Cisár přehled

25.02.2024

Nevím, co si s touhle knížkou počít. Kapuściński se bere za otce polské literární reportáže, ale tohle není reportáž, je to pamflet s prvky reportáže. Chápu, že v sedmdesátých letech po desítkách let vlády byť poměrně osvíceného autokrata mohl režim marxleninské vojenské junty přinést sociální pokrok. Ale způsob, jakým je o prohnilosti císařského režimu čtenář přesvědčován, postrádá vkus. (A zamlčování násilí, které se se státním převratem samozřejmě pojilo, nebo přinejmenším potenciálu k němu, navíc v zemi, která nikdy demokratickou správu nezažila, je i vzhledem k době vzniku knihy tak trochu nestoudné.) Knížka je v tomto hluboce ideologická a možná i vinou dobové české redakce stojí pohodlně na pozicích sovětského tábora. Viz třeba popisek snímku "U příležitosti protiimperialistické manifestace v Addis Abebě předali představitelé rolníků předsedovi Prozatímní vojenské správní rady (...) symbolické dary." Z knihy "Na dvoře šáha šáhů" aspoň tahle polarita tolik netrčela, obrázek íránské společnosti tam je o dost vrstevnatější než zde té etiopské. Poslední etiopský císař Haile Selassie je tu vykreslen jako paša, který někde ve feudálním bezčasí sedě na trůnu mikromenežuje zemi, milostivě uděluje úřady a rozdává z doslovného měšce. Ne že by to nemohla být v mnoha rysech pravda, nevím o dobové Etiopii nic, ale přece jen je tu řeč o jakž takž nezávislém státu po polovině 20. století, účastnícím se mezinárodních procesů. Kapuścińského podání až příliš připomíná výchovnou pohádku o neschopném feudálovi.

Vypravěčským hlasům v knize jednoduše nevěřím. Nejde o to, že by musela být doslovně zaznamenána řeč zpovídaných, od toho je tu přívlastek "literární". Ale nevěřím ani jejich základní konstrukci – mluví tu dvořané, kteří jako by odjakživa nebo aspoň zpětně prohlédali principy a absurditu vládnutí Haile Selassieho, ale zároveň si neochvějně zachovávali reakční postoje padlé aristokratické třídy... Tedy ideální didaktický hlas, aby i tomu nejpomalejšímu čtenáři pod rouškou "umění" došlo, že pravdu a pokrok je třeba hledat na opačné straně, než která právě mluví. I anglická Wikipedie v článku o autorovi zmiňuje problémy s autenticitou těchto výpovědí. Zmiňuje také výmluvu, že kniha je vlastně alegorií polského vládnutí, a ne reportáží z Etiopie. Nu, nevím, ale jako polská alegorie je dnes nesrozumitelná a jako africká reportáž je pochybná.

05.06.2023

Tuhle knížku jsem přečetla jakožto hlavní dílo pro přípravu mé cesty do Etiopie a dočetla ji až tam, což myslím mělo velký vliv i na finální hodnocení. Celé dílo se hodně točí, jak už název napovídá, okolo posledního etiopského (habešského) krále Haile Selassie, kterého dodnes Habešané milují a uctívají přestože se v knize dozvíme i velmi kontroverzní stránky jeho vládnutí. Díky propracovaným výpovědím lidí, kteří se okolo krále pohybovali během celého života, nabízí kniha detailní pohled do zákulisí královského dvora a musím říci, že dokáže člověka velmi jednoduše do habešské atmosféry přenést. Pro toho, kdo jede do Etiopie je to určitě nezbytné čtivo, pro ostatní zajímavá kniha od krále reportážní literatury.