Boris Godunov přehled

19.02.2023

Nevím, co to se mnou při čtení tohoto dramatu bylo, ale za boha jsem se do čtení Borise Godunova nemohla ponořit, soustředit se a pořádně to vnímat. Docela jsem se ztrácela v těch kličkách a zákrutách všech těch piklů, které tam postavy proti sobě kují. Spousta postav, každá kope sama za sebe a já se dost rychle ztrácela, kdo na čí straně stojí a proč. To vše zabaleno do opěvování matičky Rusi, které mi není nijak zvlášť vlastní.
Nevím, jsem rozpačitá. Je to mé třetí setkání s Puškinem - jeho Kapitánskou dcerku i Evžena Oněgina jsem si velmi užila, ale Borisi Godunovovi jsem na chuť nějak nepřišla. Vlastně nevím, co přesně jsem si z tohoto díla měla odnést - vyjma bojechtivosti a snahy uzurpovat si carský stolec za každou cenu - i za předpokladu, že v této hře jdou "uchazeči" o trůn nekompromisně přes mrtvoly. A že tato mocichtivost je něco, co existovalo již kdysi a co napříč historií z naší společnosti nevymizelo a asi ani nikdy nevymizí. Dějiny se tedy, zdá se, opakují? To je to, co si z toho mám odnést? Nevím, možná...
Každopádně 3 hvězdy z 5 a asi se k této hře již vracet nebudu...