Lilith přehled

01.01.2025

Nádherný alegorický příběh o lidském putování, klamu a hledání pravdy, podstatě Zla a především Smrti a Znovuzrození. Nemohu se vyhnout srovnání s Komenského Labyrintem světa a rájem srdce, ze kterého ovšem MacDonaldova Lilith vychází jako absolutní vítěz - zatímco Komenský se spokojuje s povrchním popisem všelijakých lidských nectností a nešvarů, MacDonald proniká mnohem hlouběji do dění uvnitř lidské duše, které za těmito jevy stojí, a hledí na ně se soucitem, pochopením a jistotou, že tato zla jsou pouhou vývojovou fází, která nutně dřívě nebo později musí být překonána. Taktéž pozitivní, i když poněkud otevřené, vyústění příběhu přesahuje veškeré meze náboženského moralizování a překvapivě živým jazykem popisuje alespoň některé aspekty mystické zkušenosti, jinak ze své podstaty nepopsatelné.

A aby toho nebylo málo, to vše je zasazené do poutavého příběhu se silně tajemnou atmosférou, jakou dokáže vykouzlit jen málokterý autor (srovnatelnými kvalitami v tomto směru oplývá třeba Gustav Meyrink nebo z moderních autorů snad Michal Ajvaz). Nadto, přestože autor využívá některé postavy z hebrejské mytologie, dílo je kulturně neutrální, neobsahuje žádné odkazy na křesťanské či antické autory a tedy je dobře stravitelné i pro čtenáře bez širšího intelektuálního zázemí v těchto oblastech (narozdíl od tak mnoha jiných alegorických románů).

Celkově se tedy jedná o nejen čtivý, ale poučný, estetický a duchovně povznášející zážitek a kniha získá čestné místo mezi nejlepší beletrií mé knihovny.

31.10.2024

O této knize jsem slýchal, že prý jde o „pretolkienovskou fantasy“, takže mě mírně překvapilo, že se ji v Carcose rozhodli dovydat. Pokud jde o kořeny (nejen) temné fantastiky, nijak nepochybuji, že ve své době měla Lilith vliv na její formování. Ovšem už sám doslov knihy definuje, jaká stránka MacDonaldovy tvorby činí potenciální problém jak dávnějším, tak potenciálním moderním čtenářům. Přesněji jde o „silný náboženský a moralistní podtext“. S čímž bych neměl problém (navzdory vlastnímu přesvědčení), kdyby autor ohledně svého světonázoru netlačil tolik na pilu, a to bez možnosti dát protistraně adekvátní prostor k vyjádření svých postojů. Toto jednostranné vykreslování situace nadobro zabilo poslední třetinu románu, kterou jsem dočítal v podstatě na sílu. Druhou věcí, která mě trápila, byly části děje s bytostmi zvanými Maličcí; jakmile se objevili na scéně, zaplavil text až úchylně-sentimentální pozitivismus. Mám dokonce podezření, že se odtud Tolkien (byť oficiální geneze hovoří o inspiraci v jiném MacDonaldově díle) do jisté míry inspiroval při tvorbě hobitů. Kdo ví...

Na druhou stranu bych tuto knihu nezatracoval, pokud hledáte něco intelektuálnějšího. Minimálně první dvoustovka stran je morbidní a podnětnou filozoficko-alegorickou poutí za poznáním, postavená na snové atmosféře i snové logice. Ta je silou i slabinou celého vyprávění; poměrně brzy začíná mizet hlubší význam toho, co hlavní postava dělá, proč to dělá, kam směřuje... začnete-li přemýšlet nad příběhem namísto sdělovaných jinotajů, rozplyne se. Vzniká tak až naivní „pohádková“ atmosféra, která je ovšem díky náboženské posedlosti smrtí od shora dolů přeplněná mrtvými. Biblických odkazů je přehršel, ovšem ona spleť skrytých významů - nadto psaných nejednoduchým jazykem - je natolik obtížně prostupná, že většina myšlenek se při prvním čtení ztratí v bludišti slov. Čtenář znalý okultismu ovšem může objevit i skryté odkazy na Velkou arkánu, východní filozofii Zenu či (nekromantické) pohřební rituály. Avšak dokonce i ona titulní Lilith (která má být antagonistkou příběhu, byť to tak necítím) je zde zcela podřízena myšlence stojící nad příběhem. Bohužel.

V Lilith leží temnota, jiné dimenze bytí i hledání smyslu - takže zařazení do edice Temnosti chápu. Stejně jako to, proč tento svazek nyní vyšel pouze v limitované edici. Protože jak by řekl klasik: „Přijímám premisu, ale odmítám závěr.“

Lilith lze doporučit náročnějšímu čtenáři, zejména pak religiózního ražení.