Dcery Říma přehled

16.03.2022

Tentokráte nás Tanja Kinkel zavede do Říma na sklonku vlády Gaia Julia Octaviana, prasynovce Gaia Julia Caesara, prvního občana státu, známého spíše pod svým čestným titulem Augustus. Za průvodce nám poskytla mladičkou Římanku Tertii, prodanou pro svůj trpasličí vzrůst svým otcem-rolníkem do otroctví. Spolu s ní dorazíme do životem kypícího města Říma. Nahlédneme do života nejrůznějších vrstev římské společnosti. Pobudeme mezi těmi nejnižšími (otroci, kurtizány, kejklíři, …) a vyšvihneme se až na tehdejší římský společenský „Olymp“, mezi příslušníky juliovsko-claudiovské dynastie. Příbuzenstvo prvního občana Říma poznáme v době, kdy je jejich mocenský souboj o nástupnictví téměř dobojován. Příliš hráčů ve hře již nezbývá. Tertia se dostane do domácnosti ženy, která ve „hře o trůny“ ještě zůstává - Augustovy vnučky Vipsanie Julilly, tímto se zároveň stane nedobrovolnou, nicméně aktivní a prohnanou, součástí zmíněného smrtelně nebezpečného klání. Někteří z jeho aktérů budou těm, kdo četli knihy od Roberta Gravese (případně zhlédli seriál) o koktavém „hlupákovi“ Clau-Claudiovy známi. Veskrze je tento „římský“ román velmi inteligentní historickou exkurzí do života nejlidnatějšího města tehdejšího světa: ukřičené hemžení chudinské Subury, zdánlivý poklid uhlazeného, nelítostného Palatinu. Autorka přichází s originální intrikou, s mimořádně neotřelým nápadem, jak by mohl vypadat pokus o konečné vítězství v závodě o absolutní moc. Nenudí ani pasáže, které se boje o mocenských půtek přímo netýkají: chod veřejného domu, život domácích otroků, římské malířství (vůbec jsem netušila jaký význam Řím malířskému umění přikládal), básnictví (zastoupené Ovidiem Nasem), apod. I s tímto autorčiným dílem spokojenost, římské prostředí (taktéž skvělý román „Synové vlčice“) jí evidentně svědčí.

„Příběhy jsou pro něj skutečností“, pomyslela si. „Nevidí rozdíl mezi skutečným otrokem a zamilovaným. Proč by pro něj měl existovat rozdíl mezi mrtvými ve staré básni a mrtvými někde v Germánii, když žádné neviděl na vlastní oči.“

„V paměti se vynořily příběhy, s nimiž vyrůstala: první Brutus, ten, jenž vyhnal z Říma krále, zabil své syny, když to vyžadovala bezpečnost města. A před ním zabil Romulus bratra Rema také kvůli Římu. Žádná oběť není dost vysoká pro blaho otčiny …. Je to něco velkého, když někdo obětuje svou rodinu pro mír v zemi. Ale je to velikost boha beze stopy lidskosti. …. ochota obětovat lidi pro svou ctižádost ji rozzuřila, avšak ctižádost byla malá a lidská a dokázala ji pochopit. Nedovede ale pochopit boha, jenž už nevidí lidi, nýbrž jenom stát.“