Čtvrté křídlo přehled

24.01.2025

(SPOILER) Violet je drobná, křehká (snadno se jí lámou kosti a vyhazují klouby) a v kvadrantu jezdců v podstatě nemá šanci přežít. Má za sebou půlroční přípravu tam, kde se jiní připravovali celý život. Naštěstí má sestru jezdkyni, která jí před vstupní zkouškou pomůže - radou i vybavením.
Všichni zájemci totiž musí přejít lávku vysoko nad roklí. Ta je úzká, bičovaná větrem (letos rovnou bouří), klouže... A navíc se ostatní, kteří ji zrovna přecházejí, mohou rozhodnout, že se konkurence zbaví už teď - draků ochotných se spojit není nikdy nazbyt...
Violet se drží zuby nehty, díky svým znalostem hodným písaře musí občas bojovat spíše hlavou, když tělo nezvládne tolik. Trénuje, mění se.
Spojí se s tím největším a nejmocnějším drakem, který je momentálně volný - respektive on s ní. A nakonec přežije první ročník - nepřízni osudu, nepřátelům a dalo by se říct i vlastní matce navzdory.
Některé věci jsou řekněme - poplatné romantické lince - její neustálé nažhavení na hlavního hrdinu je místy až absurdní. Stejně tak i další motivy a děje. V akademii jsou její úhlavní "nepřítel" a úhlavní "přítel" a jak se bude příběh okolo nich odvíjet je nasnadě už od prvních rad, které jí na začátku udělí sestra Mira.
Občas jsem nerozuměla politice (ne)přirozeného výběru, který v kvadrantu vládne. I ten nejšikovnější může mít občas smůlu. Jak může zabíjení "spolužáků" posílit sounáležitost jezdců moc nechápu. Stejně tak posloupnost zkoušek - nejdřív je musím něco alespoň zkusit naučit a pak to mohu testovat. A ve světle závěru knihy se dá úspěšně pochybovat, zda se ji zrádcův syn vůbec někdy zabít třeba jen pokoušel.
Nebyly to ovšem takové překážky, které by mi bránily si knihu maximálně užít. Je to čtivé a napínavé. Taková drsná směs Harryho Pottera a Drakenů z Pernu.