Oči nemlčí (2018) | Databáze knih

Oči nemlčí přehled

Oči nemlčí
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/404486/bmid_oci-nemlci-BiD-404486.jpg 4 61 61

Ingrid Barrøy série

< 3. díl >

Oči nemlčí jsou třetím dílem baladické trilogie významného norského autora Roye Jacobsena, jejíž hlavní hrdinkou je Ingrid Barrøy, žena z osamělého ostrova Barrøy, ležícího na pobřeží severního Norska, na němž v těžkých podmínkách žije a shání obživu právě jen její rodina. Zatímco první díl, Ostrov (česky 2014), je situován do 30. let 20. století a zastihuje Ingrid ještě jako dítě a dospívající dívku, druhý díl Bílý oceán (česky 2016) se odehrává během posledního válečného roku (1944–1945). Ingrid nachází na svém ostrově vyplavená mrtvá těla v uniformách, patrně trosečníků z nějaké potopené lodě. Jeden ze ztroskotanců, válečný ruský zajatec Alexandr je však ještě naživu. Ingrid se ho ujme, zachrání ho a zažije s ním krátký milostný poměr. Alexandr však brzy zmizí, těsně před prohlídkou ostrova německými vojáky, a brzy na to Ingrid zjistí, že je těhotná. Oči nemlčí pak navazují na tuto zápletku. Ingrid se vydá se svou malou dcerkou Katjou hledat svého milence. Román vypráví o této cestě, odehrávající se v roce 1945, která vede Ingrid s batohem na zádech a dcerkou v náručí vnitrozemím Norska, vzpamatovávajícího se z traumat války, až do Švédska a zase zpět, a o jejím setkání s mnoha lidmi poznamenanými válečnými šrámy a jizvami. Oči nemlčí jsou poetickou a současně krutou knihou, která se v norských recenzích setkala s velkým obdivem, stejně jako i prvé dva díly trilogie, jež byly přeloženy již do 24 jazyků.... celý text

Literatura světová Romány
Vydáno: ekniha , Pistorius & Olšanská
Originální název:

Rigels øyne, 2017


více info...

Můj komentář

Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Oči nemlčí. Přihlašte se a napište ho.


Nové komentáře (24)

alef
19.02.2025 5 z 5

"ztracená sama v sobě"
Musela projít dlouhou cestu, a teď o ní vypráví, "v podobě krátkých zadýchaných vět", jako by to už chtěla mít za sebou.
Prošla drsným norským vnitrozemím, kde potkala jen pár lidí, co moc nemluvili, spíš jen mlčeli nebo mlžili, ne proto, že by neměli co říct, ale proto, že chtěli spíš zapomenout.
Jenže Ingrid zapomenout nemůže, a tak jde dál po cestě lemované špatným svědomím (těch druhých), zatvrzelá, i když vidíš, že je spíš dost zranitelná. Každopádně sledovat ji byl zážitek zvláštního druhu, skládat indicii k indicii, i když do poslední chvíle spíš jen tušíš než víš...
Seversky strohý úsporný jazyk, jako lidi, co tam poblíž severního polárního kruhu potkáš, skrývá v sobě překvapivě celou škálu emocí, které ale oni, nikdy nedávají najevo, bojují s nimi jen svůj vnitřní boj, i když co říct rozhodně mají.
Takže to vlastně bylo napínavý, svým způsobem až dobrodružný, sledovat Ingrid v zemi, kterou bych někdy chtěla navštívit, navzdory tomu, že jsem spíš na teplé krajiny, a kde bych asi, spíš určitě, nechtěla žít, zima tady totiž trvá věčně a chlad zalézá až do morku kostí. A přesto mě Ingrid svým vyprávěním přímo přišpendlila doprostřed té divočiny, upřímně jsem si ale oddychla, když jsem se s Ingrid zase rozhlížela potom malém kousku pevniny uprostřed zpěněných ledových vod, co mu Ingrid říká domov.
Ingrid dovyprávěla, její prostý pragmatismus mě uklidňoval a dráždil zároveň, ale zvykla jsem si na ní tak, že chci vědět, co s ní a Baroy bude, hned... takže pokračujem, Ingrid, spolu dál :-).

maja2712
28.08.2024 4 z 5

Ve třetím díle je řešena otázka poválečné situace v Norsku. Ingrid jsem v této poloze pátrající matky po otci svého dítěte moc nechápala, jediné, co mi z té cesty dávalo smysl bylo, že chtěla pochopit všechny souvislosti války spojené s jejím osudem a určit polovinu genové výbavy svého dítěte. Nicméně se mi líbil popis poválečné doby, který mohl autor vykreslit díky tomuto Ingridinu putování skoro polovinou norského území, popsat provázanost Norů a Rusů, síť převaděčů a repatriaci uprchlíků a válečných zajatců. Nemluvnost lidí, odtažitost, nedůvěra, spousta otazníků, na které se dá přímočaře odpovědět, zůstávají nezodpovězené. Velmi jsem ocenila poznámku překladatelky na konci knihy. Styl psaní mi moc vyhovoval: str. 98: Údolím vedla silnička s tolika zatáčkami, že celá působila jako nedorozumění.


Pisquosus
11.11.2023 2 z 5

(SPOILER) Tak toto mě fakt nebavilo, už několikátá kniha od Jacobsena a já jsem to nepochopila.

O čem to bylo? Proč se Ingrid plahočila? Aby nenašla nic?

A ty neustálé nevyřčené a nedokončené myšlenky?

Uf. Nelíbilo se mi to.

všechny komentáře

Související novinky (0)

Zatím zde není žádná související novinka.


Citáty z knihy (0)

Zatím zde není žádný citát z knihy.


Kniha Oči nemlčí v seznamech

v Přečtených69x
ve Čtenářské výzvě7x
v Doporučených5x
v Mé knihovně49x
v Chystám se číst20x
v dalších seznamech2x