Antonín Líman: Věčný polštář z trávy přehled
Antonín Líman
Antonín Líman (1932) významný český japanolog, překladatel a držitel Ceny Josefa Jungmanna vypráví svůj životní příběh od staroboleslavského válečného dětství, přes neblahá léta komunismu až po úspěšnou zahraniční kariéru vědce a pedagoga. Japanistika se mu stala osudem teprve v šedesátých letech, kdy na univerzitě nedělnický původ studentů vadil o trochu méně než v desetiletí předchozím. V letech tání následovala stáž v Japonsku a poté už i s manželkou a synem cesta do Kanady, bohužel v předvečer srpnové invaze, která vedla k dalšímu osudovému rozhodnutí. Límanovi se stali emigranty. Polštář z trávy užívá japonská poezie jako metaforu poutnictví. Límanova pouť nakonec přece jen vede domů, česká nakladatelství vydávají jeho ceněné překlady i odborné texty a Český rozhlas 3 - Vltava odvysílal jeho vzpomínky v rámci cyklu Osudy. Pro knihu je však autor zpracoval jako původní autorské dílo.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Antonín Líman: Věčný polštář z trávy. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
Vynikající vzpomínková kniha českého japanologa Antonína Límana. Velmi čtivé a poutavě podané vzpomínky na mládí prožité ve Staré Boleslavi a v Praze a na pozdější emigraci do Kanady a studijní cesty po Japonsku.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Antonín Líman: Věčný polštář z trávy v seznamech
v Přečtených | 9x |
ve Čtenářské výzvě | 1x |
v Doporučených | 1x |
v Knihotéce | 5x |
v Chystám se číst | 5x |
v Chci si koupit | 3x |
v dalších seznamech | 1x |
Štítky knihy
překladatelé, překladatelky autobiografie japanologové
Autorovy další knížky
2011 | Chrám plný květů |
2011 | Hlavou zeď 2011 |
2008 | Kouzlo šerosvitu: Úvahy o japonské kultuře |
2000 | Krajiny japonské duše |
2001 | Mezi nebem a zemí |
Velmi čtivé kapitoly zejména do emigračního období, pak už mne to bavilo míň. Především pohled na to, co se dělo ve Staré Boleslavi za protektorátu a v období po válce, jak se k sobě lidé chovali, je přínosný. Bez předpojatosti, s řadou přesných pohledů a svědectví na chování různých skupin.