Neľutujem nič přehled

28.02.2025

(SPOILER) Do knihy jsem se pustila v rámci „výzvy“ přečíst první knihy, co jsou doma, než začnu číst nějaké jiné, jinak bych si tuto knihu asi jen tak nepřečetla.
Tato kniha mě, narozdíl od jiných knih od Colleen (jako např. Odvrácená tvář lásky) příjemně překvapila. I když některé věci mi stále přijdou nelogické (jak někdo vydrží někoho milovat 17 let bez toho aby se viděli nebo vůbec nějak kontaktovali).
Líbilo se mi, že se nejedná jen o romantický příběh, kde se hlavní postava vyrovnává se smrtí otce a tety a zázračně ji vyléčí láska, respektive zjištění, že se líbí její tajné lásce. (Vzkaz pro Colleen: sice nejsem doktor ani psycholog, ale myslím si, že láska nevyléčí depresi.)
Pohled dcery a matky knihu hezky doplňoval a celkově vývoj jejich vztahu byl super doplněním knihy, oceňuji více dějových linií, které knihu dělají čtivější. Osobně bych ocenila více detailů o vztahu Chrise a Jenny, ale zároveň rozumím tomu, že Morgan o tom víc vědět nechtěla a tak o tom víc nevíme ani my.
Co se týče postav, tak Jenny si dokážu dost dobře představit jako potrhlou tetu s kterou si dáte první cigaretu, ale absolutně si ji nedovedu představit jako matku malého miminka, naopak Jonaha si (mimo jeho slabší chvilky) dokážu představit jako dokonalého otce. Clara je klasická teenegerka, chápu její chování a i poblázněnost Millerem. Millera jsem si oblíbila, jen mi bylo líto Shelby, proč ji vodil 3 roky za nos, když chtěl někoho jiného? Chris byl vykreslen jako dokonalý táta, ale Morgan? Co to je za zapšklou paní, rozumím, že byla zraněná, ale vylévat si vše na Claře?
Od první kapitoly mi bylo jasné, že mezi Chrisem a Jenny bude poměr, stejně tak jako, že Morgan a Jonah skončí spolu. Upřímně jsem nečekala Chrisovu a Jenny smrt, ale zbytek příběhu dost předvídatelný.
Srdce mi plesalo i Millerovo videa s pozvánkou na ples, taky bych chtěla svého Millera. Silně podporuji hnutí za odstranění oranžové barvy!
Kniha mě bavila, ale nebyla jsem do ní zažraná. Hodnocení bych dala, tak 3,8 .