Eugen Onegin přehled

dnes

Pod dojmem těch krásných veršů nemůžu než ve verších hodnotit:

Vrcholné dílo romantismu!
Zde vášně, drama, smrt i cit,
hrdiny představí nám básník,
co veršem příběh nechá žít.

Oněgin chandrou zubožený,
nudí se, zívá, citů prost,
cynicky s lidmi zahrává si,
a láska? Pro něj nezvaný jen host.

Taťána píše Evženovi,
své city k nohám klade mu,
a srdce mládím rozechvělé
nechápe radu z rozumu.

A básník Lenskij? Snílek ten,
hru krutou hranou přítelem
odpustit hrdost nedokáže,
a spor jejich končí duelem.

Tak léta plynou, city mění,
Evžen teď lásku vyznává
Táninu srdci zlomenému.
Smutný však konec nastává.

Já četla jsem, co mohu říct,
co ještě mohu dodati.
Doporučit vám mohu jen,
co navždy skryto v srdci mém.

06.12.2024

Opravdu překrásný román vskutku mistrovské dílo, když uvážíme, že je to román verších, který se rýmuje, dokonce ani sám Milton to nedokázal, prostě dechberoucí.
Sonda do života v Rusku 1. polovině 19. století. O děj, který všichni známe v něm totiž vůbec nejde. To co všichni známe jako zápletku: dopis Oněginovi, souboj, ona ho chce a on ji nechce a naopak.
Tento děj se odehrává jaksi na pořadí, jinými slovy, u toho, u čeho bychom my jako čtenáři, čekal Puškinův důraz tam není.
Tento román ve verších je o ruské společnosti. Společnosti, která dogmaticky klade důraz na tradice, kterým nikdo nevěří a které způsobují lidem neštěstí. Podívejme se například na souboj Oněgina s Lenským v jistém bodě ho oba chtějí odvolat, společnost jim to však nedovolí, Oněgin je tak nucen zabít svého přítele, načež se psychicky zhroutí.
To stejné můžeme vidět i v důrazu společnosti na institut manželství. Táňa, která je na začátku knihy naivní romantičkou, má však své ideály za kterými si stojí a je vysmívána za to, že chce v manželství zůstat věrná. Zde můžeme vidět to pokrytectví, na jednu stranu je manželství nejvýše hodnotou, má však vyprázdněný obsah, což můžeme vidět na konci, kdy Táňa chce zůstat věrná manželovi, i když není a nikdy nebyla šťastná. Důraz společnosti na patriarchální hodnoty, všechny svazuje a všem škodí. Nevím jestli není trochu nadnesené, že se jedná o text s prvky feminismu, protože hlavní oběti tohoto systému vyprázdněných tradic je žena - Táňa, která je narozdíl od své sestry Olgy nezávislá a proč by Puškin vytvořil takovou tu postavu?
Možná však vidím v textu něco co tam vůbec není.
Každopádně velmi zajímavé a krásné, rozhodně všem doporučuji.