Legenda o Humovi přehled

25.08.2023

Tato kniha mě zaujala tak,že jsem četl a četl a četl

14.05.2021

Komentáře, které jsem si tady přečetl, mě docela odrazovaly od nápadu přečíst si tenhle stěžejní příběh ze světa Dragonlance. A musím uznat, že ve finále to vůbec tak špatné, jak se to zdá, není. Ale žádná sláva to není taky.

Kniha má onu auru osmdesátkových a devadesátkových, klasicky klišovitých a vesele naivních fantasy přesně ve stylu Dungeons and Dragons. Takové, které se už dnes nepíší, s atmosférou poplatnou době. A dokonce se povedlo do knihy narvat i dost typické Dragonlance atmosféry. Takže je zde putování světem, potkávání se s rozličným magickými příšerami, hledání kouzelných artefaktů, souboje se zlými mágy a další nezbytnosti, krásně zabalené do rubáše jednoduché, odlehčené fantasy.

Ale na druhou stranu, od tak zásadního příběhu, jako je legenda o největším hrdinovi světa Dragonlance, který přinesl bájná dračí kopí, podle kterých má celý tento svět vlastně svůj název a která pomohla při válce proti královně temnot, jsem čekal mnohem víc, než jen další tuctový, klasický Dungeons and Dragons příběh, jehož hlavním hrdinou mohl být vcelku kdokoliv, protože takhle to vyznělo celkem zaměnitelně.

Čekal jsem větší osudovost, víc Humových myšlenek a pocitů, vzhledem k tomu, jaký osud prožíval a jaké absurdně odvážné hrdinské činy prožíval. Taky struktura příběhu mohla být propracovanější a vygradovanější, než putování sem tam a na konci boj, jako u kterékoliv jiné žánrové knihy.

Líbilo se mi, že se stále něco dělo a příběh nikdy nezakysnul v moři vaty. Takhle to mělo spád a bylo to docela čtivé. Avšak onu čtivost občas brzdily krkolomné větné stavby, kdy jsem si nebyl jist, co, nebo koho tím autor myslí, či co chce říci a musel jsem si pasáž přečíst znova a zamyslet se nad ní.

Také spousta dějových zvratů byla dost nelogická, jako třeba Humovo putování s Magiem a Kazem, kdy jdou všichni tři spolu a Huma se jen tak najednou oddělí, prožije dlouhé a strastiplné dobrodružství v nějaké jeskyni a jeho kamarádi si jako ničeho nevšimnou a prostě jdou dál ? Deus ex machina byla navíc na každém rohu, autor se neobtěžoval s logickým vývojem děje, prostě tam hlava nehlava švihnul nějak ten twist, který potřeboval a vyznívalo to fakt jako pěst na oko.

Jinak konec a souboj s Královnou Temnot byl vážně monumentální!

Pořád obstojně dobré Dungeons and Dragons ale.....

Jako je to docela fajn, četlo se to dobře, ale pro tak stěžejní příběh je to fakt málo.