Dumasův klub přehled

19.10.2024

Dumasův klub je velmi unikátní kniha. Už od začátku mě zaujala svým zvláštním stylem vyprávění, který jemně přechází mezi první a třetí osobou, a okouzlila mě světem vzácných knih. K tomu přidejte zajímavé a silné postavy, v čele s Lucasem Corsem, záhadnou vraždu a možná i ďábla – a vznikne z toho hit.
Je to skvělý mysteriózní thriller, který od pěti hvězd dělí jen závěr. Podle mě je trochu nedomyšlený, a i když autor tu a tam naznačil, jak by to mohlo skončit, stejně jsem tomu úplně nevěřil. To je vlastně jediná slabá stránka knihy, a rozhodně se podívám i na další autorova díla. I po měsíci mám v hlavě některé scény velmi živé, a to je podle mě znak kvalitní literatury.
Navíc podle knihy existuje i film – Devátá brána. Film jsem neviděl, ale myslím, že to nemohlo dopadnout příliš dobře – celá kniha je na filmové zpracování prostě příliš složitá.

02.04.2024

Podľa mňa to nie je dobrá kniha. Je zapeklitá (ehm), ale to nie je to isté, čo dobrá. S týmto príbehom som sa prvý raz stretol okolo roku 2000 v podobe filmu Deviata brána. Kniha sa pritom volá úplne inak, Dumasov klub. Ku knihe som sa dostal až o viac ako dve desaťročia neskôr. Ak by som si mal vybrať, či si ešte raz pozriem film, alebo prečítam knihu, pozrel by som si film. Kniha nie je zlá. Miestami je dokonca veľmi dobrá. Inokedy je však naopak ukrutne nudná, až niektoré strany zvádzajú k len letmému prečítaniu, či dokonca k prelistovaniu. Tam, kde vo filme (napriek pomalému tempu) našu pozornosť v aspoň ako-takom strehu držala vychýrená réžia legendárneho Romana Polańského a podmanivé výkony Johnnyho Deppa, režisérovej manželky Emmanuelle Seigner a diabolského (ehm) Roberta Loggiu, v knihe máme k dispozícii „len“ výdatného hrdinu (azda skôr antagonistu) Lucasa Corza (vo filme bizarne premenovaného na Deana Corsa). Čo o to, postava je to skvelá, ale všetky ostatné (na rozdiel od filmu) sú nezaujímavé. Ono už film má ďaleko k čistému hororu (pre mňa je to skôr „len“ okultná mystická detektívka) a s knižnou predlohou je to ešte slabšie. Čo mnohým určite nebude vadiť (alebo im to skrátka bude jedno), ale ak toto číta hororový fanúšik a teší sa na spanilú žánrovú jazdu... môže si pekne krásne nechať zájsť chuť. Počas prvej polovice ma to bavilo, nebola to síce moja šálka kávy, ale vcelku ma zaujal mix Eca a Thomasa Harrisa. Žiaľ, čím bližšie ku koncu som sa nachádzal, tým to bolo horšie. Trúfam si tvrdiť, že posledných 50 strán pre mňa bolo temer až na hranici „čiteľnosti“. Vo finále som sa vyložene strácal, nebavilo ma to a ani ma to nezaujímalo. Osobne si myslím, že aj pre Polańského, ktorý knižnú predlohu vo všeobecnosti pomerne výrazným spôsobom mení a ku koncu už akoby na ňu úplne rezignoval a natočil úplne iný koniec. Ani ten filmový nebol žiadna jazda (miestami skôr pripomínal paródiu), ale stále lepšie, ako knižný.