Ariel přehled
Sylvia Plath
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/330833/bmid_ariel-hOu-330833.jpg
4
175
175
Druhá básnická sbírka Sylvie Plathové nazvaná Ariel, vydaná v roce 1965, tedy dva roky po autorčině smrti, patří k nejslavnějším angloamerickým básnickým knihám dvacátého století. K jejímu kultovnímu statusu samozřejmě nemalou měrou přispěl příběh obestírající její vydání: mladá, nadějná, půvabná básnířka, zmítaná od dětství úzkostmi a depresí, si po rozpadu svého manželství vzala život; texty z její pozůstalosti pak vydal její manžel a otec jejích dvou dětí, básník Ted Hughes – a ukázalo se, že Ariel je autorčino opus magnum… Výsadní postavení Sylvie Plathové v rámci moderní angloamerické literatury ovšem není způsobeno jen oním tragickým příběhem, nýbrž především nespornou silou její poezie: Plathová je básnířka nesmírně sensitivní, básnířka přetavující veškeré podněty zvenčí v zcela svébytný, bolestný výraz, který je přitom v básních reflektován, pozorován jaksi z odstupu, s drsnou a všeprostupující ironií.brbr K věhlasu autorčiny poezie v českém kontextu pak bezesporu přispěly překlady Jana Zábrany, pro něhož Plathová představovala velké, uhrančivé téma. Překladu sbírky Ariel se věnoval bezmála dvacet let – a nad hotovým dílem si poznamenal: „Žádná ženská mě v životě neutahala tak jako Sylvia Plathová (…) Do těch básní se nelze dostat paklíčem, spíš to chce rozrazit skořápku jako ořech – a pak začít pracovat se střepy (…) Budu rád, jestli tenhle překlad přežiju. Poněvadž je to spíš zápas, spíš rvačka, při které jeden škrtí druhého – spíš tohle než překlad.“... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Ariel. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (31)
Sbírka má napříč básněmi konzistentní vyznění. Vypovídá o pocitech nevolnosti, paralýzy, zbytečnosti. Vrací se bílá a černá barva, chlad, smrt a mluvčí básně v nich vnímá vlastní strnulost a ohroženost. Jediné, co plyne jsou neodbytné myšlenky. I skutečnosti, které bychom běžně vnímali pozitivně (vlastní děti, narozeninový dárek) se stávají ohrožujícími.
Autorka se nebojí neologismů (dobových) a drobných jazykových experimentů.
Mám jen trochu pocit, že právě neodbytnost myšlenek vede k rozmělňování jinak působivých výpovědí (moc slov).
A taky, že nezanedbatelnou část působivosti sbírka má kvůli autorčině osudu, ne sama jako text.
Poezii čtu spíš výjimečně, k básním Sylvie Plathové jsem se dostala přes knihu „Euforie“ Ellin Culhedové a částečně autobiografického románu Sylvie „Pod skleněným zvonem“.
Bez prožití autorčina tragického osudu je moc těžké básně přijmout a aspoň částečně pochopit, no ono je to těžké i tak, ale autorčin životopis je tak krutý, tak zoufalý, tak moc smutný, že teprve s jeho znalostí je možné, aspoň pro mě, tyhle temné, divné, a přesto dost působivé básně - nebo spíš výkřiky - číst a snad jim i trochu porozumět. Čirou náhodou jsem při pátrání po osudech a díle Sylvie Plathové (po přečtení obou shora uvedených knih ani nelze jinak, drápek se zachytí) narazila na netu na bakalářskou práci o autorce a jejím díle a velmi zajímavý rozbor básně Táto (Daddy), moc mi to pomohlo při četbě těchto poněkud těžko přístupných básní.
Pokud se do sbírky Ariel pustíte, doporučuji aspoň nejdřív přečíst doslov překladatele Jana Zábrany (vydání 2000), i tady může být klíč k téhle náročné poezii. A číst po kousíčkách, větší množství naráz nelze strávit...
Báseň Táto, i se znalostí života autorky a jejího ambivalentního vztahu k dominantnímu chladnému otci, který předčasně zemřel, je pro mě vrcholem celé sbírky.
*
...“Tam na té fotce, kde tě mám, táto,
stojíš ve škole u tabule jak přibytý,
máš důlek na bradě, tam nemáš prasklé kopyto,
ale ďábel jsi stejně, kdepak, ani to
ti nepomůže, ty jsi ten černý, jasně, to jsi ty,
kdo mi rozkřáp křehké rudé srdce jako střep.
Bylo mi deset, když jsem ti šla na pohřeb.
Ve dvaceti jsem to tady chtěla vzdát
a vrátit se k tobě, k tobě, a už napořád.
Když nic, tak ty kosti jsem ti chtěla dát.“...
(z básně Táto)
------------
Hodnocení hvězdičkami se protentokrát vyhnu, nejsem toho schopná, v hodnocení se potácím podle toho, jak kterou báseň jsem byla schopna vstřebat.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Ariel v seznamech
| v Právě čtených | 8x |
| v Přečtených | 254x |
| ve Čtenářské výzvě | 30x |
| v Doporučených | 15x |
| v Knihotéce | 107x |
| v Chystám se číst | 157x |
| v Chci si koupit | 28x |
| v dalších seznamech | 2x |
Štítky knihy
americká literatura osamělost Pulitzerova cena americká poezie poslední kniha autora
Autorovy další knížky
| 1996 |  Pod skleněným zvonem |
| 1997 | Deníky Sylvie Plathové |
| 1984 | Ariel |
| 1987 | Horoskop orloje |
| 2003 |  Hrana |
Velmi pekna smutná poezie která, baví i dalším přečtení.
Kuryri
Na mise listu slovo slimaka ?
Moje ne.Kdepak.To mě neláká
V konzerve kyselina octova
Tu se mi nechce brat doslova
Prsten co v slunci zlaté zabliskal
Lži samé lži a navíc zal
Na listu mráz ten neposkvrneny
Kotel co věcné bubla, hovori
jenom sám k sobě na vrchu každé z devíti černých Alp
V zrcadlech poprask. S jakou zlobou tristi i moře to své sede -
Ach lásko, lásko moje roční dobo