Děti Bezejmenných přehled
Brandon Sanderson
Dvojčata Tacenda a Willia dostala ve chvíli svého narození do vínku dar a zároveň prokletí. Tacenda byla obdařena schopností chránit své okolí proti jakémukoli nebezpečí a víc než 15 let chránila své blízké a celou vesnici. Jedné noci však její posvátná píseň, která vesnici chrání, ztratí svou moc. Tacenda z toho, že ve vesnici zůstala naživu jen ona sama a přišla úplně o všechno, podezírá zámeckého pána, známého tím, že se spolčuje s ďábly. Ve snaze se pomstít vnikne Tacenda na zámeček. A tam objeví počátek ještě většího tajemství… Novela Děti Bezejmenných je zasazená do světa sběratelské karetní hry Magic: TheGathering.... celý text
Literatura světová Fantasy
Vydáno: 2021 , TalpressOriginální název:
Children of the Nameless, 2018
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Děti Bezejmenných. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (16)
Na pár stránkách autor vytvořil zajímavý příběh s několika originálními postavami. Davriel byl naprostý šílenec a taky génius. Bohužel konec mi připadal dost zvláštní a nedovysvětlený. Už dlouho se mi nestalo, abych četla knihu, kde je tolik nesmyslných chyb.
Asi jsem v minulosti málo hrál kartičky Magic: The Gathering. Ne, že by román skomíral v detailech, jako je funkčnost magie či zákonitosti fyziky, jen chvíli trvá zorientovat se v tom, kdo, co, proč a jak. Navíc se na knize podepsala autorova láska k epickým příběhům, kterou u dvou set stránkového příběhu nedokáže uplatnit. Úvod tak probíhá letem papírovým světem a teprve po seznámení dvou ústředních postav zpomalí natolik, aby si člověk užil i samotný děj. Ten má přitom sympatický limit dvanácti hodin, v němž postavy během jediné noci musí porazit smrtelné zlo přicházející z lesů. Koncepce zápletky pak připomíná detektivku plnou kouzelnických soubojů, sympatických démonů a milého sarkasmu. Být to povídka, fungovala by osnova o dost lépe, protože by nebylo třeba vší té specifické omáčky, potřebné k zařazení do franšízy.
Ve finále mírné zklamání, ale protože očekávání nebyla veliká, ničeho nelituji. A rovnou přiznám, že s diabolistou Davrielem by mi vůbec nevadilo se někdy znovu setkat.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Děti Bezejmenných v seznamech
v Právě čtených | 2x |
v Přečtených | 64x |
ve Čtenářské výzvě | 9x |
v Doporučených | 1x |
v Knihotéce | 78x |
v Chystám se číst | 26x |
v Chci si koupit | 14x |
v dalších seznamech | 1x |
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2012 | Cesta králů |
2008 | Finální říše |
2006 | Elantris |
2019 | Meč Přísahy |
2010 | Vyjednavač |
Hráli jste někdy karetní hru Magic: The Gathering? Za mého mládí to byla velice populární sběratelská hra. Já jí bohužel nikdy nehrála. Věřím ale, že pokud Vás tento fenomén neminul nebudete litovat, když si tuhle knihu přečtete. Je totiž ze světa "Magicků".
Dvojčata Tacenda a Willia dostala do vínku při narození dar a zároveň i prokletí. Jedna vidí přes den, ale v noci je slepá. Druhá to má právě naopak. Willia je velice silná a má své lidi chránit přes den. Tacenda má dar písně. Její zpěv v noci zahání všechno zlé od vesničanů pryč. Jednoho dne ale píseň, která je chrání, nezabere. Septači se dostanou do vesnice a celou ji srovnají se zemí. Přežije jen Tacenda. Kdo za útokem stojí? Tacenda z toho podezřívá zámeckého pána, který se už delší dobu paktuje s démony. Podaří se jí pomstít své rodiče a sestru? Nebo je vše naprosto jinak?
Na začátek musím říct, že Sandersona miluji. Pro mne je to zkrátka PAN AUTOR. Ale tady mi spousta věcí chyběla. Možná je to tím, že nejsem úplně zasvěcena do prostředí hry Magic, možná tím, že se jedná spíše o povídku než propracovaný příběh. Možná snad i překladem, který měl zkrátka až moc chyb. Každopádně zatím nejslabší dílo, jaké jsem od autora četla.
Normálně miluji jeho originální magii. Tady to vlastně také bylo originální, ale nijak extra popsané a promyšlené úplně to detailu. I popis světa, byl na Sandersona velmi stručný. No zkrátka to, co Sandersona dělá Sandersonem se tady vypařilo.
Postav nebylo moc, takže se všechny dobře zapamatovaly. Nejvíce se mi líbil Davriel - zámecký pán. Jeho humor byl skvělý. Takový intelektuál, ale pro běžný život naprosto nepoužitelný. Krásný protiklad k němu tvořila právě Tacenda. Takže v tomhle ohledu si nemám na co stěžovat. Harmonie mezi nimi panovala dokonale.
Nelíbil se mi ale konec. Hodně otázek bylo nezodpovězeno.
Pokud jste fanoušky autora, knihu určitě přečtěte. Pokud ale chcete něco fakt dobrého, sáhněte radši po jiných jeho knihách.