Divé palmy přehled
William Faulkner
Divé palmy - Divoké palmy - patří k společensko kritickým románům psaných v 30. letech všude v EuroAmerické zóně. Je to příběh dvojice milenců, která se snaží odpoupta od konvencí a společenských předpisů, předsudků a formalit.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Divé palmy. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (27)
Román Divoké palmy (The Wild Palms, 1939) je jedním z pěti děl amerického spisovatele Williama Faulknera (1897–1962), nositele Nobelovy ceny za literaturu (1949), které nepatří do jeho yoknapatawphského cyklu (dále Vojákův žold, Komáři, Pylon a Báj). Je to u nás nejvydávanější Faulknerův román, vyšel tu již pětkrát, možná proto, že patří k těm nejpřístupnějším. Faulkner tu paralelně rozvíjí dva zcela samostatné příběhy, které kontrapunkticky pojednávají témata lásky, odpovědnosti a tajemství života.
Příběh první, Divoké palmy, sleduje tragický osud milenců Harryho, mladého nezkušeného lékaře, a Charlotty, keramičky, která kvůli Harrymu opustí manžela a dvě děti a vydá se s ním na existenciálně náročnou pouť, protože věří, "že láska a soužení jsou jedno a totéž a že cena lásky je tak veliká, kolik za ni člověk musí zaplatit, a jestli někdy dostane lásku lacino, pak ošidil sám sebe." Příběh druhý, Stařec Mississippi, se odehrává o deset let dříve, v roce 1927, za velké povodně na "otci řek". Mladý bezejmenný trestanec při záchranných pracích na řece zachraňuje těhotnou ženu, ale pak je obviněn z pokusu o útěk.
Z románu jsem trochu na rozpacích a asi úplně neumím ocenit ten kontrapunkt, podle doslovu Evy Masnerové (Odeon, 1978) možná spočívající ve dvou typech lásky, jak chtěl Faulkner, v ideálu romantické absolutní lásky dvou milenců a v trestancově životě bez lásky a v tom, jak odevzdaně nese svůj osud. První příběh se mi líbil trochu víc, i když ani s jedním z milenců se nedokážu ztotožnit a ani jeden mi nebyl sympatický. Paradoxně tak víc chápu příběh druhý, byť se mi líbil méně, ale musel bych tu až příliš spoilerovat pro vysvětlení, a to nechci. Tři předchozí vrcholné Faulknerovy romány – Hluk a vřava, Srpnové světlo a Absolone, Absolone! –, i když byly na četbu neskonale náročnější, mě každopádně nadchly mnohem víc.
(SPOILER) Faulkner je pro mě na čtení těžký, vždycky se k němu musím „odhodlat“. Divoké palmy jsem četla už podruhé, a opět mě zanechaly ve stavu zmatku. Příběhu o trestanci, který při povodni zachraňuje nastávající matku, rozumím a chápu, na jaké absurdity Faulkner poukazuje. Ale příběh dvou milenců, kteří se tak strašně vzpouzí „maloměšťáctví“, až se v důsledku svých zcela nesmyslných rozhodnutí propracují k tragickému konci, je pro mě na porozumění příliš náročný. I přes nepřízeň konzervativního okolí měli na několika místech možnost smysluplného života. Kterou nevyužili. Proč vlastně? Jenom aby nebyli jako ostatní?
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Divé palmy v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 227x |
ve Čtenářské výzvě | 8x |
v Doporučených | 8x |
v Knihotéce | 183x |
v Chystám se číst | 71x |
v Chci si koupit | 6x |
v dalších seznamech | 5x |
Autorovy další knížky
2001 | Divoké palmy |
1966 | Absolone, Absolone! |
1997 | Hluk a vřava |
1967 | Když jsem umírala |
1965 | Pobertové |
Číst Divoké palmy pro mě bylo takřka utrpení. Ani ne tak z důvodu obsahu ale spíše kvůli způsobu, jakým je román napsán. Kostrbaté věty plné dlouhých popisů myšlenek a pocitů hlavních hrdinů byly ubíjející. Už dlouho jsem neměl v ruce knihu, která by se tak špatně četla. Samozřejmě to může být dané i překladem a rokem českého vydání, jež jsem měl k dispozici (1960).