Já jsem hlad přehled

20.03.2024

Příběh o zápasu s mentální anorexií, o hledání životních cest a o návratu k ženské duši. Dotýká se složitých rodinných vazeb a traumat a milostného tápání.

Moje čtvrtá kniha od Petry Dvořákové (Vrány, Zahrada, Pláňata). Autobiografický příběh o životě v klášteře, o problémech v manželství, o těžce nemocném dítěti.. a o hladu.

Až díky této knize jsem pochopila, jak moc jsou "Vrány" založeny na skutečných událostech z dětství autorky (malování, sestra, menstruace, tresty, vztah k matce).
Přečteno během jediného večera, kniha vhodá k zamyšlení.

V téhle tenké knížečce je všechno extrémní, mimořádné. Extrémní emoce, extrémní zoufalství, extrémní nevyrovnanost, extrémní touha po naplnění. A extrémní sebeodhalení.
Se znalostí autorčina života vím, že je to silně autobiografické psaní, troufám, si říct, že asi nebylo nutné při psaní přidávat...
Střídavě jsem s autorkou soucítila, zvlášť tam, kde čtenář má obdobné zkušenosti (zakázaná láska, kterou nejde přes všechnu snahu potlačit), střídavě nechápala a byla překvapená silou emocí nebo reakcemi. Nebo litovala autorku pro to, co já jsem nepoznala – citové strádání v dětství, chybějící pouto s matkou (tady jsem pochopila původ knihy Vrány), které se může i v dospělosti projevovat fatálně.
Sebesvléknutí až do naha a zveřejnění těch nejtajnějších emocí a intimností mě trochu děsilo, snad terapie, snad snaha se se vším špatným v životě vyrovnat, třeba i tímto způsobem.
V žádném případě nehodnotím, už vůbec ne hvězdičkami; tak velké sebeodhalení a přiznání všech životních lapsů, strádání, propadů a nadějí zaslouží spíš zamyšlení, třeba i nad tím, jak jsme každý jiný a každý jinak řeší své problémy, jinak reaguje na maléry a životní propady.
Autorce moc držím palce, její knihy pro mě mají sílu i uvěřitelnost, i to asi vyplývá z jejího vnitřního nasazení a sdílené opravdovosti.