Básně přehled
Jiří Wolker
První svazek kritického vydání Spisů J.W. (rozvrženého do 4 svazků: Básně, Próza a divadelní hry, Mladistvé práce veršem, Mladistvé práce prózou) podává tu část básníkova díla, která nepochybně značí jeho jádro, t. j. básnickou žeň z období autorovy tvůrčí zralosti od jara 1920 do podzimu 1923. Zahrnuje tedy svazek obě sbírky veršů, jež J.W. vydal (Host do domu a Těžká hodina) i básně vzniklé v období těchto sbírek a do nich nepojaté včetně veršů, které se zachovaly ve Wolkerově pozůstalosti: nakonec jsou připojeny fragmenty, takže svazek opravdu přináší - s výjimkou veršů satirických a epigramatických - všechny básnické práce zralého už básníka. Pořadatel připojil rozsáhlé (přes 80 str.) a opravdu vyčerpávající poznámky a v doslovu kreslí lidský, básnický i politický profil básníka, o němž krásně uzavírá: "Tvořivě navázav ve svém díle na klasické dědictví národního umění, Jiří Wolker, průkopník a zakladatel nové, socialistické její epochy, sám je nyní klasikem naší novodobé poesie." 1. vydání v SNKLHU... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Básně. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (18)
Wolker byl velký básník a jeho verše ve mně rezonují celý život. Balada o nenarozeném dítěti je jedna z nejsilnějších. Stále se lze vracet i k Hostu do domu, ale především k jeho vrcholným pracím.
A tuto jedinou knihu ze 4 dílných Spisů si nechám. Umělecky neuvěřitelně aktivní Wolker přeci jen dost dozrál i mladý, překonal tu svou Těžkou hodinu - asi musel. I když forma je na mě často už příliš moderní, obsah není tak jednostranně orientovaný, jak se učí posledních 100 let. Líbila se mi Balada o námořníku, Umírající, Sloky, Balada o nenarozeném dítěti... ale z mnohých dalších mi v paměti neutkvělo vůbec nic (to ta forma). Je také vidět, jak velmi záleží na tom, kdo sestavuje výbor básní - mám raději právě různé kompletní spisy, kde se mohu básněmi probrat sama a nedostávám cizí výběr.
------
Muž
------
Uprostřed noci
vichřice do jeho srdce vpadla,
dřív než moh napřáhnout ramena svadlá,
srdce mu z kořenů vyvracet počala –
a srdce to dubové, srdce to vysoké
se sedmdesáti čtyřmi roky – sedmdesáti čtyřmi haluzemi
se na tělo zvrátilo a tělo padlo k zemi.
Uprostřed noci
posetý hvězdami ran, sám v noc se měně už,
na podlaze bezmocně ležel a přece ještě muž,
nezavzdych, nezakřik, nezavolal,
aby se vnoučata, co vedle v jizbě spala,
neprobudila a nepolekala.
Nepadne naráz dub vichřicí,
nepadne naráz srdce mrtvicí.
Ráno jej našli, na postel položili
a tak jsme se naposled sešli, dědečku můj milý.
Tenkrát tvé oči přesmutné, tvé oči odlétající
z daleka na mě volaly a chtěly cosi říci,
tenkrát jsem poznal nejvíce, že slova tohoto světa
jsou příliš těžká pro ptáka, jenž nad oblaka vzlétá,
a přec jsem tiskl ruku tvou a toho jsem si přál,
by z ruky mé do ruky tvé se život přeléval;
té krve, jíž mám dostatek, chtěl dát jsem ze svých žil,
aby ses na loži posadil a ke mně promluvil.
Ale tvé ruce pokorné jak křížek polámaný,
jež nikdy si sloužit nedaly, sloužíce na vše strany,
nevzaly krve mé a já v té hodině
pochopil, kdo život opouští, že dát jej může jedině.
Má ruka brala tu, tvá dávala a z ní
jak jiskry elektrické sršely tvé síly poslední.
V pokoji nad městem, v otevřené truhli
dnes leží stařeček v svátečních šatech ztuhlý,
kytkami dětí a vnuků ověnčen.
Přes mrtvolu se dívám oknem ven.
Mrtvý byl Jiří, – já jsem Jiří též,
mrtvý byl mužem, – budu mužem též?
Až věčná vichřice na srdce nalehne mi,
vyvrátí srdce mé, přibije mě jím k zemi,
zda sílu zachovám, kterou mi mrtvý dal,
bych zemřel jako on, do noci nevolal,
do noci nesmírné, záhadné a prosté,
v níž stařec umírá a děcko ve snu roste?
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Básně v seznamech
| v Právě čtených | 1x |
| v Přečtených | 119x |
| ve Čtenářské výzvě | 12x |
| v Doporučených | 6x |
| v Knihotéce | 98x |
| v Chystám se číst | 18x |
| v Chci si koupit | 6x |
| v dalších seznamech | 1x |
Autorovy další knížky
| 2008 |  Těžká hodina |
| 2008 | Host do domu |
| 1999 |  Básně |
| 2004 | Balady |
| 1964 | Balada o námořníku |
K Wolkrovi mám vztah hodně specifický. Jako hdně malou holku, rozhodně nepřipravenou číst tak těžké básně o smrti, bídě života mě s jeho právě tím tragičtějším
dílem seznámil otec,který byl veliký Wolkerův obdivovatel. Spoustu jeho básní jsem nechápala, ale život mě do jeho Prostějova i na Svatý Kopeček u Olomouce zavál svými okolnostmi a já se k jeho dílůn vrátila. Nyní se toulám jeho městem a procházejíc okolo Hloučely, kde je snad nejkrásněji na svétě,vnímám jeho počáteční vlastně i radostnou tvorbu, abych posléze, procházejíc městem zabředávala do splínu jeho smutného konce. Už chápu smutné verše o beznaději a smrti, o neutěšenosti života...když je vám 24 let a tušíte, že přijde konec, kdo by psal optimisticky. Vážím si j3ho knih, zděděných z rodinné knihovny, přesto, že vím, źe je vícekrát v životě neotevřu ani já, ani táta. Je to krásné, ale tak moc volající po pomocí, která nepřišla...škoda mladého života, škoda velkého talentu. Jsem přesvědčena,kdyby Wolker žil, napsal by o krásách života ještě mnoho nádherných děl...