"A tehdy pronesl strofu..." – Staroseverské příběhy o skaldech přehled
neznámý - neuveden
Tématem příběhů sebraných v této knize jsou životní peripetie staroseverských dvorských básníků doby vikinské (800-1066) a skandinávského středověku (1066-1397). Na rozdíl od známějších eddických písní či ság o Islanďanech, jejichž protagonisté pocházeli z úzce vymezených prehistorických či historických epoch, představují titulní postavy příběhů o skaldech podstatně barvitější historické spektrum. Najdeme mezi nimi nejstarší pololegendární tvůrce z počátku doby vikinské, skaldy velkých vikinských králů Knúta Mocného a Haralda Krutého, ale i pozdní básníky dožívající na královských a aristokratických dvorech Skandinávie vrcholného středověku. Kromě mnoha historických údajů a drobných postřehů o životě v době vikinské tak mohou příběhy ve svém celku demonstrovat i věc mnohem důležitější: jak zásadní roli hrála poezie v životě archaické skandinávské společnosti a jak se tato role v běhu věků měnila. Ač byly některé z příběhů o skaldech do češtiny přeloženy již dříve, teprve tato kniha dává českému čtenáři možnost seznámit se s žánrem příběhů o skaldech v jejich úplnosti.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize "A tehdy pronesl strofu..." – Staroseverské příběhy o skaldech. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha "A tehdy pronesl strofu..." – Staroseverské příběhy o skaldech v seznamech
v Přečtených | 2x |
v Knihotéce | 4x |
v Chystám se číst | 5x |
v Chci si koupit | 7x |
Štítky knihy
Vikingové severská literatura básně dvorská kultura
Autorovy další knížky
2001 | Bible |
1997 | Epos o Gilgamešovi |
2013 | Z rodinné kroniky Lady Fuckingham |
1986 | Píseň o Rolandovi |
2003 | Béowulf |
Poruším další svoje pravidlo a ohodnotím knihu plným počtem bodů, ačkoli jsem se dostal sotva za čtvrtinu a dál už to asi nedám. Kniha je skvělý ediční počin, ale mě osobně severské skaldské básnictví nijak nepřirostlo k srdci. Nutnost mít ke každé básni komentář, který vyloží všechny ty básnické opisy (heity a kenningy) těžící z mytologie, historie a místní tradice mi nedělá pražádný literární zážitek. Je to především dokument. Ani místo a doba, barvité nastínění politických, mocenských eskapád a milostných rošád a přímočará drsnost poměrů mě nijak zvlášť nezaujaly. Ve srovnání třeba s aglosaskou antologií "Jako když dvoranou proletí pták" je to pro mě vyloženě hluchý čtenářský zážitek. To nejzajímavější je asi neuvěřitelná složitost, s jakou staří Seveřané skládali básně, která jistě vyžadovala vzdělání nejen samotných autorů a elit, ale i úplně obyčejných lidí, protože jen ponořenost do místní kulturní tradice jim dávala možnost básním rozumět a těšit se z nich. Ale jsem si jistý, že jiné čtenáře si tato kniha najde a uchvátí i dnes. Zkuste a ochutnejte sami!