100 nábojů: Posmrtné blues přehled
Brian Azzarello , Eduardo Risso
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/164520/bmid_100-naboju-posmrtne-blues-R6S-164520.jpg
4
37
37
100 nábojů série
< 8. díl >
Blues pro Minutemana Wylie Times přicestuje do New Orleansu s hlavou plnou vzpomínek na Rose a s kufříkem od agenta Gravese. Wylie Rose miloval, a teď je mrtvá, a právě Gravesův kufřík mu dopomůže zjistit pravdu o její smrti. V kufříku je pistole, stovka nevystopovatelných nábojů a fotografie pana Shepherda. Toho pana Shepherda, který též přijíždí do města doprovázený Dizzy Cordovou. To, že se všichni sejdou ve stejný čas na stejném místě, nemůže být náhoda. Další bitva Gravesovy soukromé války s Trustem se totiž odehraje právě v New Orleansu.... celý text
Literatura světová Komiksy
Vydáno: 2013 , BB artOriginální název:
100 Bullets: The Hard Way, 2011
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize 100 nábojů: Posmrtné blues. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (7)
Ten příběh z New Orleans je vynikající, za mě nejspíš i lepší než HLAS KRVE. První a poslední sešit v samostatných povídkách řádně posunou děj.
Tak v 50. sešitě je nám odvyprávěn příběh ostrova Roanoke a slova Croatoa(n), kterýžto se skutečně stal a dodnes není spolehlivě vysvětlen. Příběh nám poví nový minuteman na scéně - Victor Ray. V sešitě 37 vypráví Graves Shepherdovi, že právě aktivoval jednoho minutemana v Chicagu - myslel jsem, že mluví o Dizzy - nemluvil o ní, ale o Victorovi, kterého jakoby náhodou oslovil na ulici. On to má ten ďábel Azael fakt promyšlené od začátku do konce, každý detail na půl huby řečený má svůj význam, třeba i o 40 sešitů dále. Ve stejném sešitě se také bavili o tom, že "další na řadě je Předák," padla jména "Netvor nebo Svatý - a o Svatém se prý radši nemluví."
Zbylých sedm sešitů této knihy je strhující jízdou skrz New Orleans a pasti na medvědy, ve strhující kresbě a kulestrhujících barvách. Wylie Times se konečně probudí a v Trustu je hned na to už pouze 11 rodin. Dizzy se nám taky probere a evidentně byla naprogramována na Shepherda, který se nakonec projeví jako milovník divoké přírody:) Tady se opět ztrácím ve vztahu Graves-Shepherd, který ještě stihne oznámit Lonovi do basy, že Medici potřebuje velitele proti Gravesovi + chce i ten obraz, o který šlo v 5. knize a který má (pravděpodobně) Megan Dietrichová. Lono souhlasí a evidentně nebude problém dostat z basy vraha policajtů. Padne i věta "Pes zabil parchanta v L.A." Potřetí se nám taky dostane vzpomínka na akci, kdy šest minutemanů upálí pravděpodobně sedmého z nich.
Takže si to shrnu ohledně těch minutemanů:
MIlo Garret - Parchant (mrtvý)
Lono - Pes
Victor Ray - Déšť (1. aktivovaný po Atlantic city)
Cole Burns - Vlk nebo Předák ?? (Vlk je prý s Gravesem, ale Předák byl aktivovaný hned po Viktorovi, což na Colea taky sedí)
Wylie Times - ??
A zůstává nám Svatý a Netvor, s tím, že mám jenom 5 jmen. Patřil mezi minutemany i Curtis Hughes? A to mi přináší další otázku - pokud jich to všech sedm přežilo, koho to teda Trust sejmul v Atlantic City?? No, těch otázek by bylo mnohem více, ale radši se vrhám na další díl. Tato série je návyková a rozhodně v TOP 3, co kdy u nás vyšlo!
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha 100 nábojů: Posmrtné blues v seznamech
| v Přečtených | 41x |
| ve Čtenářské výzvě | 1x |
| v Knihotéce | 23x |
| v Chystám se číst | 5x |
| v Chci si koupit | 4x |
| v dalších seznamech | 1x |
Tak, pokud jsem u minulého dílu psal, že dochází jen k pomalému posunování a rozestavování figurek na šachovnici, tak v této knize se poměry na šachovnic zcela změnily a samozřejmě zcela jinak, než jsem očekával. Nejdříve je tedy v knize jubilejní 50. díl, který je spíše historickým exkurzem, ale rozhodně ne nedným, který osvětlí vznik Trustu a Minutemanů. A pak už se neworleanské blues smutně rozezvučí naplno a vypráví příběh nejen několika hlavních, ale i zajímavých vedlejších postav, z nichž málokdo z toho vyjde s čistým štítem. Ale s tím se v této sérii tak nějka počítá. Každopádně několik situací mne opravdu dostalo (asi jako opravdu dobré procítěné blues) a tak je z toho pro mne asi zatím nejlepší díl.