Mléčná dráha: Antologie haiku přehled
* antologie
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/236138/bmid_mlecna-draha-antologie-haiku-0Mc-236138.png
4
13
13
Reprezentativní výbor představuje více než osmdesát japonských básníků, kteří se věnovali oblíbené formě haiku. Vybral, přeložil a doslov napsal Alfons Breska. Rozkvět tohoto žánru spadá do 17.-18. století, kdy ho k vrcholu dovedl především básník Macuo Bašó. Haiku je trojverší o sedmnácti slabikách, které se pokouší zachytit autorův vnitřní svět nebo proměny přírody. Takto letmo vytvářené obrazy se až úzkostlivě snažily vyhýbat prudkým citovým vznětům, které mohly být v této formě pouze lehce naznačeny. Kniha je doplněna bibliografií českých překladů staré japonské poezie. 2. vydání... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Mléčná dráha: Antologie haiku. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Mléčná dráha: Antologie haiku v seznamech
| v Právě čtených | 2x |
| v Přečtených | 17x |
| ve Čtenářské výzvě | 3x |
| v Doporučených | 1x |
| v Knihotéce | 8x |
| v Chystám se číst | 16x |
| v Chci si koupit | 2x |
| v dalších seznamech | 1x |
Autorovy další knížky
| 2009 |  Thriller |
| 2008 |  Tichá hrůza |
| 2020 | Nejkrásnější dárek |
| 2016 | Lesní lišky a další znepokojivé příběhy |
| 2015 | Dárek z pravé lásky: 12 zimních políbení |
Letmý dotek,
prchavý okamžik klidu,
bohatý obraz zachycený
minimem slov.
V jednoduchosti je krása!
Na přírodu a emoce zaměřené japonské haiku hladí po duši, k člověku se totiž staví s respektem a empatií ,,,
Noc zvolna míjí.
Mdle do vod v rýžovištích
plá Mléčná dráha.
Pod stromem lidé
ukrytí naslouchají
šumění deště.
/Enomoto Kikatu 1660-1707/
Je to přesně tak, je jak šumění květnového deště, jak letní noc …
Pod stromy v stín vše splývá.
Květnové deště.
…
V soumraku měsíc
maluje borovici
na modré nebe.
/Hattori Ransecu 1653-1707/
Čteš a vidíš, krásu v maličkostech, zachycený prchavý pohled, který snad jen haiku dokáže sdílet …
Teď jasný měsíc
na borovici visí,
teď spadl z větve.
/Tačibana Hokuši 1718/
Jak pavučiny,
jež visí z letních stromů,
horké se zdají.
/Uedžima Onicura 1660-1738/
Haiku se k člověku staví jako k pozorovateli, který se dívá, aby porozuměl sobě a světu kolem sebe, občas tak, právě v tom prchavém záblesku porozumění, zahlédne člověka takového, jaký skutečně je, okamžik totiž nedokáže zachytit přetvářku, jen pravou podstatu, a tak k lidem už tolik přívětivé není …
„Muž s dlouhým mečem,
a na květy se dívá!
Jaký to nevkus.
/Mukai Kjorai 1651-1704/
S podzimními plískanicemi mi přišly haikové zprostředkované přítomné chvilky opravdu vhod, navodily pocity klidu, v pro mě pracovně poměrně náročném období, zaměřily mou pozornost jinam, k věcem, co jsou /i když se to nezdá/ skutečně důležité, pro nezbytnou vnitřní harmonii …
Podzimní listí
padá tiše k zemi
vítr šeptá
Je v tom vše, co chceš vidět, v dané chvíli …