Italská renesanční lyrika přehled
* antologie , Giovanni Boccaccio , Torquato Tasso , Dante Alighieri , Ludovico Ariosto , Michelangelo Buonarroti , Niccolò Machiavelli , Francesco Petrarca , Giordano Bruno , Girolamo Savonarola , Lorenzo I. Medicejský
Výbor přináší ukázky z italské lyriky z doby renesance, kdy se Italie „povznesla k netušenému rozkvětu umění, který byl jakýmsi odleskem klasického starověku“ (Engels). Překladatelé soustředil svůj zájem především na autory a tvorbu, jež nebyla dosud u nás překládána nebo kde staré překlady upadly v zapomenutí. Vedle nejvýznamnějších básníků - Danta, Petrarcy, Tassa, Ariosta, Michelangela, Boccaccia, Bruna jsou v hojném počtu ukázek zastoupení i básníci u nás dosud většinou neznámí (Burchiello, Cecco, Berni, Gianni Angiolieri a j.), jejichž tvorba je však pro renesanční lyriku charakteristická. Thematika všech básní výboru - přes své bohatství a různorodost - má jeden společný rys: opravdovost citu a prožitku, zvláště citu milostného, a smysl pro pozemskou skutečnost.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Italská renesanční lyrika. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (11)
Krátké ale zároveň intenzivní navštívení italské renesanční lyrické krásy, co k tomu víc dodat.
„Na nebi vidím hvězdy, míhající
a lesknoucí se víc než dosavad,
jako by to byl třpyt těch živých svící,
jež vídáváme milým v očích plát. ...“
(Torqauto Tasso)
Sborník ilustruje tvrzení z předmluvy, že v italské renesanci básní každý. A tak se setkáváme s autory tak různorodými, jak jenom lze. Abych zmínila jen malou část, například světácký bouřlivák Guido Cavalcanti zní nečekaně dojemně v ballatě, kterou píše ve vyhnanství a se smrtí v plicích. Cecco Angiolieri se ve svých drzých verších posmívá Dantovi, zatímco ten píše básně plné utrpení a jaksi kosmické... veliké, nadpozemské, těžké. Francesco Petrarca se toulá po lučinách, aby na něm bližní nepozorovali strázně lásky. Múzicky nadaný holič Burciello poslouchá, jak se o něj hádají Poesie s Řemeslem, a Lorenzo Nádherný, který ho vyhnal z Florencie, sám prchá z trůnu do přírody, aby se mohl oddávat milostnému zadumání.
„Nemohu nevidět v člověku mroucím
Tvé věčné světlo bez veliké touhy.“
(Michelangelo)
Angelo Poliziano, filosof světla a krásy, prožívá svoji šťastnou lásku (chvála bohu, konečně někdo!), kdežto Lodovico Ariosto sní o sladkosti smrti. Krásná Benátčanka Gaspara Stampa přednáší lyrickou kroniku svých neopětovaných, nadlidsky vášnivých lásek za doprovodu loutny — a završuje je v podstatě barokní pointou, když nachází centrum securitatis v Kristu. Michelangelo se v nádherných, ušlechtilých, gigantických a bolestných verších také rozpřahuje k baroku, když od tělesného směřuje k duchovnímu. Snad nikdo jiný nedokáže básnit o bolestech páteře a o lidské moči tak, aby vytvořil jímavou krásu, jako to dělá on. Giordano Bruno se vysmívá pámbíčkářům. Torquato Tasso evokuje v čarokrásných, hudbou zaznívajících verších louky postříbřené měsícem a zkolébaná moře. A fráter Savonarola, můj milovaný náboženský fanatik, káže k lidské duši:
„... Slyšíš boží hlasy
z Bibbony a z Prata,
není ti však asi
žádná řeč už svatá.
Tvoji mysl láká
hřích a bláto;
hle, a za to
trest jde ze všech stran. ...“
Napodobovala jsem Petrarku a Lorenza a toulala jsem se s touhle knížkou po lukách a u vod. Recitovala jsem si svého Savonarolu (který mě fascinuje ještě víc než dřív od doby, kdy jsem se ve Florencii podívala do očí jeho soše). A podivovala jsem se, jak příhodně mi Gaspara Stampa mluví z duše:
„Přešlo již osm dní, pro mne však celé věky,
a od vás nedošlo dosud, žel, ani řádky. ...“
Přesně tak. A dokud ty řádky nepřijdou, odmítám číst něco jiného než renesanční díla a myslet na něco jiného než na Itálii.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Italská renesanční lyrika v seznamech
v Přečtených | 43x |
ve Čtenářské výzvě | 3x |
v Doporučených | 3x |
v Knihotéce | 81x |
v Chystám se číst | 37x |
v Chci si koupit | 7x |
Krása vpuštěna na návštěvu a návštěva to byla vskutku lahodná. Renesanční poezie, alespoň některá, stále nezestárla, a tak dochází k oblažení našich duší i po stovkách let.