Co Bůh? Člověk? přehled

Dodatek k mému minulému komentáři: často se říká, jak jednostranně tu Bridel líčí člověka jako pouze nedokonalého, slabého, nedostatečného, chatrného... Podle mne to není pravda. O tom, jaký je nebo není "člověk", Bridel vůbec nic neříká; jen vnímá SÁM SEBE jako nicotného, a to pouze při tomto výstupu k Bohu a při myšlenkách na Něj. I to je součást toho meditativního postupu.

Jak napsal editor Bridela Milan Kopecký: „hluboká monologická meditace ... tak otřesná a hluboká tragičnost, jakou nepozná česká literatura až do Máchova Máje.“

Ty prudké kontrasty a ten dnes až bizarně působící jazyk podle mne zakrývají, že tu máme co do činění s popisem meditativního výstupu, který se v něčem až překvapivě podobá popisům, které známe z tzv. Apokalypsy Abrahámovy, od Parmenida nebo sv. Bonaventury:

Výstup („rostou mně jakás křídla, / strojí se všecko k litání. / Zdá se mi, že k vysoku / již se nad planéty beru“) postupně dochází až k bodu, kde přestává stačit koherentní řeč („Ty jsi koule tříhranná“) a kde člověk nahlíží, že vlastní silou poznat Boha nemůže, že se musí dotazovat Boha samého („Ach, kdo tebe mi ukáže? / Ach Bože můj! Co jsi ty? / Z lásky se má duše táže: / cos ty, Bože nad bohy?“). Jako nejpřiměřenější se pak ukazuje mluvit o Bohu jako o nejvyšším DOBRU („kde se Bůh můj nachází, / tam jest ten nejlepší statek“). Nakonec se však i tato řeč ukazuje vůči Bohu jako nedostatečná („Já, ten nejmenší cvrček / ... / zeměplazí červíček, / cosi v temnostech předkládám.“)

Snad někdy někdo udělá důkladné srovnání.