Eugen Oněgin přehled

06.12.2024

Opravdu překrásný román vskutku mistrovské dílo, když uvážíme, že je to román verších, který se rýmuje, dokonce ani sám Milton to nedokázal, prostě dechberoucí.
Sonda do života v Rusku 1. polovině 19. století. O děj, který všichni známe v něm totiž vůbec nejde. To co všichni známe jako zápletku: dopis Oněginovi, souboj, ona ho chce a on ji nechce a naopak.
Tento děj se odehrává jaksi na pořadí, jinými slovy, u toho, u čeho bychom my jako čtenáři, čekal Puškinův důraz tam není.
Tento román ve verších je o ruské společnosti. Společnosti, která dogmaticky klade důraz na tradice, kterým nikdo nevěří a které způsobují lidem neštěstí. Podívejme se například na souboj Oněgina s Lenským v jistém bodě ho oba chtějí odvolat, společnost jim to však nedovolí, Oněgin je tak nucen zabít svého přítele, načež se psychicky zhroutí.
To stejné můžeme vidět i v důrazu společnosti na institut manželství. Táňa, která je na začátku knihy naivní romantičkou, má však své ideály za kterými si stojí a je vysmívána za to, že chce v manželství zůstat věrná. Zde můžeme vidět to pokrytectví, na jednu stranu je manželství nejvýše hodnotou, má však vyprázdněný obsah, což můžeme vidět na konci, kdy Táňa chce zůstat věrná manželovi, i když není a nikdy nebyla šťastná. Důraz společnosti na patriarchální hodnoty, všechny svazuje a všem škodí. Nevím jestli není trochu nadnesené, že se jedná o text s prvky feminismu, protože hlavní oběti tohoto systému vyprázdněných tradic je žena - Táňa, která je narozdíl od své sestry Olgy nezávislá a proč by Puškin vytvořil takovou tu postavu?
Možná však vidím v textu něco co tam vůbec není.
Každopádně velmi zajímavé a krásné, rozhodně všem doporučuji.

18.10.2024

Toto bylo hodně těžké čtení. Celá kniha je psaná ve verších, za což má teda autor můj obdiv. Některé slova vůbec neznám (např. ligotá, blejskotka, čeřen, úběl, …), ruská jména se také špatně četla, do děje hodně zasahoval vypravěč, takže jsem se místy těžko orientovala, ztrácela se a těžko chápala děj. Musela jsem se v knize několikrát vracet, abych některé pasáže pochopila. Přišlo mi, že v knize je víc popisů než děje. Přímá řeč se objevovala minimálně. Spisovatel používal francouzské, německé, italské a jiné výrazy. Zmiňoval jména známých básníků a osobností (Vergillius, Homér, Torquat, Kant, …). Na konci knihy bylo pár vysvětlení ke každé hlavě, ať se týkalo slov, jmen, mott, poznámek spisovatele, …