Kristina Vavřincovna. Díl první Věnec přehled
Sigrid Undset
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 1948 , VyšehradOriginální název:
Kristin Lavransdatter - Kransen, 1920
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Kristina Vavřincovna. Díl první Věnec. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (24)
Asi se k této trilogii budu muset ještě vrátit, protože jsem se ztrácela v množství postav a míst. Kristina byla nesporně silná žena, ale dost mi vadilo její tvrdohlavé lpění na starých křivdách, které poznamenalo život celé její rodiny, stejně jako lehkomyslnost jejího manžela. Kvůli neustálemu, dokola opakovanému řešení hříchů, mě kniha začínala nudit.
Ale musela jsem dočíst, abych se dozvěděla, jak to celé dopadlo.
Z knihy mi nejvýrazněji vystupuje velká vnitřní síla a cílevědomost Kristiny. Použitelná ke zlu i k dobru. Z rodičovského pohledu pro mě bylo nepříjemné připomínat si takto plasticky, jak zamilovaný člověk nedohlédá důsledky toho, co má před sebou. Kristina o tuto naivitu přichází v okamžiku, kdy už je pro ni nemožné změnit rozhodnutí. Příběh je dramaticky rozehraný, může skončit zničením hrdinky, anebo vnějším rozvinutím její osobní síly, což také není bez rizika pro ni a její vztahy. Jsem zvědavá na pokračování.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Kristina Vavřincovna. Díl první Věnec v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 174x |
ve Čtenářské výzvě | 21x |
v Doporučených | 17x |
v Knihotéce | 114x |
v Chystám se číst | 99x |
v Chci si koupit | 10x |
v dalších seznamech | 7x |
Štítky knihy
Norsko 14. století norská literatura ságy historické romány
Autorovy další knížky
1977 | Kristina Vavřincova I – Věnec |
2000 | Jaro |
1977 | Kristina Vavřincova II – Paní |
1977 | Kristina Vavřincova III – Kříž |
1990 | Šťastné dny |
První díl třídílné série mě dokázal připoutat k osudům mladičké Kristinky a později již dospívající Kristiny. Undsetová píše průzračným stylem, stejně jako horská bystřina tekoucí v jedné strouze, není styl autorky modernisticky komplikovaný, ale přesto je v mnoha pasážích krásný právě svou jednoduchostí. Osobně jsem více přívržencem komplikovanějšího psaní, takové faulknerovsky laděné vyprávění se mi líbí, pokud proplétání vět není samoúčelné, to mi u Undsetové chybí, přesto není její psaní a témata červenou knihovnou, řekl bych, že je seversky minimalistické a líčené události jsou leckdy kruté jak norské zimy. Určitě se chystám na další díly, protože ač jsem nebyl zcela nadšen prvním dílem, tak také nejsem zklamán, a autorce se povedlo ve mě vyvolat zájem o další osudy postav románu, nemluvě o tom, že první díl rozhodně nekončí nějakým uzavřením, spíše otevírá spoustu nezodpovězených otázek.