Deklarace závislosti přehled
Jan Drnek
Maxmilián (Jan Drnek) série
< 3. díl
18. února 1853 byl maďarským atentátníkem zavražděn mladý rakouský císař František Josef I. Na trůn byl podle nástupnického práva povolán jeho mladší bratr Maxmilián, který dospěl mimo dvůr jako kapitán u námořnictva v Terstu. Maxmilián je bystrý, chytrý a zkušený světák, zvyklý jednat sám za sebe. Po korunovaci rychle vybudoval svůj tajný kabinet ze schopných mužů. Během Krymské války obratně manévroval, udržel neutralitu říše, využil války, aby provedl zásadní reformy a zlepšil finanční situaci Rakouska. Podařilo se mu smířit rozeštvané národy a získat protektorát nad Rumunskem. Podařilo se přezbrojit armádu a v roce 1859 v severní Itálii drtivě porazit dravé Francouze a nacionalistické Italy, vybojovat si právo na uspořádání Itálie v ryze konzervativním duchu. Stal se úspěšným císařem, a nyní jej čeká poslední válečná zkouška, neboť Prusko může zůstat silné jen tak, že vytlačí Rakousko z Německého spolku. Maxmilián ví, kdo je jeho skutečný nepřítel, kdo takové války financuje, kdo zneužívá liberalismu, nacionalismu a dluhových závislostí, aby rozvrátil tradiční řád křesťanské Evropy. Jde o budoucnost celého kontinentu a zvítězit ve válce nestačí. Chce to koncepci. Jenže dějiny Evropy druhé poloviny 19. století se již dávno vyvíjejí poněkud jinak. Český čtenář dostává do rukou možná završující životní dílo Jana Drnka (*1960), pozoruhodného plzeňského autora alternativní i skutečné historie. Trilogie Maxmilián mapuje období našich dějin, o kterém nás ve škole mnoho nenaučili. Kromě napínavého čtení o jiné bitvě u Solferina či u Sadové, nabízí příběh druhorozeného vizi, v níž se Evropa nevydává liberální, socialistickou či nacionalistickou cestou, ale cestou osvědčených civilizačních a absolutních hodnot. Drnek jasně ukazuje, že nejsme otroci předurčených dějin, že za dějiny neseme osobní zodpovědnost a také vinu. Nabízí dnešnímu rozpadajícímu se světu, kde všechno zklamalo, tu a tam nějaký ten staronový společenský konzervativní model a... Deklaraci závislosti.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Deklarace závislosti. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (6)
Bohužel asi nejslabší autorova kniha s touto tématikou. Zatímco 1. díl byl nabitý novými nápady, které se ve 2.dílu dále rozvíjely, v tomhle už nic nového nepřichází. Kromě části věnované bitvě u Hradce se toho taky moc neděje. Autor se zasekl na trojúhelníku elity-služba-Bůh, který neustále opakuje a opakuje. Na celkovou úroveň má vliv i rozsah díla. Zatímco na Karla I. mu stačilo 550 stránek, tady jich potřeboval 1200. To naplnit a neopakovat se byl úkol zjevně nad autorovy síly.
Přirostl mi k srdci, císař Maxmilián, k trilogii se budu určitě vracet. Vize uspořádání střední Evropy jako soustavy moderních křesťanských monarchií je mi sympatická. Závěrečná kapitola mi připomněla kapitána Nema, taková romantika 19. století, hezké.
"Lidský život, veškeré nadání a vyměřený čas jsou darem, neboť žádný jedinec si je před svým narozením nemohl a nemusel zasloužit. Z daru nelze vyvozovat žádná práva, za dar lze pouze děkovat."
Pokora, ta nám dnes dost chybí...
Související novinky (1)
Knižní novinky (39. týden)
20.09.2020
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Deklarace závislosti v seznamech
v Přečtených | 18x |
ve Čtenářské výzvě | 2x |
v Doporučených | 2x |
v Knihotéce | 34x |
v Chystám se číst | 5x |
v Chci si koupit | 1x |
Štítky knihy
alternativní historieAutorovy další knížky
2011 | Žáby v mlíku |
2016 | 1938: Věrni zůstaneme |
2010 | Žába a škorpion |
2016 | Žáby na prameni |
2012 | Žáby v bouři - Operace Barbarossa naruby |
(SPOILER) Mám rád historické romány i alternativní historii a tak jsem si triologii Maxmilián po celkem slušných Žabách taky přečetl a výsledek je za mě až překvapivě fajn. Drnek zvládá předat složité historické (a pak alternativně historické), vojensko-politické, státnické i filozofické myšlenky celkem čtivou a vztřebatelnou formou. Titulní Maxmilián je takřka dokonalou "hlavní postavou" nebo vypravěčem pro podobný typ knihy. Jistě, v reálu víme, že skutečný Ferdinand Maxmilián Habsburkský se nechal konzervativci korunovat mexickým císařem, načež si je znepřátelil opatrnými liberárními reformami a až ho nesnášeli všichni a nakonec ho zastřelili, ale proč si tím, že v reálu politickým géniem tak úplně nebyl, kazit zajímavou fikci, že?
Na knize Deklarace závislosti je již zak trochu vidět vyčpělost tématu. Krom války s Pruskem a nestřílení panovníků se neděje skoro nic, ani ty intriky už nebyli tak dobré, a teologické části knihy (je jich výrazně víc než v předchozích) dovedou být vyloženě otravné, stejně jako to, že nyní náhle jakoby si Maxmilián bez modlidby ani neuprdl a pak Mu za to vnuknutí nezapoměl poděkovat - a to se v první knize píše o caru Mikolášovi jako o náboženském fanatikovi(!). Abych to uzavřel, tak je Deklarace závislosti nejhorší ze série, ale celá triologie si udržuje dosti vysokou kvalitu.
Edit: drobná korektura textových chyb