Necronomicon podle Murahawy přehled

18.12.2023

Kniha má tři dosti odlišné oddíly. První je tvořen rozsáhlou předmluvou nakladatelky Zuzany Antares; je to velmi čtivé, bystré a vtipné pojednání o Necronomiconu (či Necronomiconech?) ze všech možných úhlů pohledu a v souvislostech sumersko-babylónské mytologie a magie. Úvod je uzavřen krátkým leč pohádkovým příběhem krásné Murahawy. Následuje vlastní text Gregoriovy verze Necronomiconu. Řekl bych, že se nijak zvlášť neliší od jiných magických grimoárů - obsahuje popisy božských a démonických bytostí (ačkoliv člověk může být občas na pochybách, co je co), přípravné práce, "bezpečnostní pravidla", návody k vlastní evokaci, vzývání a exorcismy a samozřejmě magické pečetě. V textu člověk může nalézt vzdálenou příbuznost s některými hermetickými koncepty, avšak zvláštně pokroucenou a zdeformovanou. A vším se prolíná totální metafyzický pesimismus a temnota. Knihu pak uzavírá Sanův doslov, který byl pro mne, přiznávám, poněkud obtížně pochopitelný a působil na mne dosti zmateným dojmem. Ovšem v závěru mi přišlo, že je to čirá poezie.
V každém případě se domnívám, že čtenář, který se dokáže oprostit od pitvání autenticity textu a prostě se jen ponoří do jeho zvláštního zasněného světa, si to velmi užije.

11.05.2022

Hodnotit knihu jako je Necronomicon není snadné. Myslím jedním hodnocením. Lze na ni totiž nahlížet z několika hledisek a každé by chtělo jiné hodnocení.
Já knihu koupil kvůli Lovecraftovi, jejímu (zřejmě) duchovním otci. Na téma, zda jde o Lovecraftovu mystifikaci nebo skutečný grimoár, velice tajný, ke kterému se Lovecraft nějak dostal, existuje dnes rozsáhlá literatura s názory pro i proti.
Takže nejprve hodnocení jako dílo literární, i když krásná literatura to je jen částečně: mne zaujala především úvodní kapitola (esej), vypočítávající Lovecraftovy povídky, ve kterých je Necronomicon zmíněn. A samozřejmě jeho tzv. historie, popis jak vznikl a jak dopadl jeho „autor“ (Svědectví šíleného Araba), což je zajímavá (i když jen lepší průměr) hororová povídka. Jako dílu literárnímu, žánr fantasy – horor, dávám 4 hvězdičky.
Pak lze Necronomicon nahlížet jako grimoár, vlastně jakousi „odbornou“ literaturu mystiků. Zde musím přiznat, že nejsem na něco takového specialista, rozhodně na podobné věci (byť prokazatelně „pravé“, původem ze středověku) a na jejich použití nevěřím a nehodlám zkoušet pomocí „strašlivého“ Necronomiconu vyvolávat nějaké příšery z jiných dimenzí. Pro mne z tohoto hlediska 1 hvězdička.
A konečně lze Necronomicon nahlížet a hodnotit jako hrůzu vyvolávající knihu – a zde je jedno, zda je Necronomicon pravý nebo jde o mystifikaci – a hodnotit ne literární úroveň, ale imaginaci autora, jak text naplňuje pověst, o kterou se mu postaral Lovecraft. Zde bych řekl, že to jistě není sepsáno špatně, je to konzistentní text (ve svém žánru mytologie), autor, ať to byl kdokoliv, si s ním práci dal. Jenže: Lovecraft opakovaně, vlastně při každé zmínce, píše o tom, jak strašlivá kniha to je, jaké nebezpečné informace obsahuje, jak je (pokud exempláře unikly nařízenému zničení) zamčena v nejtajnějších odděleních knihoven, aby se k ní nikdo nepovolaný nemohl dostat. Dokonce že její přečtení vede až k zešílení… Tedy, popsal ji (Lovecraft) takto geniálně, jde o výbornou hororovou rekvizitu, vyvolávající nepříjemné mrazení z neznáma. Pak je ovšem výsledek – Necronomicon, který zde máme (a je jedno, zda jde o tuto verzi nebo druhou, s názvem Necronomicon a jeho Zaklínací kniha, moc se nelišící) – spíše tristní, nic takového čtenář bohužel nedostane, autor, ať jím je kdokoliv, na Lovecraftem popsaný děs prostě neměl. Zde tedy hodnocení tak slabý průměr – horší 3 hvězdičky.
Jak to ale spojit do jednoho hodnocení? Pro mne, jako jakýsi doplněk originálního Lovecrafta (a dnes už nejen Lovecrafta, používají jej jako hororovou rekvizitu i Lovecraftovi pokračovatelé a napodobovatelé), něco, co by jeho čtenář znát měl, za lepší 3 hvězdičky.