci na Výchovu dívek v Čechách, ale ve skutečnosti je to naprosto jiný příběh, který byl zmíněnou knihou inspirován. Moc mě bavily pasáže, kde si autor nebere servítky a natvrdo tam napíše, co si myslí (zvlášť ty erotické scény). Jinak Igor je autor, který se prostě nějak přečte... A pak se to rozleží... A až za pár dní si člověk řekně: "Ale jo, fíha, dobrý."... celý text
Vyhlídka na věčnost
2011,
Jiří Kulhánek
Naprostá pecka! Musím přiznat, že tak do čtvrtiny knihy jsem měla chuť to zavřít (také jsem to začínala číst napodruhé, poprvé jsem to vážně zavřela), protože středověk, zombíci, upíři, nelogický mišmaš... Jo, ale pak to začalo dávat smysl. SPOILER: Po výletu do Pekla na lov Lucifera se to nehorázně brutálně rozjelo, řezala jsem se tu smíchy, rozplývala se nad romantickou linkou a hlavního hrdinu si zamilovala. Prostě tam bylo všechno, co mám ráda, bavily mě odkazy na Dantovo peklo, náboženské motivy, nechyběla klišé jako katany, hi-tech vybavení bohatého lorda a černý humor. Prostě to byla jízda, skromně můžu říct, že to byla asi nejlepší kniha, kterou jsem četla.... celý text
Dlouhý pochod
2005,
Richard Bachman (p)
Naprostá pecka, která mi pak dlouho šrotovala v hlavě. Super absurdita, jenom jsem nepochopila, jak to teda s hlavním hrdinou nakonec dopadlo.
Srovnáno se zemí
2005,
Richard Bachman (p)
Ze začátku se to táhlo. Chápu, že bylo potřeba vysvětlit všechny motivy hlavního hrdiny, abychom pro něj měli pochopení. Majora byl super mafián a poslední asi 3 kapitoly se konečně něco dělo, to jsem si užila.... celý text
Metro 2035
2016,
Dmitry Glukhovsky
Třetí díl mě také zklamal (ale ne tak, jako druhý). Arťomovy sny a mystika se vytratila, místo toho se zase vysvětlilo mnohé, co jsem tušila už u prvního dílu. Jenom mi přišel charakter hlavního hrdiny naprosto jiný, jeho motivace úplně zcestná a sám byl docela protivný. Prostě už to nebyl vykulený klučina, který objevuje svět, ale arogantní blbec, který si myslí, že ho nic nemůže zabít. Úplně to ztratilo kouzlo. Sašu bych úplně poslala někam, Homér byl nudný už ve dvojce a jediná sympatická postava byla Aňa, chudák holka.... celý text
Metro 2034
2011,
Dmitry Glukhovsky
Druhý díl mě zklamal. Homér i Saša mi byli nesympatičtí (což se umocnilo třetím dílem), Arťom se tam jenom mihnul a už to nebylo dobrodružství plné poznávání divného postapo světa, spíš nějaké psychologické drama.... celý text
Metro 2033
2010,
Dmitry Glukhovsky
Musím říct, že první díl je ze všech nejlepší. Super fabulace o postapo světě. Arťoma jsem si oblíbila, přišel mi jako super vykulený klučina. Mystické věci, sekty, extrémisticky politicky zaměřené stanice i zoufalí lidé podtrhovali všeobecnou šílenost, v jakou se lidstvo propadlo. Mělo to svoje kouzlo a bylo to skvělé dobrodrožství, pokračování mě už zklamala.... celý text
Taková oddychovka to byla. Zajímaly mě postupy při vyšetřování a cynické poznámky detektivů. Scéna s "volavkou" byla ale hodně věrohodná a brutální.
Nový občanský zákoník 2014 Rejstřík
2012,
Karel Eliáš
Co tu hodnotit - zákonodárce uzákonil, my čteme :D