Jáma přehled

31.12.2024

Kříďák měl svoje temné kouzlo a bavil mě, a tak jsem si pořídila i další knihu autorky - Jámu. Pustila jsem se do ní až teď, dlouho po Kříďákovi. Trochu jsem se bála, jaká kniha bude, po přečtení pár komentářů tady. Musím tedy hned zmínit, že já žádnou knihu od Kinga nečetla, takže podobnosti nemůžu vidět.
Jako v Kříďákovi, knihou mě provázela temná, nepříjemná atmosféra, která neslibovala žádné radostné momenty ani výskyt slunečních paprsků, co zahřejí na kůži. Takový byl vlastně i hlavní hrdina. Nebýt jeho osobitého humoru, dost by mi nesedl a otravoval by mě, ale takhle to šlo. Při čtení jsem cítila beznaděj, chlad, všechno bylo v šedivých tónech. Autorka určitě umí navodit a vykreslit atmosféru bezútěšnosti.
Co se týče příběhu, i ten mě vlastně vtáhl a neměla jsem problém se začíst. Ze šikany mi je zle a nesnáším, když šikanátorovi vše prochází a nic ho nemůže zastavit, naopak ho jeho okolí v jeho chování v podstatě podporuje. Rozhodně jsem při čtení scén s tím souvisejících měla zlost.
Tajuplnost se drží knihy celou dobu, ale závěr... Nějak mi to nestačilo, čekala jsem, že se dozvím víc, že závěr bude víc dechberoucí. Takhle mi přišlo, že děj skončil dřív, víc než několik stránek před koncem knihy. Líbí se mi, že autorka se nadpřirozena dotýká jen lehce, neříkám že ne, ale zkrátka jsem čekala něco víc. Víc vysvětlení, aspoň takového, co by stačilo ke čtenářské spokojenosti.
Každopádně i tak mám v plánu si přečíst další autorčiny knihy, protože její styl se mi líbí, i když mi její knihy stačí číst jen jednou za čas, atmosféra je totiž dost deprimující, a tak to v určitém množství stačí.
Původně jsem přemýšlela i nad vyšším hodnocením kvůli čtivosti, ale když si to celé shrnu, příběh je dost důležitý, a tak jsem dala, kolik jsem dala.
PS: Kniha mi trochu připomněla knihu Zimní lidé (Jennifer McMahon), ovšem tam byl, dle mého názoru, děj mnohem víc propracovaný a zajímavější.

18.11.2024

Čte se to dobře, ale inspirace slavným spisovatelem je moc čitelná. Takže žádné překvapení.