Kristina Vavřincová III Kříž přehled

07.01.2019

dočteno..a emoce jsou ještě hodně čerstvé... Kristinin svět a život jsem si natolik oblíbila, že se mi nechtělo s Jorundgaardem a přilehlým světem vůbec rozloučit..dočtení knížky jsem natahovala...a natahovala, ačkoliv mi to vůbec není podobné ;)

Sigrid Undsetová nádherně a mistrovsky vykreslila Norsko v 13 a 14století...pohrála si s popisy přírody, tak, že cítíte vítr z fjordu, vidíte temné šedé skály, soutěsky, kde se medvědi prochází mezi temnými lesy, jezera, louky s vřesy, šedivníkem, zelený mech na pních, ševelení trávy, klasů, vůně sena, dýmu na ohništi, ....to vše se promítá do lidského života...hladíte prsty doma tkanou hrubou látku, kocháte se mechovou zelení, ano právě tou..a všudypřítomným sílícím křesťanstvým probleskují pohanské zvyky a pověry...červené šatičky a lemování u dětí..to nejjednodušší co může být...jsou síly mezi nebem a zemí a v drsné přírodě ožívají o to víc...trollové jsou daleko, ale chýše Laponců blízko...nocí zní šeopt duchů minulosti...ach Kristino, jak naložíš se svou láskou ? se svými city ?? osudem ? zmítaná vášněmi, hněvem, zlostí ? hrdá, nezlomná a přeci se pokoušející sklonit, odprosit, odpustit...tak lidská ve svých slabostech...

a místy mě Kristina tak neskutečně štvala, hněvala, rozčilovala svým přístupem ke vztahu k Erlendovi, očekávajíc mnoho, také mnoho dávajíc...ale jasné že komunikace mezi partnery v té době nebyla tak zprofanovaná jako dnes a tak to taky podle toho vypadalo...osudový vztah, osudová láska, která byla podle mně zbytečně a tragicky promrhána...jasné, život pokračuje dál v jejich dětech (mimochodem, docela ráda bych uvítala i pokračování příběhů jejich synů..)..ale co ona sama ? spokojená zaklepe na nebeskou bránu ? ...zarazilo mě, jak ten čas plyne - v 14.století byli lidi kolem 50let považováni za staré...dnes je to střední věk...
Kristina a Šimon, Šimon a Ramborga, Kristina a Ramborga...Ulv Haldorson...paní AAshilda a její čáry...její učení, které Kristina v chvílích nejvyšší úzkosti použila...pokleslý Munan Baardson, sira Eirik, sira Eiliv...proradní kněží jako sira Solmund...lidské slabosti a lidská síla..síla a nezlomnost ducha...moc poutí, víry, víra uzdravující a pozvedávající...

Sigrid dokázala všechny své postavy vykreslit opravdu plasticky a živě, že by jste si s nimi nejraději popovídali, šáhli na ně..od potulných žebráků a mnichů, přes děvečky, příbuzné, sousedy....Šimona jsem si velmi oblíbila a jeho smrt pořádně obrečela...Erlend...to bylo podobné...okamžiky konce jsou dojímavé, ale o to víc, jak jsem psala víš, že Kristina zabila jejich lásku a vztah...neříkám, že Erlend byl bez viny, ale příběh žijeme hlavně Kristinou...a tak mé slzy tekly za příběh, který mohl být psán ještě dlouhou dobu, za spřízněné duše, za všechny osudové a silné vztahy... Kristina matka, milující ale místy až dusící...Kristinina smečka synů...Kristina tchýně...Kristina babička...Kristina žena, milenka, přítelkyně...a ano, až se dopsal Kristinin poslední list, opět bylo kapesníku zapotřebí...

jedním slovem nádhera. SIlná trilogie, silné osudy...a co zůstane po nás ? jaký příběh napíšeme my ???